Naše silnice občas připomínají ráj dopravního značení. Alespoň nějaká značka je každých pár metrů, a když se k tomu přidají přenosné dopravní značky a značení nakreslené na silnicích, je z toho pro jednoho pěkný guláš. Obzvlášť, když je potřeba mít na paměti, že některé značení je jinému nadřazené a vlastně tak může jedno to druhé zrušit. Poradíme, jak se v tom vyznat.
Na silnici se můžete dostat do situace, kdy značení na silnici něco přikazuje, ale dopravní značka to zároveň zakáže. Nic nemožného, především po Praze je takových míst řada. Čím se tedy pak řídit? Dle zákona 361/ 2000 Sb., který se věnuje provozu na pozemních komunikacích, se píše: „Svislá stálá dopravní značky jsou nadřazeny vodorovným dopravním značkám.“ To tedy znamená, že to, co je namalováno na silnici nemá větší slovo než to, co říkají značky rozmístěné kolem silnice.
Jedna značka vládne všem, jedna jim všem káže
Tím to ovšem nekončí. Ještě existuje takzvané přechodné vodorovné dopravní, nejčastěji si jej můžete všimnout v místech, kde se opravuje silnice a mění se jím třeba šíře jízdních pruhů. Takové přechodné značení je pak nadřazeno tomu stálému. Pak je tu ale ještě jedna sada dopravního značení, která má ještě větší pravomoci.
Tím je přenosné dopravní značení, které řidiči asi nejvíc znají z městských ulic, ve kterých je v plánu úklid. Jakmile jsou v ulicích rozmístěny přenosné značky zakazující parkování, mají nad všemi ostatními dopravními značkami absolutně navrch a prakticky je přebíjí. Nad tímto značením už jsou jen pokyny policistů, vojenského policisty nebo příslušníka vojenské pořádkové služby. Jejich pokyny jsou důležitější než jakékoliv dopravní značení.
A jak se v tom rychle zorientovat a vždy tedy vědět, jaká značka má přednost? Je to snadné. Pamatujte, že je mnohem jednodušší změnit značení u silnice než přemalovat jízdní pruhy. Proto jsou svislé značky vždy „silnější“.