„Každý si myslí, že nám Dakar ukázal všechno, ale vždycky vytáhne ještě něco horšího, než bylo předchozí den,“ lépe, než slovy Josefa Macháčka, by úterní dění na Rally Dakar popsat nešlo. Třetí etapu slavné soutěže doslova spláchl déšť. Posádky v kamionech i speciálech kategorie T3 Lehké prototypy absolvovaly na trati z Alula do Ḥaʼilu místo původně plánovaných 447 km měřeného testu o 69 km méně. Ale Jaroslavu Valtrovi ztížené podmínky nevadily a v zatím oficiálním pořadí kamionů skončil v celkovém pořadí první, Martin Šoltys byl sedmý.
Dařilo se i oběma zástupcům ve speciálech Buggyra Can-Am, kteří dojeli v top 25. Účastníci kategorie Dakar Classic měli dnešní etapu anulovanou, přesto Tatra Puma opět ukázala co v ní a v její posádce vedené Radovanem Kazarkou je.
„Etapa byla ze začátku technická, písečné cesty mezi skálama. Druhá část úvodní erzety byla rychlá, tam se jelo pořád na plný plyn. Pak jsme se po neutralizaci dostali do scenérie, kterou jsem ještě nikdy neviděl. Byly tam obrovské kamenné ploché desky a mezi tím písek,“ popsal Jaroslav Valtr krásy saúdské přírody.
Ale vedle krás na závodníky včetně pilota týmu Tatra Buggyra Racing čekaly zrádné nástrahy. „Najednou jsme přijeli k nějaké vysoké hoře, ze které se řítil obrovský potok vody, který normálně splachoval buginy. Hledali jsme tam navigační bod, který byl přímo v té vodě. Říčku, která se nám před očima zvětšovala, jsme jednou projeli. Museli jsme ji při hledání bodu projet znova zpátky. Tam byl ten bod. A zase jsme museli jet přejet tu říčku. Pokoušeli jsme se tam pomoci jedné bugině vytáhnout z vody, ale prasklo lano. Když ti kluci nemají pořádná lana, tak s tím nic nenaděláme,“ vysvětlil pilot Tatry Phoenix Valtr, který se průběžně posunul na první místo celkově.
Spokojený byl i dnes sedmý Martin Šoltys. „Jsem nadšený. Mně se ta etapa strašně líbila, protože jsme vyzkoušeli naši novinku, vyhřívané okno. Na začátku jsme museli trochu zpomalit, protože padaly obrovské kroupy a na ty neplatilo ani vyhřívané sklo. Pak pořád pršelo, ale jinak pohoda. Tatra jela perfektně, neměli jsme žádné problémy,“ uvedl jezdec Tatry 815.
Další jezdec stáje Tatra Buggyra Racing popsal, jak se chytře vyrovnal s problémem rozvodněné řeky. „Řečiště bylo hluboké, ale když se popojelo o sto metrů proti proudu, dalo se krásně projet. Byl tam kamenitý brod, tak jsme ani nemuseli do vody. Viděli jsme utopené nějaké Can-Amy, ale my jsme do té vody ani nejeli,“ sdělil v cíli Martin Šoltys.
Po pondělních problémech se novicka Aliyyah Koloc konečně dočkala relativné pohodové dakarské etapy. I když ji tentokrát pozlobilo počasí. „Naším jediným dnešním problémem byl jeden defekt. Auto jelo výborně, ale počasí bylo strašné. Bylo mokro, zima a blátivo. Ale jsme zpátky v závodě a já mám teď v bivaku teplý čaj,“ prohodila se smíchem. „Od začátku je Dakar pěkně brutální, ovšem je to dobrá zkušenost. Ale už nám zbývá jen 11 dní, tak jsem pozitivně naladěná,“ dodala 18letá závodnice ve speciálu Buggyra Can-AM DV 21.
Josef Macháček, druhý z pilotů týmu Buggyra ZM Academy, si svým způsobem v dakarském marastu liboval. „Ne, že bych takové počasí měl rád, ale vždycky mi pomůže k lepšímu výsledku. Stejně mi nic jiného nezbývá, než si v té jízdě libovat. Poslední třetina byla velký mazec. Čekaly nás rozvodněné řeky, pláně plné obrovských kaluží. Byl to boj a taky strach, jestli před námi nebude něco horšího. Byla nám zima a neviděli jsme moc na trať, protože tam byla spousta bahnité vody,“ popsal zkušený jezdec své pocity.
I když pro kategorii Dakar Classic byla dnešní etapa zrušena, její účastníci si na trati užili své. “Mysleli jsme, že jsme na nějakém ostrově u moře a budeme za chvíli plavat. Voda, bláto, prostě brutální podmínky. Na solištích auto tancovalo jak na ledě. Ale naše posádka byla znovu super. A zase jsme to my jako první a jediní projeli v kamionu,“ uvedl Radovan Kazarka, pilot Tatry Puma.
Jeho navigátor, legendární Josef Kalina, dakarské úterý zhodnotil lakonicky: „Bylo to hrozný.“
„Ne, že by se ta trať nedala projet. Ale potíž byla v tom, že to chvílemi bylo jednolité jezero a nebyly tam vůbec žádné stopy. Muselo se jet na azimuty a ty byly takové přibližné. Bylo nutné vyjet z jednoho jezera a přemýšlet, jak se ponořit do druhého. Pak jsem zjistil, že na dosah je hlavní pista. A když jsme ji našli, tak jsme uviděli, že se z ní stala prudká řeka. Do ní se nedalo ani vjet. Tak jsme to nějak šmrdolili okolo v blátě. A do toho nám nešlo ofukování předního skla, tak to bylo všechno tak trošku na slepo,“ dodal Kalina.