Zkonstruován v Evropě, vyroben v ČR? Napadl by vás na první našlápnutí automobil korejského původu? Hyundai se všemožně snaží, aby se zbavil nálepky korejského vozu, která zejména v minulosti rozhodně nebyla synonymem pro kvalitu. To, že se mu to daří, jsme se několikrát mohli přesvědčit v redakčních testech. Jak je na tom Hyundai i30 kombi 1,6 CRDi (94 kW), konkurent, na domácím trhu pevně postavené, Octavie? Plní vše, co Hyundai slibuje?
Již na první pohled, když přicházíte k vozu, můžete vidět, že tohle není exemplář, který byste na našich cestách potkávali úplně běžně. Spíš byste ho mohli nazvat takovou výkladní skříní všech doplňků a technologií, které můžete aktuálně do své i30 poskládat. A už to je první zastávka, kde Hyundai dokazuje, že nijak nezaostává za (nejen) evropskou konkurencí. Vůz má slušivou metalickou barvu hnědá Cashmere, kterou doplňují chromované doplňky v podobě klik dveří, spodní lišty bočních oken, ale také dva pruhy na sportovní masce kapoty – a ta i30ce sluší rozhodně víc než klasická přední maska. Chrom pak najdeme také na 17″ kolech z lehkých slitin obouvající pneumatiky 225/45 R17. Opravdu hezký balíček. Osobně mi tento design nepřijde moc nadčasový a je otázkou, jak bude působit za několik let, ale teď aktuálně se i30 líbí.
Další prostor k obdivování vnějšku nabídne vůz v noci. Zadní skupinové svítilny se dočkaly modernizace v podobě použití LED a nové grafiky. A je to vážně paráda. Nesrovnatelně hezčí než předchozí varianta, která používala konvenční žárovky, a hlavně výborně zpracované. Po odemknutí vozu, které probíhá buď dálkovým klíčem nebo stiskem tlačítka na klice řidiče, na vás mrknou nové LEDky, rozsvítí se xenony a je osvětlen prostor kliky a místa otevření předních dveří.
Po otevření dveří můžete vidět dvoubarevný interiér, který je prosvětlen díky panoramatickému oknu, to je v nejvyšší specifikaci Trikolor Premium součástí výbavy. Interiér působí líbivým dojmem, světlá kůže vypadá v kombinace s barvou exteriéru vážně dobře. Po usednutí za volant mile překvapí sedačky s perforovaným středním dílem, které nabízí dobrý kompromis mezi sportovním a pohodlným posezem. Co však nepotěší, to je možnost posunu sedačky, řidičova je sice elektricky ovládaná, nicméně nejnižší možnou polohu bych označil spíše za polohu střední, zkrátka pořád sedíte moc vysoko. Tohle je však věc osobních preferencí.
Kudrlinky, které můžete pozorovat i na vnějším designu jsou bohatě zastoupeny také v interiéru. Bohužel, málo je někdy více, a tak stříbrně slzy, které se táhnou od výdechů klimatizace, přes celý středový panel a dole tvoří podivný, špatně využitelný úložný prostor, nepůsobí moc dobře, jak designově, tak ani použitým materiálem. Podobný problém jsem měl i s volantem, držel se příjemně, ale design a počet tlačítek byl minimálně zvláštní.
Na začátku jsem si položil otázku, na kterou jsem v průběhu testu chtěl odpovědět. Ano, všichni víme, že Hyundai udělal v posledních letech neskutečný pokrok, jak kvalitativně, tak i možností implementace výbavy, která je naprosto srovnatelná s evropskou konkurencí. Nicméně po týdenním soužití jsem objevil několik věcí, které ještě potřebují trochu doladit. Začal bych palubním systémem. Ten se ovládá přes dotykovou obrazovku uprostřed palubní desky. Systém je v pořádku, nepatří mezi nejsvižnější, ale jeho rychlost vás určitě nebude obtěžovat. Umí spárovat váš telefon, nabídne kvalitní navigaci a možnost přehrávání hudby z USB a kabelu, ale problémem je jeho obsluha. Použitá dotyková technologie je totiž odporová, nikoliv kapacitní, a tak se vám bude stávat, že kýžené písmenko, nebo volbu v menu zmáčknete až třeba napotřetí. Interiér jinak působí vážně dobrým dojmem a naleznete takové věci, jako obšití kapličky přístrojů.
A když už jsme u ní, skrývá opravdu hezky podsvícené budíky a kvalitní palubní počítač s kontrastním displejem a povedenou grafikou. Ale i zde se musím pozastavit u drobnosti, která chce doladit. V horní části displeje se vyskytuje řádek, který má na pravé straně napsanou venkovní teplotu. Ta zabírá sotva čtvrtinu tohoto řádku. To místo si vysloveně říká o umístění aktuálního času, ale bohužel. Ten se zobrazuje pouze na displeji navigace, kde je občas problém ho najít. No, a takovým potvrzením, že některé věci ještě potřebují pozornost inženýrů, budiž tlačítko elektronické parkovací brzdy, které se před námi poslední den začalo schovávat do středového tunelu. Prostě zapadlo…
Naftový motor pod kapotou nabízí 128 koní a 260 Nm kroutícího momentu. Byl poměrně dobrým a tichým společníkem, i když občas bych uvítal větší náruživost při předjíždění, zejména v hodnotě kroutícího momentu zde konkurence pracuje s lepšími čísly, když si uvědomíme, že tento agregát je vrchol vznětové nabídky. Nemá problém fungovat v nízkých otáčkách, ale ochotně se nechá vytočit i do těch vyšších. Díky dlouhým rychlostním stupňům přesné šestistupňové převodovky (při 130 km/h točí na šestku cca 2 600 otáček) si dokáže udržet i nízkou spotřebu paliva. Na naší testovací trati, která obsahuje dálnice, okresní silnice i město přibližně ve stejném poměru jezdil Hyundai za 5,8 l/100 km. Jízda je příjemnou a takovou samozřejmou záležitostí, auto je i na pneumatikách s profilem 45 poměrně pohodlné a podvozek působí solidním dojmem.
Jedinou vrásku na čele zde dělá elektrický posilovač řízení. Je totiž možné měnit jeho účinnost (tři kroky – Comfort, Normal, Sport), přičemž krajní hodnoty jsou de facto nepoužitelné. A když vyzkoušíte šíleně přeposilovaný Comfort, těšíte se na Sport, přijde zklamání. Volant nesmyslně ztuhne, ale neposkytne vám naprostou žádnou odezvu, ani malou informaci o tom, co se asi děje pod předními koly, pouze se více nadřete. Proto se jako ideální jeví volba Normal, takže za mě bych možnost výběru z toho auta úplně odstranil a bylo by to perfektní.
Prostor na zadních sedadlech je dobrý a to i v příčném směru, kde lepšímu komfortu sezení pomáhá absence velkého středového tunelu. Zde se inspiroval také zavazadlový prostor, který disponuje dvojitou podlahou s množstvím příhrádek a také síťovým programem s hliníkovou nastavitelnou příčkou, která se spolu s očky pro uchycení sítě pohybuje v postranních ližinách. Nechybí ani vyjímatelná roletka a síťka, která se bude hodit například při převozu čtyřnohých kamarádů.
Hyundai i30 kombi je velice sympatický a praktický společník, který ohromí především poměrem výkon/cena. Takto naspecifikovaný vůz totiž vyjde na 595 800 Kč katalogové ceny. A to je spolu s 5 letou zárukou velký brouk do hlav ostatních automobilek.
[table caption=“Technické údaje:“ width=“615″ colwidth=“70|30″ colalign=“left|center“]
Typ vozu:,Nový
Značka:,Hyundai
Typ:,i30 kombi
Motor:,řadový čtyřválec
Objem válců:,1 582 ccm
Plnění motoru:,turbodmychadlo
Palivo:,nafta
Pohon:,přední kola
Výkon:,94 kW/128 koní při 4 000 ot./min
Točivý moment:,260 Nm při 1 900 ot./min
Zrychlení 0-100 km/h:,11.2 s
Maximální rychlost:,193 km/h
Převodovka:,šestistupňová manuální
Spotřeba paliva (l/100 km):,5.1/ 3.9 / 4.3
Délka:,4 485 mm
Šířka:,1 780 mm
Výška:,1 500 mm
Rozvor:,2 650 mm
Pohotovostní hmotnost:,1 452 kg
Objem zavazadlového prostoru:,528 / 1642 l
Ceník:,k nahlédnutí zde
[/table]