Moderní sedadlo musí splňovat přísné nároky nejen na bezpečnost, ale i komfort a design. Tvoří ho až přes 100 dílů. Podívejte se, co všechno se ukrývá pod potahem.
Typické sedadlo řidiče v modelu Škoda Octavia váží přibližně 22 kilogramů a podle provedení se může skládat i z více než 100 různých dílů. Konstruktéři se tak musí vypořádat s opravdu širokým spektrem požadavků, kde jsou komfort a každodenní praktičnost jen jedním z mnoha střípků celé skládačky.
Posun ve vývoji tak samozřejmého prvku automobilu dokazuje jednoduché porovnání s minulostí. „Třeba sedadla u modelu Škoda 120 musela také plnit tehdejší bezpečnostní nároky, nicméně konstrukce byla v porovnání s dneškem mnohem jednodušší. Vždyť třeba neměla ani hlavové opěrky. Dnes musí sedadla splnit daleko přísnější nároky, k tomu jsou nastavitelná v mnohem více směrech, s elektrickým ovládáním, airbagy, vyhříváním, ventilací nebo třeba s masážní funkcí,“ vysvětluje Miroslav Hradil, koordinátor konstrukce sedaček ve Škoda Auto.
Základní myšlenka sedadla se ale příliš nezměnila. Pořád platí, že podstatou jeho konstrukce jsou tři vrstvy: rám, pěnová výplň a čalounění. Ty musí splnit nároky na pohodlí, životnost i bezpečnost a zároveň obsáhnout všechny moderní vymoženosti. Poradit si navíc musí s obrovsky širokým spektrem postav uživatelů. A čím dál důležitější je dnes i estetická stránka, sedadlo má prostě vypadat dobře.
Komfort a bezpečí
Ovšem i dobře vypadající sedačka musí být bezpečná a pohodlná. „Není až tak těžké skloubit požadavky na komfort a bezpečnost,“ naznačuje Hradil. „Co však může jít trochu proti sobě, je vzhled a komfort. Extrémní boční vedení nebo i některé švy by nemusely být pohodlné, při vývoji sedačky na to s designéry dáváme pozor,“ vysvětluje koordinátor konstrukce sedaček. Co se potahů týče, cílem je, aby různé materiály (látka, kůže, Suedia a podobně) měly minimální vliv na konstrukci navazujících dílů a z bezpečnostního hlediska byly takové sedačky rovnocenné. „Ušít čalounění koženého sportovního sedadla je samozřejmě časově daleko náročnější než u látkového sedadla v základní výbavě,“ říká Hradil.
Pro každý vůz vzniká několik typů sedadel, konstruktéři se však podle Miroslava Hradila snaží i u nich držet jednotného konstrukčního základu. Důvodem jsou nejen náklady na výrobu a vývoj, ale také třeba zajištění dokonalé bezpečnosti. Z toho vlastně mohou těžit zákazníci, kteří volí právě základnější typy sedadel. Třeba v novém modelu Škoda Octavia jsou volitelně k dispozici špičková ortopedická sedadla s certifikací od německé iniciativy AGR. Některé konstrukční prvky a znalosti, které k této certifikaci přispěly, ovšem využili inženýři i u základních verzí sedadel pro mladoboleslavský bestseller. „AGR sedadla přináší nejlepší komfort, nejširší možnosti nastavení nebo třeba masážní funkci,“ vyjmenovává Hradil jejich výhody.
Mučení sedadel
Než sedadlo putuje do výroby (vývoj probíhá ve Škoda Auto, vyrábí je ale externí dodavatel), je potřeba ho důkladně otestovat. Komfort například zkouší samotní zaměstnanci vývoje. „Testů se účastní všichni kolegové, tak je zajištěna zpětná vazba od různých typů postav,“ vysvětluje Hradil. Samozřejmostí jsou zkoušky bezpečnosti, kam patří například i testy funkčnosti airbagů za širokého rozsahu teplot a pochopitelně nárazové zkoušky. Právě u nich se ukazuje, na jak extrémní síly musí být sedadla konstruována.
Zkouší se samozřejmě i kvalita. „Zkoušíme barevnou stálost materiálu potahu při dlouhodobém vystavení slunci, testujeme oděr a vytahání potahu, testuje se životnost mechanismů sedadla, například odjištění posuvu či sklápění,“ říká Hradil. Sedadla, zejména jejich dlouhodobá kvalita, se pak zkouší i v reálném prostředí na silnici při testech maskovaných prototypů vozů. „Vývoj sedaček trvá stejně jako vývoj celého vlastního auta. Sedačka je přece jeho nedílnou součástí,” popisuje koordinátor časovou náročnost.
Ekologie a 3D tisk
Sedadla jsou dnes díky všemu úsilí dokonalejší než v minulosti, vývoj však spěje neustále kupředu. Aktuálně například roste význam různých ekologických a trvale udržitelných materiálů: „Recyklované materiály nebo respektování požadavků veganů jsou trendem, kterým se také zabýváme,“ říká Hradil.
Hudbou budoucnosti jsou také možnosti vylepšení konstrukce sedadel za pomoci 3D tisku. Ten by mohl snížit hmotnost rámu sedadla, a přitom zvýšit celkovou konstrukční pevnost. 3D tisk pěnových dílů by zase mohl zmenšit rozměry některých částí, a tím zvětšit prostor pro posádku. „V obou případech jde ale o technologie, které jsou velkosériové výrobě ještě poměrně vzdálené,“ říká Hradil.
A co třeba sedačky pro Autonomní vozidla? „Pokud v nich bude moci i řidič třeba spát, znamená to zcela nové požadavky na konstrukční řešení z hlediska variability i fungování zádržných systémů,“ uzavírá Miroslav Hradil pohledem do vzdálenější budoucnosti.