Lehký, hbitý, nadějný. Slova chvály volil zkušený účastník Rally Dakar Ondřej Klymčiw po vyzkoušení studentského vozu Škoda Afriq. Podívejte se, jak testování vypadalo a proč si chválil automatickou převodovku.
Ondřej Klymčiw se několikrát zúčastnil slavného Dakaru za motocyklovými řídítky, poté i i za volantem vozu Škoda 130 LR. Letošní žákovský vůz Škoda Afriq hodnotí jako nadějný.
„Ostrý závodní speciál to samozřejmě není, jako studentský počin je auto velice zajímavé. Stálo by za to dát mu šanci na některé z menších soutěží, kde by během dvou, tří dnů ukázalo své schopnosti. Třeba nějaký lehčí cross-country závod ve Španělsku,“ říká Klymčiw.
Žáci Středního odborného učiliště Škoda Auto letos tvořili svůj vysněný vůz už poosmé. Poprvé při tom využili hned dva sériové vozy. Pod upravenou karoserií městského SUV Kamiq se skrývá pohonné ústrojí používané modelem Octavia, a to včetně systému pohonu všech kol 4×4, motoru 2.0 TSI (140 kW) a automatické převodovky DSG, která se od zkušeného závodníka dočkala chvály.
„Afriq mi přišel velice zajímavý. Skvělá je automatická převodovka. Automat hodně pomáhá při rozjezdu v písku tím, že eliminuje lidský faktor – člověk se spojkovým pedálem přece jen pracuje pokaždé trochu jinak, automat se ale rozjede vždy stejně. Jde jen o povel od plynu, kolik a jak rychle ho dáte. Díky automatu se síla na kola dá přesně a jemně dávkovat, což je při rozjezdech na sypkém podkladu velice důležité: musíte se dávat do pohybu pomalu a hlavně plynule,“ popisuje dakarský jezdec. „Sám bych ještě uvítal možnost manuálně řadit pádly pod volantem, protože když chcete ručně volit stupně, nemáte čas sundávat ruce z volantu,“ navrhuje vylepšení.
Jakmile se auto rozhýbe, přijde ke slovu výborná akcelerace, která těží ze spojení silného motoru a lehkého vozu. „Je skvělé, že motor je přeplňovaný, to je povedená volba. Moje škodovka dává 155 atmosférických koní, Afriq má zhruba 180, takže výkonově to je podobné, mé auto je lehčí, ale díky turbu je Afriq daleko příjemnější. Mimo jiné i proto, že má k dispozici solidní krouticí moment i v nízkých otáčkách. No a vše korunuje pohon 4×4. Moc příjemná jízda,“ shrnuje své první dojmy Klymčiw.
Další věc, která pouštního závodníka na studentském vozu zaujala, jsou kompaktní rozměry s minimálními přesahy vpředu a vzadu: „Díky tomu je auto až překvapivě hravé, hbité a mrštné. Ideální na klikaté horské tratě. Vzít Afriq třeba na závod seriálu mistrovství světa v Andalusii… Tam by jeho lehkost a hbitost byly velikou předností!“
A i když mu „profesní deformace“ velí usilovat o co nejrobustnější konstrukci a co nejnižší hmotnost, líbí se Klymčiwovi i nadmíru zajímavá technická vychytávka: „Generátor vody, který tekutinu dokáže sbírat ze vzdušné vlhkosti, je jistě poutavá myšlenka a kdo ví, třeba je to i vize budoucího vývoje. Byť zatím mám zkušenost, že všude v poušti, kde se na závodech pohybujeme, voda je. Přesně víme, kde jsou tankovací stanice a na těch si můžeme doplnit i pití.“
„Kdyby se Afriq osadil bytelným závodním podvozkem…,“ pustí se na závěr Klymčiw do úvah, jak by auto zocelil pro ostré nasazení v dakarském závodě. „… a kdyby se k tomu přidalo přečipování motoru na nějakých tři sta koní, kombinace lehkého mrštného vozu s přeplňovaným motorem a pohonem všech kol by mne opravdu lákala,“ zasní se při vidině nového auta pro Rally Dakar. „Ale jak říkám: i s autem tak, jak dnes je, by jednodušší točitá horská rally mohla být nezapomenutelným zážitkem. Bral bych ho hned a všemi deseti!“ uzavírá s úsměvem Klymčiw.