Celkem 20 % řidičů v anonymním průzkumu potvrdilo, že za volantem už zažilo mikrospánek. Rozhodně nejde o úsměvnou banalitu, ale o příčinu ve většině případů velmi tragických havárií. Kdo je viníkem takového sekundového usnutí za volantem? Jak včas nebezpečí rozpoznat? Odpovědi hledali experti ÚAMK.
Zdá se to jako okamžik, jen na chvilku přivřete oči. Nic víc. Takováto představa o nechtěném mikrospánku za volantem je velmi naivní. Stejně jako představa, že se mnoho nestane, a že vás to nemůže potkat ve dne. Dovolenkové dlouhé trasy k moři a havárie při nich ale varují – mikrospánek je zabiják. Co se může stát?
Vezměme si modelový příklad. Řidič jede po dálnici stokilometrovou rychlostí a jen na dvě sekundy zavře oči únavou. Zkuste si to, dvě sekundy nic nejsou. Ale jejich následkem je 56 metrů dlouhá nekontrolovatelná jízda, během níž nikdo vůz neřídí. Ve většině případů si řidič, když se nic nestane, řekne, že si příště dá větší pozor. Přitom zcela pomíjí, že to nejhorší teprve bude následovat. Jakmile jednou podlehl únavě, bude se doba, kdy se taková situace zopakuje, stále zkracovat a okamžik jízdy „bez řidiče“ prodlužovat.
Prezident ÚAMK Oldřich Vaníček varuje: „Únava, k níž se například přidává dlouhodobý pobyt ve voze při teplotách vyšších než 25 stupňů Celsia, prodlužuje reakční dobu řidiče. Snižuje se jeho koncentrace a reakce se svým způsobem podobají tomu, jako by byl řidič pod vlivem alkoholu. Je pomalý, nesoustředěný, roztěkaný…“
Únava jako nepřítel a strašák
Experti tvrdí, že po spánku kratším než 5 hodin stoupá pravděpodobnost následné havárie 5x až 7x. Za nejkritičtější časy se považuje jedna až tři hodiny po půlnoci, stejně jako 13. až 15. hodina po obědě.
Druhou přitěžující okolností pro unaveného řidiče je horko. Vysoké teploty nad 25°C se na nich podepíší tak, že se mohou cítit podobně jako by byli pod vlivem alkoholu. Mohou být nepozorní, roztěkaní, opožděně reagují a především mají pocit, že každou chvilkou musí usnout.
Ukazuje se ale, že i zcela odpočatý a ve vhodnou dobu jedoucí řidič může začít pociťovat nutkání ke spánku už po 15 minutách jízdy. Jak je to možné? Podle výzkumu melbournské univerzity RMT jsou viníkem ukolébání mozku řidiče nízké vibrace, které vyvolává autosedačka. Test se konal na 15 dobrovolnících, kteří byli vystaveni vibracím od 4 do 7 Hz na simulátoru jízdy. A právě 15 minut stačilo k tomu, aby na nich byla znát jistá únava, která do hodiny postoupí takové úrovně, že se řidič může stát nebezpečným sobě, spolujezdcům, ale i všem ostatním účastníkům silničního provozu.
Neblahý vliv může sehrát i strava. Jestliže si dáme při putování na jih k moři cestou vydatný a těžký oběd, nemůžeme se divit. Lépe uděláme, když si k obědu dáme lehký salát a místo sladkých nápojů čistou vodu.
Na světový den spánku vyhlásil Ford budíček, aby upozornil na rizika únavy za volantem
Problém většiny řidičů také je, že často příznaky únavy přehlíží. A jaké ty příznaky jsou?
Pozor dejte, když začnete:
- často zívat
- začne vám z ničeho nic být zima
- máte naléhavou potřebu pohybu
- jen špatně držíte jízdní stopu a často ji musíte korigovat
- máte pocit, jako by se silnice zužovala,
- nepamatujete si poslední ujetý kilometr,
- přivíráte oči a mnete si je
- přestáváte mluvit s posádkou
Moderní vozy samozřejmě nabízí i pomocníky v podobě asistenčních systémů vozidla. Dokáží například rozpoznat změny chování řidiče, sledují třeba oči řidiče a jeho intenzitu mrkání. Následně pak varují před nebezpečím nebo konkrétně před únavou.
V jistém ohledu tímto mohou zabránit okamžitému usnutí. Nicméně ani všechny asistenty světa nedokáží nahradit řidiče.