V pátek se dakarská karavana na den zastavila. Na řadu přišel den volna, na který už se všichni závodníci po předchozích extrémních etapách upřímně těšili. Účastníci závodu překročili hranice z Peru do Bolívie a zároveň vystoupali vzhůru. La Paz, kde byl rozprostřen další bivak, totiž leží v nadmořské výšce kolem 3700 metrů. Pilot kamionu týmu Big Shock Racing Martin Macík, jeho navigátor František Tomášek ani kolega Jan Brabec ale problémy s aklimatizací nezaznamenali. Znovu se potvrdilo, že jejich soustředění v peruánských horách týden před Dakarem byl dobrý nápad. Zato zbytek týmu překonával malátnost, bolení hlavy a další nepříjemné stavy, které extrémní nadmořské výšky přinášejí. Mechanikům proto trval servis o dvě hodiny déle, než jsou běžně zvyklí. Po jejich výkonu však jsou závodní stroje týmu Big Shock Racing opět jako nové.

A očistou prošli i jezdci. „Proběhla osobní hygiena. Já jsem se po čase rád oholil. František i Brabčák si vyprali kombinézy, umyli jsme si boty, vyčistili přilby i kabinu auta, abychom do druhé poloviny nastoupili zase čistí a voňaví,“ popisuje Martin Macík, který zatím v poli kamionů drží krásné čtvrté místo. „Těšíme se také, že se v klidu najíme a vyspíme. My na motorce startujeme do etap vždy jako první, vstávám o několik hodin dřív než Martin s klukama. Takže jsem se potřeboval dospat,“ říká Jan Brabec, letošní dakarský nováček, který soutěž zatím zvládá s nevídaným přehledem. Navigátor František Tomášek si musel připravit road book na následující etapu a na řadu přišly také rozhovory pro média nebo živé vysílání pro fanoušky na sociálních sítích.

Menší nepříjemností je, že se v bivaku týmu Big Shock Racing opět rozšířila rýmička. Už několik členů týmu nemůže mluvit, stejně jako Martin Macík v úvodu závodu. Další mají kašel a rýmu, takže den volna přišel jako na zavolanou a alespoň krátký odpočinek pomohl dostat se znovu do formy. Už v sobotu se tým pustí do dalších dobrodružství. Všichni se na ně těší a věří, že se druhá polovina závodu bude vyvíjet stejně dobře jako ta první.

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Lavor líčí, co jako mechanik zažil předchozí den na Rallye Dakar

„Dám velkou snídani, dneska to bude těžké. Já a Ferry nejvíc trpíme na ty nadmořské výšky. Hned začneme autem stoupat. Pak mám výpadek. Vzbudil jsem se až na startu, kam doprovázíme kluky, 4500 metrů nad mořem, takže už to cítím. Ale dá se to. Teta Ilča nás vybavila injekcemi na ředění krve. Ty si ale sám nedokážu píchnout, takže mě chodí každý večer někdo ďobnout. Prostě chci být ready, mám z těch výšek strach. Jedeme kolem jezera Titicaca a přejíždíme do Bolívie. Tady prší, jako vždy. Valíme rovnou do La Paz. Tohle město je prostě úžasný. Milion lidí fandí. Dorazili jsme první. Zbytek jel cestou někde po sněhu a mají zpoždění. Zabíráme stejné místo jako loni. Hřejeme se s Honzíkem v Toyotě, je tu asi 10 stupňů. Zítra budeme mít celý den na práci na Frantovi. Snad nebude pršet…“