Kdo říká, že průmysl byl jen mužský svět? Byla a je v něm také spousta žen

Co mají společného zpětná zrcátka, značení jízdních pruhů a směrová světla? Kromě toho, že jde o systémy denního použití, také fakt, že všechny vymyslely ženy. Tyto průkopnice svými inovativními nápady formovaly automobilový průmysl a otevřely do něj cestu dnešním ženám. Představíme vám pět žen, které svým talentem a odvahou změnily svět řízení automobilů. June McCarroll, značení jízdních pruhů (1867-1954) Jestli je někdo, kdo spojil kreativitu a velké odhodlání, pak je to June McCarrol. Tato lékařka jednoho dne roku 1917 jela do své ordinace, když ji ze silnice vytlačil nákladní vůz, který vjel do protisměru. Napadlo ji, že kdyby byla na silnici nakreslená čára dělící jízdní pruhy, možná by se to nestalo. Na její nápad ale úřady nikterak nereagovaly, což ji ovšem nezastavilo. Rozhodla se vlastnoručně namalovat na kousek silnice dělicí čáru, a společně s ženským spolkem to začala propagovat mezi řidiči, kteří se tak měli učit dodržovat směr jízdy. A byl to úspěch. Kalifornské úřady nakonec její myšlenku zrealizovaly a nechaly nakreslit tyto čáry na asi 5600 km silnic. Dnes jsou dělicí čáry povinné prakticky na celém světě. „V současné době máme několik systémů, které řidičům pomáhají udržovat jízdní pruh, případně jej varují při jeho nesprávném opuštění. Lane Assist pracuje s kamerou umístěnou na zpětném zrcátku, která detekuje značení jízdních pruhů a zároveň polohu vozidla. Pokud se vozidlo vychýlí bez použití směrového světla z jízdního pruhu, asistent na to řidiče upozorní. Tento systém se aktivuje po dosažení rychlosti 65 km/h,” říká Lluïsa Tomás, vedoucí oddělení vývoje podvozků značky SEAT. [adinserter name="GG - za tretim odstavcem"] Florence Lawrence, první filmová hvězda (1886-1938) Jeden náhrobek na hollywoodském hřbitově má nápis “První filmová hvězda”. Patří Florence Lawrence, jedné z nejslavnějších hollywoodských hereček přelomu století, která zářila ve vice než 300 filmech. Lawrence ale nežila jen pro film. Její druhou vášní byl motorismus. Jako vášnivý automobilový nadšenec auta nejen sbírala, ale také řídila, opravovala a vylepšovala. Její tvůrčí schopnosti ji dovedly k nápadu, vyrobit jakýsi ukazatel, který by ostatním řidičům dal včas vědět, že bude vozidlo odbočovat. Také vymyslela cedulku s nápisem STOP, která se ukázala vždy, když řidič šlápl na brzdu. Oba tyto její nápady se staly předchůdci dnešních brzdových a směrových světel. I když si tyto systémy nikdy nenechala patentovat, její přínos dnešnímu motoristickému světu je neoddiskutovatelný. „Tyto signalizační systémy jsou základním prvkem bezpečnosti řízení, protože zabraňují dopravním nehodám, zejména nárazům zezadu. Dnes již máme LED světlomety, které mají mnohem kratší reakční dobu, v případě směrových světel dokáží být dynamické, což je dělá viditelnější. Kromě toho, jde o základní součást designu vozu, ale benefitem je také jejich větší výdrž a menší spotřeba,” vysvětluje Maite Paris, která je zodpovědná za vývoj osvětlení vozů značky SEAT. Mary Anderson, vynález jednoho deštivého dne (1866-1953) Jednoho hodně upršeného zimního dne roku 1902 se farmářka a vinařka z Alabamy jménem Mary Anderson vydala se svými dcerami na návštěvu New Yorku. Během jízdy vozem taxi si všimla, že řidič musí neustále zastavovat a čistit čelní okno od vody a bláta. Napadlo ji, že by bylo dobré mít na autě zařízení, které by se o to staralo samo. Když se vrátila domů, zkusila spojit síly se svým známým, který byl konstruktérem, a společně vytvořili první návrh stěrače. Ačkoliv si ho nechala patentovat, žádný kupec z řad výrobců automobilů se nenašel. Uplynulo mnoho vody, ale dnes jsou stěrače standardní výbavou všech modelů. „Bezpečnostní systém, jakým jsou stěrače, zabránil velkému počtu dopravních nehod za špatného počasí. Ale dnes jsme ještě o něco dál. Díky moderním aplikacím a novým službám v oblasti mobility si můžeme trasu své cesty naplánovat dostatečně dopředu, a to i s přihlédnutím k počasí nebo k aktuální dopravní situaci,” vysvětluje Leyre Olavarría, zodpovědná za vývoj infotainmentu a konektivity. Dorothy Levitt, nejrychlejší děvče na světě (1882-1922) Novinářka, spisovatelka, aktivistka za práva žen, a hlavně závodní pilotka všeho, co se umělo pohybovat dostatečně rychle. A bylo jedno, jestli na souši nebo na vodě. Britka Dorothy Levitt se do historie zapsala velkým množstvím různých rychlostních rekordů, jako například tím z roku 1905, kdy zvládla s otevřeným závodním vozem jet rychlostí 146 km/h. Její řidičské schopnosti byly tak dobré, že prý učila řídit i samotnou královnu Alexandru. V roce 1909 vydala knihu s názvem „Žena a auto”. Jeden z tipů v knize, která měla ženy přivést za volant, bylo používání dámského kosmetického zrcátka, díky kterému se řidička mohla podívat, co jede za ní. Levitt se tak stala průkopnicí klíčové inovace vedoucí k bezpečnější jízdě, tedy zpětného zrcátka, kterou ale odborníci a automobilový průmysl jako takový za standard přijal až o mnoho let později. „Přítomnost a budoucnost závisí na asistenčních systémech, které řidičům pomáhají a dopřejí jim absolutní přehled. Takovým asistentem je třeba zadní kamera, která usnadňuje parkování nebo systém, který detekuje slepá místa ve vnějším zpětném zrcátku. Myšlenka zpětného zrcátka Dorothy Levitt, která vlastně jen potřebovala lépe vidět na provoz za sebou, dnes nabízí řadu moderních funkcí jako například sensory reagující na vnější světlo, díky kterým je v zrcátku lépe vidět. My pak přidáváme další moderní funkce, které budou představeny společně s našimi novými modely. Inovace pro nás nikdy nekončí,“ říká Teresa Salinas zodpovědná za oddělení věnující se technologiím a jejich použití právě ve zpětných zrcátkách. …a nakonec, žena, která zachránila minulost [adrotate banner="23"] Její jméno nebývá uváděno v novinách a časopisech, ale presto byla klíčovou osobou při zachování historického dědictví značky SEAT. Dlouholetá vedoucí tiskového oddělení Elvira Beloso totiž začala postupně během několika let odkládat modely značky SEAT, které nějakým způsobem považovala za důležité nebo nějak zajímavé. Většinou šlo o první nebo naopak poslední vyrobené kusy, speciální edice, vozy, které vozily důležité osoby nebo se účastnily důležitých událostí. Všechna tato auta Elvira postupně odkládala do různých koutů továrny Zona Franca v Barceloně, aby i budoucí generace mohly obdivovat historickou hodnotu všech těch jedinečných modelů. A to se děje právě dnes, kdy má SEAT díky této dámě sbírku 317 veteránů. [gallery type="rectangular" ids="310346,310345,310344,310343,310342,310341"]

Diskuze Zruš odpověď