Než řidič stiskne páčku na výdejní pistoli na čerpací stanici, má každý litr benzinu nebo nafty za sebou překvapivě dlouhý a přísně hlídaný životopis. Začíná v rafinerii, pokračuje v potrubích a cisternách a končí v podzemní nádrži čerpací stanice. Cestou prochází desítkami kontrol a úprav, které běžný motorista vůbec nevidí.
Základem je stále stejný postup, který se v principu používá už více než 150 let. Surová ropa se v rafinerii zahřívá a rozděluje na tzv. frakce podle teploty varu. Z nich pak vznikají plyny, benziny, letecký petrolej, motorová nafta, těžší oleje a zbytky, které se dále zpracovávají. Teprve z těchto frakcí vznikají konkrétní produkty, jako je LPG, bezolovnatý automobilový benzin, letecká paliva, motorová nafta, topné oleje, asfalty nebo suroviny pro petrochemii.
Přečtěte si také:
U paliv používaných v běžných osobních autech se vše podřizuje evropským normám. Pro benzin platí norma EN 228, pro naftu EN 590. Za těmito stručnými označeními se skrývá rozsáhlý soubor pravidel. Určují, jak se mají odebírat vzorky, v jakém pořadí se testují jednotlivé parametry a také co přesně se musí stát, pokud se některý výsledek vymkne povoleným mezím. Už v rafinerii se proto palivo upravuje tzv. primární aditivací, aby splnilo jak povinné limity, tak například sezónní požadavky na zimní naftu.
Tajemství aditiv: proč „všude netankujete to samé“
Často se říká, že všechna paliva jsou stejná, protože pocházejí z jedné rafinerie. Je pravda, že základní palivo v určité oblasti může mít společný původ. Zdaleka to ale neznamená, že je výsledný produkt na všech čerpacích stanicích totožný.
V rafinerii se do paliva přidávají tzv. primární aditiva. Jde o chemické látky, které palivu pomohou splnit normy a připraví ho třeba na různé roční období. Takové palivo je v této fázi stejné pro všechny odběratele.
Rozdíly mezi značkami vznikají až v dalším kroku. Na plnicím terminálu, při nakládce autocisterny, mohou jednotliví prodejci přidat vlastní balíčky tzv. sekundárních aditiv. Právě tady se z „běžného“ paliva stává značkový produkt se specifickými vlastnostmi.
U společností, jako je Shell, probíhá tato úprava velmi přesně řízeným systémem. Aditační jednotka přesně ví, jaký typ paliva je právě odebírán a v jakém množství. Na základě toho nadávkuje příslušné množství aditiva a zajistí, aby se při teplotě kolem 15 °C dokonale promísilo s palivem. Výsledkem je homogenní směs, která už nese konkrétní „podpis“ dané značky.
Značková paliva tak mohou nabídnout vlastnosti, které základní palivo nemá. U prémiových paliv Shell V-Power například výrobce uvádí, že pomáhají odstraňovat usazeniny z klíčových částí palivové soustavy a brání jejich další tvorbě. Postupně tak mohou přispívat k obnovení výkonu motoru a poskytovat ochranu proti korozi. U nafty pak zohledňují i systémy, jako je například EGR ventil. Běžnější řady, například Shell FuelSave, cílí mimo jiné na udržování čistoty palivového systému a podporu nižší spotřeby.
Přečtěte si také:
Zásadní rozdíl je i v tom, kde a jak se aditiva s palivem mísí. V rafinerii a terminálu dochází k jejich promíchání v uzavřeném systému za přesně daných podmínek. Oproti tomu tzv. „aftermarket“ aditiva, která si může motorista koupit na čerpací stanici nebo v obchodě, se do nádrže dostávají až dodatečně. Nelze tak zajistit stejné podmínky pro jejich rozpuštění ani optimální dávkování. Pokud se to přežene, může být účinek naopak opačný, než byl původně ten zamýšlený.
Neviditelná logistika: potrubí, koleje a cisterny
Jakmile je palivo hotové a aditivované, začíná další kapitola jeho cesty. V českých podmínkách se většina objemu přesouvá z rafinerií do skladů a terminálů systémem produktovodů. Ty propojují rafinerie v Litvínově, Kralupech a slovenský Slovnaft. Spolu s výdejními terminály v rafineriích tak v Česku funguje zhruba patnáct klíčových míst, odkud se palivo dále rozváží. V případě dodávek z jiných rafinerií se používá i železniční doprava.
Teprve v terminálech se palivo plní do autocisteren, které ho rozvážejí na čerpací stanice. Běžná cisterna má kapacitu až 40 000 litrů a bývá rozdělena do několika samostatných komor. Díky tomu může vézt více druhů paliv najednou, přičemž každá komora je oddělena tak, aby se paliva mezi sebou nekontaminovala.
Cisterny jsou zároveň konstruovány tak, aby se dal jejich obsah tzv. bezezbytkově vyprázdnit. Minimalizuje se tím riziko, že v nich zůstane zbytek předchozího paliva, který by mohl ovlivnit kvalitu další dodávky. Palivo putuje v uzavřeném systému, kde má co nejmenší kontakt s vlhkostí a vzduchem, což pomáhá zachovat jeho parametry až do okamžiku, kdy se dostane do podzemní nádrže čerpací stanice.
Přečtěte si také:
Pod zemí: nádrže, senzory a pravidelné odběry
Čerpací stanice sice palivo nevyrábí, ale kvalitu může zásadně ovlivnit. Většina stanic proto používá podzemní dvouplášťové nádrže vybavené čidly. Ty sledují hladinu, teplotu, výskyt vody a případné netěsnosti. Jakýkoli problém se okamžitě objeví v systému, který upozorní obsluhu stanice i centrální dispečink.
Značky, které kladou velký důraz na kvalitu, si nastavují vlastní kontrolní mechanismy nad rámec povinných státních kontrol. U paliv Shell probíhají pravidelné odběry přímo z nádrží a z výdejních pistolí. Stejně důležitá je průběžná údržba nádrží a výdejních stojanů. Bez ní by nebylo možné garantovat, že palivo na stojanu má stejnou kvalitu jako palivo, které odešlo z rafinerie.
Poslední článek řetězce: pistole v nádrži
V okamžiku, kdy řidič přiloží pistoli k hrdlu nádrže, završuje se dlouhý řetězec. Palivo, které proudí do vozu, má za sebou řadu laboratorních testů, aditivaci, cestu produktovody a cisternami i kontroly v terminálech a na čerpací stanici.
Na celý proces dohlížejí státní orgány, například celní správa, obchodní inspekce nebo inspekce životního prostředí. Někteří prodejci navíc využívají nezávislé testovací programy, které kvalitu ověřují nad rámec zákona. Příkladem je program Pečeť kvality společnosti SGS.
Moderní výdejní stojany se starají o přesné měření vydaného množství a zároveň filtrují nečistoty. Podle zástupců Shellu jsou paliva, která končí v nádržích zákazníků, výsledkem složité souhry technologií a lidí, kde je každá chyba potenciálním problémem, a proto jsou jednotlivé kroky nastavené s maximální pečlivostí.
Vývoj v laboratoři i na závodní trati
Za aditivy, která dělají prémiová paliva odlišná, nestojí jen jediný laboratorní test. Společnost Shell se výzkumu a vývoji aditiv věnuje více než sto let. Vychází z potřeb zákazníků a výrobců automobilů, vyvíjí nové molekuly, zkouší různé kombinace chemických látek a testuje je v laboratořích, na zkušebnách i v běžném provozu.
Přečtěte si také:
Zkušenosti čerpá také z motorsportu. Technologie používané například v rámci partnerství se stájí Scuderia Ferrari v šampionátu Formule 1 se přenášejí do paliv pro běžný provoz. Vývoj nejnovější generace paliv trval podle výrobce více než pět let.
Přesto je potřeba mít na paměti, že skutečný přínos prémiových paliv se může lišit. Záleží na typu a stáří vozu, jeho stavu i stylu jízdy. Účinky se ověřují standardizovanými i vlastními testy, ale žádné palivo nedokáže zázraky. To podstatné se odehrává v celém řetězci od rafinerie až po čerpací pistoli, který zajišťuje, že litr benzinu nebo nafty v nádrži odpovídá tomu, co si řidič pod kvalitním palivem představuje.
Platíte za autopojištění zbytečně moc?
Najděte nejlevnější nabídku během 2 minut a ušetřete až 4 500 Kč.
🔍 Porovnat ceny zdarmaNezávazné srovnání • Okamžitý výsledek