Možná si vzpomínáte, že Škodu Yeti jsme v redakci měli poměrně nedávno, testovali jsme ho koncem letních prázdnin. Od té doby byl však modernizován, takže jsme neodolali nabídce zjistit, jak moc se to na něm projevilo.
Tou největší novinkou je fakt, že Yeti je nyní v nabídce ve dvou provedeních – „městském“ a „terénním“ Outdoor (za příplatek 20 tis. Kč). Tyto dvě verze se liší především vnějším vzhledem, verze Outdoor má oproti městskému Yetimu nelakované spodky nárazníků, ochranné ližiny, boční ochranné lišty a prahy, navíc má Outdoor v sériové výbavě stříbrné kryty vnějších zpětných zrcátek, paket pro špatné cesty, tažné zařízení a další drobnosti.
Outdoor nás však v tuto chvíli nezajímá, do testu dorazilo civilnější městské provedení. Nárazníky i boční ochranné lišty jsou lakovány do barvy a celkově působí auto uhlazenějším dojmem. Neznamená to ale, že by se mimo silnici ztratilo. O tom ale až později…
Zvenku se faceliftovaný Yeti dá poznat na první pohled. Přední část přišla o své typické dvojité světlomety a místo toho dostala hranatější jednodílná světla, novou masku chladiče, ale také mlhové světlomety do nárazníku. Ač je design věcí subjektivní, přiznám se, že se mi faceliftované provedení líbí více. A to i přesto, že postrádá „originalitu“ původního modelu. O poznání méně se toho událo ze strany a v zadní části. Páté dveře získaly po vzoru Octavie, Rapidu a Superbu dva kubistické trojúhelníkové prvky a nové logo značky ŠKODA, nová je také grafika světlometů s LED pro brzdová světla.
Žádné velké změny nás nečekaly ani v interiéru. Stále je tu velmi dobrý posez, ačkoliv bych uvítal větší rozsah nastavení volantu (potřeboval bych ho ještě o trochu blíže k tělu) a výše umístěnou řadící páku – ačkoliv s testovaným DSG to tolik nevadí. Posez je, jak se na správné „SUV“ sluší a patří, vyšší a z auta je díky velkým proskleným plochám velmi dobrý rozhled do všech směrů. Na velmi slušné úrovní je to i s prostorem, kterého je pro posádku dostatek. Čtyři lidi nebudou mít nejmenší problém, v pěti už je potřeba dát na prostřední zadní sedadlo někoho opravdu štíhlého.
Jenže, díky stavbě a tvaru karoserie nenabídne Yeti moc velký úložný prostor, což je asi jeho největším mínusem. Nabízí sice víc než podobně velké hatchbacky, ale to jen v případě, pokud nemá rezervu (-95 litrů). Hodnoty 416 litrů v základním uspořádání, 1 580 litrů se sklopenými a 1 760 s vyjmutými zadními sedadly nejsou nijak oslnivé.
Pod kabátem testovaného Yetiho byl nejsilnější naftový motor 2,0 TDI o výkonu 125 kW/170 koní a s točivým momentem 350 Nm. Motor byl prostřednictvím šestistupňové dvouspojkové převodovky DSG spojen s pohonem všech čtyř kol. Ten i v případě Yetiho zajišťuje spojka Haldex – po faceliftu dokonce už páté generace.
Je znát, že motor již není z nejnovějších. Ačkoliv nabízí hodně slušný výkon, řekne si také o relativně vysoký přísun paliva a oproti modernějšímu 2,0 TDI 110 kW/150 koní je hlučnější. Zátah mu ale nechybí. Podle technických údajů dokáže zrychlit z 0 na 100 km/h za 8,6 sekundy a uhánět maximální rychlostí 197 km/h. Spotřebu paliva při tom škodovka udává 7,7 l/100 km ve městě, 5,4 l/100 km mimo město a 6,3 l/100 km v kombinovaném režimu. My jsme v teplotách hluboko pod nulou jezdili do 9 l/100 km.
Na silnici se s Yetim jezdí velmi příjemně. I když má karoserie docela vysokou stavbu, v zatáčkách se nenaklání. Daní za to je poměrně tvrdý podvozek, ale na okreskách se nemusíte bát do zatáčky klidně vjet svižněji. A kdyby náhodou byla rychlost moc velká, pomohou systémy XDS (elektronická uzávěrka diferenciálu), ESP a nebo rychlý přesun točivého momentu na kolo nebo kola, která to potřebují.
Elektronické systémy EDS a XDS využijete i při jízdě mimo silnice, v lehkém terénu. Mají za úkol nahradit uzávěrky diferenciálů tak, aby se ani při rozdílných trakčních podmínkách neprotáčela jednotlivá kola. Neocenitelným pomocníkem je také asistent pro sjíždění kopců, který „brzdí za vás“ a vy se tak při sjíždění z prudkého svahu můžete zaměřit jen na otáčení volantem. Ale jak to Yeti v terénu zvládá? Martine?
Martin Binder: Druhý pohled… částečně z terénu
Přiznám se, že v momentě, kdy jsme přebírali auto a místo toho přitažlivého bílého „Outdooru“ s černou střechou zablikal městský Yeti hned vedle, byl jsem trochu zklamán. Na druhou stranu jsem si řekl, že to možná bude větší zábava – poslat městské vozítko tam, kam byl původně konstruován jeho „tvrdší“ bráška. Dejme mu šanci.
Byla druhá polovina ledna, sníh stále nikde a tak jsme se za ním vydali do vyšších nadmořských výšek. Hurá směr Bedřichov, Ještěd a okolí.
Cesta po dálnici a silnicích kolem byla pohodlná, přesně jak psal Pavel. Auto je sice vyšší, ale při jízdě to není znát. Krásně drží do zatáček, a tak rychlé průjezdy po okreskách nejsou vůbec problém. Osobně mám jen problém s naladěním automatické převodovky. Režim „S“ je dle mého úplný nesmysl – motor točí až někam, kam se mu samotnému nechce a přitom se s autem nic neděje. Celé to řazení mi moc nesedlo, ale proto tu nejsem. Co ten terén?
Vzali jsme Yetiho na zasněžený Ještěd. Při čekání na zelenou pro výjezd, jsme vyzkoušeli zasněžené a zmrzlé parkoviště. Zde byl klasický problém nových aut, a to jejich „chytrá“ elektronika. Auto prostě nikam nepustí, ať se snažíte jak se snažíte. Cesta po zasněžené horské cestičce až na špičku Ještědu byla bez problémů. Nové bixenony s natáčením příjemně kopírovaly složitou cestu, všechny zmíněné systémy společně s náhonem všech čtyř kol hravě držely Yetiho na cestě i při svižnější jízdě. Dokonce bych řekl, že v řidiči vyvolají až přehnaný pocit jistoty, a tak rychle zapomene na to, že je silnice namrzlá, a že by neměl najíždět do zatáček jako v létě. :) Na silnici, i když zasněžené, na jedničku!
Sjeli jsme ze silnice do terénu. Lesní cesty, zmrzlá pole, prudké výjezdy zoranou a zmrzlou půdou, manévrování v lese, průjezdy hlubokým bahnem, škrábání se do rozmočených kopců. Nejen tím vším, jsme Yetiho protáhli a mohu říct – na to, že je to městské „poloSUV“ se silničními pneumatikami (ty dělaly dle mého největší neplechu), automatem a haldexovým náhonem všech kol – užil jsem si to.
Mé postřehy: To auto téměř nejde zašpinit. Potřeboval jsem ho kvůli záběrům pořádně zadělat, a dalo mi to zatraceně práce. Dále vyjede opravdu tam, kam bych nečekal, a kdyby se na něj obula pořádné pneumatiky, bylo by to ještě lepší. Bez problému vám sedne do ruky a když se nebojíte, budete překvapeni, kam všude vás hravě doveze. Do potíží jsme se spolu dostali jen jednou, ale za to mohla voda, déšť, zmíněné silniční gumy a automatická „čtyřkolka“. Přesto všechno jsme se s Yetim pěkně vytáhli a hrdě odjeli bez cizí pomoci. S asistentem pro sjíždění kopců se s Pavlem neshodnu. Je to dle mého názoru spíš taková legrace. Za celou dobu, a to si myslím, že jsem ho vzal tam, kam 80% lidí ani nepomyslí zajet, jsem ho použil jednou, abych ho vyzkoušel, ne protože byl třeba.
To je z mé strany asi vše. Nová Škoda Yeti je povedené (až na ten „nekufr“), auto, se kterým se pohodlně dostanete na zasněženou chatu, a když budete mít rozvernou náladu, užijete si s ním cestou i spoustu zábavy. Panoramatická střecha dodá na luxusu a atmosféře, natáčené bixenony posvítí všude, kde je třeba a všechny systémy vás i s autem bezpečně udrží na silnici.
A závěr?
Škoda Yeti je po faceliftu stále tím příjemným malým SUV, kterému se však početné rodiny budou muset vyhnout. Škoda. Kdyby nabídl prodlouženou verzi jako v některých východních verzích, rázem by auto bylo přitažlivější pro mnohem větší okruh lidí. Dokonce ani cena není nijak vysoká. Za základní verzi s motorem 1,2 TSI 77 kW/105 koní s pohonem výhradně předních kol zaplatíte 339 900 Kč, za nejlevnější čtyřkolku s motorem 2,0 TDI 81 kW/110 koní si připlatíte 130 tisíc Kč (469 900 Kč).