Po krátkém prvním svezení se nová Honda HR-V dostává do klasického redakčního testu. Konkrétně se jedná o kombinaci vznětového motoru 1.6 i-DTEC s manuální šestistupňovou převodovkou. Právě ta kombinace, která se nám zdála jako nejlepší. Udrží si Honda kladné hodnocení také po týdnu ježdění?
Honda HR-V je legendou. S trochou nadsázky se dá tvrdit, že spolu s dvojčetem v podobě Mitsubishi Pajero Pinin založila dnes tolik oblíbený segment crossoverů. První generace modelu s označením HR-V totiž přišla na trh již v roce 1998. Paradoxně to pro Hondu nedopadlo úplně dobře. Dnes tolik oblíbený typ automobilu pravděpodobně přišel příliš brzo a s jeho přímým nástupcem přišla Honda až po dlouhých osmnácti letech. Své zpoždění navíc model absolvoval i s nástupem na starý kontinent. Na domácím trhu se prodává pod jménem Vezel již dva roky a co víc, drží prvenství v prodejích ve své třídě.
Nechme ale minulost stranou a soustřeďme se na aktuální model, protože tady nezůstal kámen na kameni. Hranaté tvary a jistá kontroverznost původního modelu jsou definitivně pryč. Nové HR-V se výrazně zakulatilo, ale pokud se budete snažit, pár odkazů do minulosti přece jen najdete. Například boční profil je nejen díky schované klice zadních dveří velice zajímavý. Právě díky tomu působí i nové HR-V jako třídveřový model. Výrazně přifouknutá a svým způsobem muskulaturní karoserie dělá dojem, že se nezalekne ani terénu. Jenže tady hned napoprvé narazíme. Honda HR-V se k nám dostane výhradně jako předokolka. Téměř všichni přímí konkurentni nabízejí pohon všech kol za příplatek, přestože základní verze jsou většinou také předokolky. Jestli je to dobře – a Honda ví, že drtivá většina prodaných vozů bude překonávat nanejvýš nástrahy parkovišť – a nebo špatně, to rozhodnutí nechám na vás.
Pod kapotou tohoto kusu pracoval vznětový čtyřválec s označením 1,6 i-DTEC. Jedná se o známý motor z řady Earth Dreams montovaný taktéž do většího CR-V. V crossoveru HR-V pracuje pouze jeho slabší provedení s výkonem 120 koní (88 kW) a maximálním točivým momentem 300 Nm. Parametry, které sice neberou dech, nicméně HR-V váží poměrně sympatických 1 404 kg. Ty hlavní plusy tohoto motoru však netkví v dynamických schopnostech, ale jsou spíše ekonomického rázu. Pokud se totiž budete snažit, není žádný problém se při běžné jízdě dostat pod hranici pěti litrů na 100 ujetých kilometrů. Dálniční přesun si pak vyžádá 5,8 l/100 km a celkový průměr po týdenním ježdění se ustálil na hodnotě 5,6. A to jsou na takto koncipovaný vůz vážně skvělá čísla. Další pochvalu zaslouží HR-V za odhlučnění agregátu. Do interiéru se dostává pouze zlomek jeho hrubého chodu.
Jedinou volbou pro vznětový motor je manuální šestistupňová převodovka. A to je rozhodně dobrá zpráva! Zaprvé je to mnohem lepší řešení, než podivná bezestupňová skříň, která je k dispozici pro benzínovou verzi, a za druhé má geniální řadící páku. Podle její velikosti byste jí automaticky přiřknuli nějaký sportovní hatchback. Páka je velmi krátká a díky umístění na poměrně vysokém středovém tunelu, také v ideální vzdálenosti pro vaší pravou ruku. Dráhy jsou přesné a krátké. Bravo.
Pokud sympatizujete s vnějším designem vozu, pravděpodobně budete nadšení také uvnitř. Nečekejte kokpit stíhačky jako v případě Civicu, ale ani tento interiér se nedá označit jako nudný. Tvarově známý volant je asi to jediné, co vám přijde povědomé. Celý interiér je lehce orientovaný na řidiče. Sedačky hrají spíše na pohodlnou notu, jejich rozsah nastavení je však poměrně široký a i když vám to bude trvat trochu déle, pohodlně se usadí každý. Honda se také snažila zredukovat počet tlačítek v interiéru a na rozdíl od jiných to nedopadlo katastrofou. Panel ovládání ventilace a klimatizace fungují výborně. Osobně mám trochu problém s výběrem materiálů. Například velký kus plastu před spolujezdcem, který ukrývá trojici výdechů klimatizace. Byť je měkčený, tak se snaží imitovat kůži. Na krajích je jakoby prošitý (pouze vytlačený plast do podoby stehu) a to působí dost lacině. K tomu se přidá textilní výplň dveří a celek působí zvláštně nesourodě.
Čert vem plasty, když v nich trůní 7” dotykové peklo. Infotainment nových Hond běží na systému Android a ten se v interiéru těchto vozů podepisuje tím nejhorším možným způsobem. Celková svižnost systému se pohybuje na bodu mrazu, odezva také není z nejlepších, nejhorší je ale nestabilita. Chcete přehrávat písničku z mobilního telefonu přes rozhraní Bluetooth? Černo. A vy byste chtěli také navigovat? Tak to už máte vůbec smůlu. Navigace se navíc určitě náramně baví na řidičův účet. 100 km po dálnici není problém, ale jakmile přijedete do města, na první křižovatce se s vámi rozloučí. Bohužel se nejedná o vadu jednoho kusu. Všechny nedávno testované Hondy trápil ten samý problém.
HR-V však sbírá kladné body na poli prostornosti. Na zadních sedadlech je i na výšku poměrně dost místa, v podélném směru je to bez problému a příčný směr omezí pouze střední neplnohodnotné sedadlo. Sedačky jdou navíc po vzoru Hondy Civic a Jazz vyklopit směrem nahoru a získáte zajímavý prostor pro převážení vyšších předmětů. Zavazadlový prostor je dobře přístupný a díky dalšímu prostoru pod podlahou je základní objem kufru až 470 litrů.
Po prvních kilometrech na zakroucených okreskách se mi v mysli nenápadně připomínal Civic. A to je pro HR-V rozhodně dobrá zpráva. HR-V je sice výrazně pohodlnější a uhoupané, ale část DNA Civicu můžete v zavěšení poznat. Určitá tuhost podvozku se projeví také po přejetí nerovnosti. Rána od podvozku se sice ozve a především příčné nerovností posádka ucítí na vlastní kůži, nicméně vše je tlumené. Celkově je HR-V spíše plavné, menší nerovnosti filtruje výborně a nad silnicí se lehce pohupuje. Pokud zvolíte svižnější tempo, je potřeba počítat s výraznějším utápěním předního vnějšího kola. Adheze je ale i díky 17” kolům výborná.
V našem případě byl vůz osazen LED světly, které se starají o denní a tlumené svícení. Dálkové světlomety jsou bohužel zastoupeny halogenovou žárovkou, která už působí vedle moderních LEDek trochu nepatřičně. Inženýrům se ale podařilo vytvořit poměrně souvislý světelný kužel, byť o jiné barevné teplotě. K těmto světlometům také dostanete daleko hezčí, lehce zatmavené zadní svítilny. Ty také použivají diody a byť na zadní části působí zbytečně mohutně, jsou hezčí, než jejich sourozenci pro halogenové verze.
Honda HR-V je jízdně rozhodně zajímavým crossoverem, který však přišel trochu pozdě. V aktuální situaci má ve svém segmentu opravdu našlapáno a proto se bude muset hodně otáčet, aby se mu dařilo. V tom ho může brzdit poměrně úzká nabídka agregátů a bohužel i vyšší cena. Taková Mazda CX-3 nabízí v základním provedení dvoulitrový benzínový motor, se kterým je však o výrazných 100 000 Kč levnější. Levnější, a to zhruba o 60 000 Kč, je také domácí Škoda Yeti. Pro někoho může být také limitující absence pohonu všech kol. Nic z toho však Hondě neodpáře zábavný a solidně postavený podvozek, který s úsměvem zvládne také svižnější jízdu, zajímavý a především prostorný interiér a v neposlední řadě také výbornou spotřebu naftové verze. Testovaná verze se i s příplatky vyšplhala na cenu 683 800 Kč.
[table caption=“Technické údaje:“ width=“615″ colwidth=“70|30″ colalign=“left|center“]
Typ vozu:,Nový
Značka:,Honda
Typ:,HR-V
Motor:,řadový čtyřválec
Objem válců:,1 597 ccm
Plnění motoru:,turbodmychadlo
Palivo:,nafta
Pohon:,předních kol
Výkon:,88 kW/120 koní při 4 000 ot./min
Točivý moment:,300 Nm při 2 000 ot./min
Zrychlení 0-100 km/h:,10.5 s
Maximální rychlost:,192 km/h
Převodovka:,šestistupňová manuální
Spotřeba paliva (l/100 km):,4.4 / 3.9 / 4.1
Emise CO2:,108 g/km
Objem palivové nádrže:,50 litrů
Délka:,4 294 mm
Šířka:,1 772 mm
Výška:,1 605 mm
Rozvor:,2 610 mm
Pohotovostní hmotnost:,1 404 kg
Objem zavazadlového prostoru:,470 / 1 533 litrů
Ceník:,ke stažení zde
[/table]