Citroën C4 Picasso přišel koncem léta na trh s poměrně odvážným a netradičním designem, který se zcela jistě nezalíbí každému, ale z vlastní zkušenosti říkám, že čím déle a více se na auto díváte, tím více se vám bude líbit. Divím se, že tenhle Citroën patří do řady C, nikoliv DS… Stylu na to má dost!
Design je nejkontroverznější v přední části vozu, na níž lze nalézt „dvoje“ světla. Horní proužek diod funguje zároveň jako světla pro denní svícení, ale také jako blinkry (diody mění barvu). Světla spodní fungují jako potkávací a dálková. U potkávacích světel je na výběr mezi klasickými halogenovými a příplatkovými xenonovými, která fungují na podobném principu jako ve Škodě Rapid. Jejich výkon je nízký, takže nepotřebují ostřikovače, ale světelnost je stále poměrně vysoká.
Při dalším pohledu na karoserii z boku i zezadu už žádné podobné výstřelky nenajdete. Zbytek karoserie je hladký a kulatý. Možná si jen uvědomíte, že nová C4 Picasso působí vcelku kompaktně. Oproti předchozí generaci je dokonce o pár centimetrů menší. Nic to však nemění na tom, že stále nabízí překvapivě prostorný a vzdušný interiér s dostatkem prosklené plochy, jíž napomáhá obrovské čelní sklo, panoramatické sklo nad hlavami zadních pasažérů či dvojité A-sloupky.
Místa na předních sedadlech je opravdu mnoho do všech směrů. V testované nejvyšší výbavě Exclusive jsou elektricky nastavitelná a nabízejí masážní funkci. Sedadlo spolujezdce nabízí i elektricky ovládanou opěru nohou. Futuristicky působí také veškeré ovládání samotného vozu. Tlačítek a ovladačů v interiéru mnoho nenajdete – výjimkou je jen přetlačítkovaný volant – vše se totiž ovládá prostřednictvím dotykové obrazovky. Od klimatizace, přes rádio až navigaci, což občas zbytečně odpoutává řidičovu pozornost.
Na prostornost nebo pohodlí si nemohou stěžovat ani cestující na třech samostatných zadních sedadlech. Řidič (a mohl by i spolujezdec) na ně vidí díky přídavnému asférickému zrcátku. Ačkoliv budou cestující na zadních sedadlech limitování výškou (cca 180 cm je tak nějak na hraně), mohou si jednotlivá sedadla posouvat dopředu a dozadu podle libosti (rozdíl je až 13 cm) nebo nastavit sklon opěradla v několika úrovních. Pro děti ideální…
Pokud na zadních sedadlech cestující nejedou, dají se sklopit do roviny. Zavazadlový prostor je tím pádem velmi variabilní a v základním pětimístném provedení nabízí objem od 537 litrů až po 630 litrů. Když se všechna sedadla sklopí, vznikne obrovský prostor pro zavazadla o objemu až 1,7 metru krychlových. Pokud by vám to i přesto bylo málo, nabízí se C4 Grand Picasso.
Do kufru se přistupuje obrovskými pátými dveřmi (v testované verzi elektricky ovládanými, viz video). Ta se otevírají podobně jako u některých vozů Audi či Opelu Insignia i se zadními světlomety. Pokud jsou na autě v tu chvíli zapnuté výstražné blinkry nebo světla, aktivují se světlomety v nárazníku.
Pojďme se svézt. Pod kapotou testovaného auta se nacházela benzínová motorizace 1,6 THP o výkonu 115 kW/156 koní. Zrychlení z 0 na 100 km/h se s autem vážícím 1 460 kg odehraje za 9,0 sekundy a maximální rychlost udává výrobce 209 km/h. I když jsou to čísla poměrně zajímavá, realita je poněkud střízlivější. Ačkoliv nejde v praxi o žádnho rychlíka, zejména pokud nejdete v autě sami, motor je neskutečně kultivovaný a díky turbodmychadlu dokáže zatáhnout už od nízkých otáček. Aby ne, maximální točivý moment 240 Nm je k dispozici už od 1400 otáček za minutu.
Spotřebu udává Citroën 8,3 l/100 kilometrů ve městě, 4,9 l/100 kilometrů mimo město a 6,1 l/100 kilometrů v kombinovaném provozu. Naše týdenní zkušenost znamenala spotřebu lehce převyšující devítilitrovou hranici, nutno však dodat, že obsahovala největší podíl městského a dálničního provozu.
Podvozek je měkčí, ale pohodlný. Snad jen na nekvalitním asfaltu je potřeba sundat nohu z plynu, protože tlumiče nestíhají pracovat tak rychle a auto občas odskakuje. Na kvalitním asfaltu nelze C4 Picasso snad nic vytknout.
Jsem si jist, že i přes možné počáteční rozpaky některých potenciálních zákazníků s futuristickým designem přední části, si k Citroënu C4 Picasso svoji cestu početné řady zejména rodin najdou. Při jedné ze zastávek na periferii města k nám hned přiběhla paní, zda si může auto prohlédnout. Po několika větách z ní vypadlo, že ta předchozí generace stojící o pár desítek metrů vedle je rodinným vozem, který čeká na výměnu. S manželem prý mají jasno, vystřídá ji právě tato nová generace.
-PS-