Jaký jste měli uplynulý víkend? Já ho měla zatraceně rychlý. Dokonce tak rychlý, že se mi kolena klepala ještě v pondělí ráno. A to nejsem žádné ořezávátko, na rychlost jsem zvyklá, ale to, co mi na mosteckém okruhu o víkendu předvedl Petr Fulín se svým závodním vozem SEAT Leon Cup Racer, bylo i na mě vážně moc.
Začnu ale postupně. V sobotu jsme se za deštivého a pošmourného rána vydali na okruh v Mostě. Už v tu chvíli bylo jasné, že sobotní den nebude moc pěkný, počasí bude pošmourné a bude zima. Po příjezdu na místo činu jsme rychle zkontrolovali už od rána mokrou trať a rovnou se vydali do boxu č. 1, kam se zrovna z vlhké trati doslova vřítil SEAT Leon Cup Racer ve válečném zbarvení s Petrem Fulínem za volantem.
Petr totiž na okruhu nebyl náhodou. V rámci akce s názvem „The Most Autoshow“ totiž všem odvážlivcům ukázal, jak má vypadat opravdové „Race TAXI“. A že nám to ukázal. Mezi ty odvážlivce jsem se totiž zařadila i já, a to jak v sobotu na lehce navlhlé trati, tak v neděli, kdy bylo sucho.
Sobotní jízda byla vzhledem k počtu zájemců o svezení kratší. Petr se mnou se svým zahřátým závodním speciálem projel dvě kola. Hodně to klouzalo, a protože měl obuté suché pneumatiky a kolem nás se prohánělo poměrně velké množství těch, kteří si přišli relativně bezpečně vyzkoušet svá auta na hraně možností svých i jejich, jeli jsme poněkud klidněji a opatrněji. Tedy abyste mi rozuměli, klidněji v podání Petra znamená rychlost a stopu, kterou většina z nás zvládá leda tak v počítačových hrách. A asi ani tam ne…
Petr je tak trochu z jiného světa a věřte mi, že to myslím nejlépe, jak jen můžu. Závodit začal pozdě, v letech, kdy jiní už téměř končí, a vlastně tak trochu z nudy. Jenomže rychle se ukázalo, že tenhle chlapík se zářivé modrýma očima, ze kterých padají fanynky do mdlob, je talentem od přírody. Jakmile totiž oblékne závodní kombinézu a nasadí helmu, je ve svém světě, zatraceně rychlém světě!
Jak moc rychlý tenhle svět je, jsem zjistila v tu sice stále zamračenou, ale suchou neděli. Petr byl v dobré náladě, auto měl opět zahřáté a dobře nastavené. Nedalo mi moc práce ho přesvědčit pár ostřejším kolům na závodní dráze. To jsem ale ještě nevěděla, jak moc Petr tuhle prosbu vezme vážně. Když mě jeho báječný mechanik Martin pevně poutal do závodní sedačky, ještě jsem netušila, co bude následovat.
Po nasazení helmy už se za mnou zabouchly dveře, auto na první dobrou naskočilo a ozval se ohlušující řev. Petr se na mě jen podíval a bylo jasné, že tentokrát to nebudou jen dvě volnější kola. Hned po vyjetí z boxové uličky na trať do prvního kola jsme zahřáli pneumatiky a já rychle zjistila, že helma a pevně utažené pásy jsou nezbytnost. První kolo uteklo rychle (asi za dvě minuty… :D ), auto na ideální teplotě a při nájezdu do druhého začalo to „správné peklo na čtyřech kolech“.
Cílovou rovinku jsme doslova prolétli rychlostí přesahující 200 km/h a tam, kde by před esíčkem za cílovkou už normální smrtelník brzdil, Petr pořád držel plyn na podlaze. Když už byla první zatáčka vážně nesmyslně blízko, přišlo rychlé a ostré zpomalení. Nebýt bezpečnostních pásů, nejspíš bych byla rozpláclá na předním skle – přesně jako v nějakém animovaném filmu. V mžiku jsme zbrzdili na nějakých 70 km/h, a než jsem se stačila rozkoukat, Petr už zase stál na plynu. Jeho SEAT Leon Cup Racer se chytil asfaltu a už nepustil. Při každém nájezdu do zatáčky jsem vlastně nevěděla, jestli sledovat koncert Petrových nohou na pedálech, rychlost jeho rukou či auta a nebo naprosto fantastickou stopu.
Upřímně, nebyl vlastně čas ani na jedno, ale o to větší zážitek tahle jízda byla. Další dvě kola mi přišlo, že Petr pořád a pořád zrychluje. Průjezdy zatáčkou byly pokaždé o fous rovnější a každičký kamínek, který se podepsal na podvozku, zlověstně připomínal, že tudy, kudy jedeme, běžní smrtelníci rozhodně nejezdí. Zvukový projev závodního speciálu se v kabině rozléhal s takovou silou, že nemít helmu, asi bych přišla o uši. Takhle to celé skvěle dokreslovalo perfektní atmosféru téhle jízdy.
Bez mučení přiznávám, že celou tuhle šíleně rychlou jízdu jsem měla husí kůži za krkem a ten strašně hloupý (rozuměj přiblblý) úsměv od ucha k uchu. Ještě že mi půjčili helmu… :) I když Petr jel vážně rychle, ani na vteřinu mě nenapadlo, že by se mohlo něco stát. On totiž jede s takovou lehkostí, chutí a naprostou jistotou, že se není čeho bát. Tenhle pocit navíc umocní vestavěný bezpečnostní rám, závodní sedačky, bezpečnostní pásy, které vám nedovolí se prakticky ani nadechnout, a helma na hlavě. Prakticky to jediné, co se vám může stát, je to, že se stejně jako já znemožníte při nastupování a vystupování z auta. To je totiž úkol hodný pověstného hlavolamu ježek v kleci. Sedačky mají vysoké boční vedení, rám vede všude, kam oko dohlédne, a tak se nenastupuje úplně lehce.
Věřte mi, že tak rychlou neděli jsem dlouho nezažila. Máte pocit, že by vás přesně tohle mohlo také bavit a nabít pozitivní energií? A chtěli byste se s Petrem Fulínem seznámit, nechat si třeba vysvětlit ideální stopu nebo si prostě jen užít rychlost, kterou vám nabídne málokdo jiný? Není to vůbec žádný problém! Stačí si otevřít webové stránky závodního týmu Petra Fulína a rázem zjistíte, že tohle všechno zažít je vlastně strašlivě jednoduché.
Petr totiž nově nabízí takzvanou FULLIN RACE ACADEMY. Jak už název napovídá, v rámci toho se můžete naučit číst závodní trať, správně brzdit a přidávat, nebo se jen nechat svézt v závodním SEATu Leon Cup Racer nebo v civilním (přímo Petrově soukromém) SEATu Leon Cupra. Petr je navíc neuvěřitelně pohodový chlapík, který nejen, že má co naučit, ale navíc je s ním velká legrace. Jedině on bude mít pochopení pro vaše rozzářené oči po tom, co vás vysadí v depu z auta. A s nikým jiným si o tom tak dobře nepopovídáte! Rozhodně vám tenhle – pro mě naprosto dokonalý – zážitek můžu doporučit. Pokud tedy třeba přemýšlíte, co si přát pod letošní vánoční stromeček, navrhněte doma voucher do školy Petra Fulína! A na jaře se tam spolu sejdeme.
A jaký, že má závodní SEAT Leon Cup Racer zvuk? Poslechněte si krátké video z odjezdu z boxů na březnové „The Most Autoshow“: