Rozhodli jsme se, že pro poslední den v roce si pro vás připravíme něco netradičního (navíc je to letos jubilejní 111. test), takový retrotest auta, které známe všichni a převážná většina z nás v něm také jezdila. Dnes už sice ze silnic mizí a potkat klasickou škodovku není tak jednoduché, řídit za život by ji ale minimálně jednou měl každý řidič.
Podíváme se navíc na to téměř nejlepší, co bylo v řadě 742 k dispozici. Před námi stojí Škoda 130 GL, která měla pod zadní kapotou čtyřválcový benzínový motor o objemu 1,3 litru s přímo řazenou pětistupňovou převodovkou (drtivá většina verzí měla pouze čtyřkvalt) a bohatou výbavou – ačkoliv tohle tvrzení stejně berte s rezervou.
Tohle konkrétní auto pochází z roku 1987, historie konstrukce těchto škodovek se „vším vzadu“ ale sahá až do šedesátých let minulého století, k tehdejšímu vlastně modernímu eMBéčku. Za těch několik desítek let však koncepce nesmírně zastarala. Prošla sice mnoha inovacemi včetně výrazné změny vzhledu, ale technika se výrazněji neproměnila. To už komunisté začátkem osmdesátých let věděli, a tak pomalu přemýšleli o nástupci.
Luxusní provedení 130 GL (Grand de Luxe) přišlo v široké, tzv. eMkové karoserie, jejíž modernizace přišla v roce 1983. Výbava byla na tehdejší ostatní verze veskrze „luxusní“. Obsahovala totiž například ozdobné IPUR lišty na dveřích překrývající lakované části, volant a přístrojovou desku s uzamykatelnou přihrádkou před spolujezdcem ze stejného materiálu, cyklovač stěračů, vracející se páčky blinkrů, hlavové opěrky nebo vyhřívané zadní okno.
Škoda 130 GL nabízela také jeden z nejsilnějších motorů, třínáctistovku s výkonem 43 kW/60 koní, díky čemuž zrychlila z 0 na 100 km/h za ďábelských 17 sekund. Maximální rychlost byla 150 km/h! Základ tohoto motoru, ačkoliv dále velmi důkladně upravený, posloužil i pro závodní verze 130 LR. Pokud se vám auto podaří nastartovat (pokud jste zvyklí jezdit dnes jen s moderními auty), jeho dynamika působí celkem při jízdě dostatečně i v dnešním uspěchaném světě.
A proč by se vám nemělo podařit nastartovat? Startování totiž neprobíhá tak jednoduše jak jsme zvyklí z dnešních aut. Palivo do válců dodává karburátor a do toho je potřeba palivo nejdříve několikerým prošlápnutím plynu před nastartováním napumpovat. Pak lze teprve otočit klíčkem a pokusit se o nastartování. Občas se to povede, občas ne. Ani pak ale není vyhráno, je potřeba manuálním sytičem (páčka u řadící páky) zvýšit přísun paliva tak, aby byly otáčky vyšší a motor nechcípnul.
Jakýkoliv pocit bezpečí byste v tomhle autě hledali marně. Tenké sloupky karoserie nepůsobí příliš bytelně, vlastně jako zavření dveří s typickým cinkavým zvukem. Posed je zcela neřidičský, na sedačkách prostých jakéhokoliv bočního vedení se sedí spíše jako na židli, volant má velký sklon a jeho věnec nemá prakticky žádný průměr. No, a dlouhá řadící páka je spíše taková vařečka v guláši. Zařazení správné rychlosti chce cvik a ten správný grif, po pár kilometrech se to ale možná naučíte. I práce s pedály vyžaduje cvik a určitý um. Jinak je jízda podobná té v moderních autech, samozřejmě bez posilovače řízení (posilovač brzd tahle verze už má) – díky lehkému předku to vlastně ani moc nevadí – nebo ABS a podobných moderních vymožeností.
Je neskutečné, jak dokáže škodovka vyžehlit silnici. Díky vysokému podvozku a komfortně naladěným tlumičům se i přes velké nerovnosti přenáší s lehkostí, kterou by mu mohly závidět i některá dnešní auta se vzduchovými podvozky. Na sériových vysokých pneumatikách bude komfort ještě o poznání větší.
Velkou výhodou jsou dva kufry – jeden vpředu, tam, kde mají dnešní auta motor, a druhý za zadními sedačkami společně s autobaterií – ačkoliv jejich celkový objem je stejně spíše symbolický… Většina škodovek tak dříve jezdila s trvale nasazenou „zahrádkou“ na střeše, aby byla zavazadla kam dávat.
[ngg src=“galleries“ ids=“3698″ display=“basic_thumbnail“]I když se za volantem tohoto auta vrátíte do minulosti, výraznější překvapení vás čekat nebude. Jde o jedno z posledních vyrobených aut před koncem výroby. V roce výroby tohoto auta už dokonce naplno nabíhala výroba revolučního Favorita, který měl motor vpředu a pohon předních kol a vlastně používal stejný, byť drobně upravený motor.