Zatímco třeba v Londýně se první semafor objevil už v roce 1868, do tehdejšího Československa dorazil až v roce 1930. Nahradil pokyny policistů a řidiči z něj z počátku nadšení nebyli. Podle tehdejších motoristů totiž zbytečně zdržoval.
Vůbec první semafor museli řidiči vnímat od 21. ledna 1930 na křižovatce Václavského náměstí s Jindřišskou a Vodičkovou ulicí. Tehdy místem projíždělo i 17 tisíc vozidel denně, k tomu tu chodil i bezpočet chodců a jezdily tramvaje. Tento mumraj řídili jen policisté, kteří na to ale přestávali stačit. Jenomže instalace semaforu s sebou přinesla řadu negativních reakcí. Řidiči si zprvu stěžovali, že je toto nové zařízení zbytečně zdržuje v jízdě. Také v tehdejším dobovém tisku vycházely rozhořčené polemiky. Po zavedení nového světelného signalizačního zařízení se sice opravdu na některých frekventovaných místech auta hromadila, příčinou ale byla spíš živelná pražská doprava, která se dlouhá léta rozvíjela prakticky bez koncepce a plánu.
Ve chvíli, kdy došlo na rekonstrukci vozovky náměstí, padlo také rozhodnutí o instalaci semaforu. A rekonstrukce to byla opravdu velká, vždyť při ní byly tramvajové koleje z původní polohy při chodnících položeny do středu náměstí na vlastní zvýšené těleso. Dvě dopravní návěstidla pak byla umístěna na křižovatku s Vodičkovou a Jindřišskou ulicí – jedno v každém jízdním pruhu Václavského náměstí, tedy ve směru nahoru i dolů. Oba semafory zavěšené na ocelových lanech mohly být podle potřeby řízeny ručně dopravním strážníkem, případně automaticky.
Řidiči si stěžují na dopravní zácpy, ale kvůli jednomu častému nešvaru si za ně mohou sami
„Zelenému i červenému signálu byla shodně vyhrazena doba 23 sekund, žluté světlo svítilo deset sekund. Kvůli dopravní novince vydalo dokonce policejní ředitelství v Praze vyhlášku, která se zabývala například způsobem řazení aut před křižovatkou. Vůbec prvního semaforu, byť ručně ovládaného, se Pražané dočkali už zhruba o dva roky dříve, v prosinci 1927 na křižovatce Hybernské ulice s Dlážděnou a Havlíčkovou. Byla to čtyřstranná plechová skříň z dílny ČKD, vysoká 1,4 metru, se třemi barevnými čočkami, zavěšená na lanovém závěsu,“ informuje TSK Praha prostřednictvím ČTK.
Už v dubnu 1930 byl v Praze instalován další semafor, už třetí. Byl na dolním konci Václavského náměstí, na křižovatce Můstek. A brzy následovala další návěstidla v centru Prahy a přilehlých oblastech, která byla buď zavěšená nad jízdní dráhou, nebo postavená na kovovém stožáru uprostřed křižovatky. Když na začátku protektorátu zavedli Němci již dlouho chystanou jízdu vpravo, prošel výraznou proměnou i systém světelné dopravní signalizace v Praze. Původní čtyřsměrová návěstidla – byla tehdy na 33 křižovatkách – se většinou z centrální polohy nad křižovatkou přesunula na sloupy před ní, objevily se už i kombinace se semafory pro chodce.