První díl našeho veteránského seriálu jsme publikovali už před nějakou dobou a řádně jsme vás napínali před druhým pokračováním, ve kterém se právě teď budeme věnovat americké ikoně – Chevroletu Camaro a rovnou nejsilnějšímu provedení Z28. U Kotových v garáži se totiž občas objeví i jiná auta než jen ta jejich vlastní… :) Někdy slouží jako předloha pro nové modely, jindy je potřebují majitelé jen tak ustájit a někdy je na autech potřeba také něco udělat.
Auto, na které se díváte, je Camaro z roku 1979, tedy druhá generace, která se vyráběla od roku 1970 do roku 1981. Pod dlouhou přední kapotou bije ohromné benzínové srdce V8 o objemu 5,7 litru. To se může pochlubit upraveným výkonem 350 koní a brutálním točivým momentem. Výkon jde přes třístupňový automat na zadní nápravu se samosvorným diferenciálem. Není to však původní motor. Ten byl vyměněn za kousek po kompletní renovaci, který navíc prošel několika úpravami.
Příběh samotného auta je velmi zajímavý. Auto původně sloužilo ve Švýcarsku jako reklamní poutač místního Motoshopu a věřím, že zákazníky přitáhnout dokázal. Camaro bylo po nepříliš zdařilé renovaci, která byla provedena spíše na oko. Pod nově nalakovaným kabátem bylo vše (nápravy, motor, interiér) původní. I tak ale současného majitele oslovil natolik, že z plánované koupě nějakého červeného sporťáku, se stal cíl v podbě nákupu právě tohohle červeného Camara! A přiznám se, že se mu nedivím… :)
Tak, jak stálo před prodejnou ve Švýcarsku, tak bylo přivezeno do ČR. V současné době je však auto po téměř kompletní renovaci. Takřka celé bylo rozebráno, všechny díly opraveny nebo vyměněny, ošetřeny a nalakovány. Zcela nové jsou nápravy a všechny její díly včetně sportovních pružin podvozku nebo kompletní výměny brzd. Nová jsou světla, všechna těsnění, ale i hydrodynamický měnič automatické převodovky. Na vše se teď majitel může bez problémů spolehnout.
To by ale na to, aby tohle Camaro Z28 sbíralo ceny na skoro všech srazech, kam přijede, nestačilo. Když už bylo auto rozebráno, padlo jasné rozhodnutí, že se karoserie znovu přelakuje a tentokrát pořádně. Červená barva samozřejmě zůstala a byla doplněna o originální polepy Z28 tak, aby všichni hned a na první pohled věděli, že před nimi stojí opravdová bestie. :)
Snad jediné, co je na autě původní, je interiér, a přiznám se, že se tomu nedivím. Čalounění sedadel i palubní deska je ve velmi dobré kondici a z celého interiéru vyzařuje kouzlo dob dávno minulých, kdy tato auta brázdila silnice, američtí teenageři s cigárama v puse a s plným autem ženských závodili v ulicích noční Ameriky a nebo si užívali výhledu na osamělých místech nad městem… Přiznám se, že by mě tahle doba asi vážně zajímala. Co vás?
Říká se, že kola dělaj‘ auto a platí to i v tomto případě. Dobová lití kola k nám přijela až z Ameriky, a protože nebyla nová, prošla v ČR kompletní renovací a obouvají zcela nové pneumatiky. S potenciálem motoru a přívalem točivého momentu kdykoliv a kdekoliv ale pneumatiky zcela jistě dlouho nevydží… :D Camaro dokáže vytvořit nepropustný bílý oblak dýmu na požádání a na místě se může točit třeba až do té doby, než mu dojde benzín. Buďte v klidu, se spotřebou 15-30 litrů na 100 kilometrů to zase tak dlouho trvat nebude.
Za jízdy se z výfuků ozývá velmi hlasité brumlání amerického small blocku 350 (objem 350 kubických palců = 5,7 litru), které se při sešlápnutí plynového pedálu mění v brutální hromobití a věřte mi, to by snad vzbudilo i hluchého. Ten zvuk je pro moje uši naprostý balzám! Auto je bezpečně slyšet už z několika set metrů, takže dejte pozor, až se budete pozdě večer vracet od milenkdy domů!
Pokud byste tohle auto chtěli vidět naživo na vlastní oči, není nic jednoduššího, než se zajet podívat na nějaký sraz amerických aut nebo sprinty na čtvrt míle. Ty sice v ČR mají do těch originálních amerických hodně daleko, ale vidět tohle auto v akci za to stojí! Nejlepší čas, kterým se na čtyřset metrové trati může pochlubit, je 14,9 sekundy.
Dostáváme se k tomu, jak se s autem jezdí. A je to typicky americké… Už víme, že Camaro Z28 je hodně rychlé v přímce, ale pokud po něm budete chtít zatočit, vysměje se vám. Ve volantu je vůle, podvozek je měkký a těžká příď chce jet rovně. Stejné je to i s brzdami. Jejich účinek je asi takový, jaké jsou předvolební sliby politiků po volbách. Na českých silnicích je tohle chování trochu otravné a možná až nebezpečné, ale vše vynahradí hravost. Stačí v zatáčce trochu přidat (samozřejmě pokud víte, že to zvládnete) a užívat si zatáčku projetou dveřma napřed.
Ještě víc vám ale náladu vylepší stejně reakce lidí na chodnících nebo vykukujících z okolních aut. Vztyčené prsty (myslíme palce, ne prostředníčky), rychlé a občas zbrklé přípravy fotografických přístrojů a udivené výrazy měnící se v úsměvy. Tohle auto je prostě americký masakr! A já ho chci…
Už teď se můžete těšit na díl třetí! V tom se podíváme na dvojici italů. Pokud jste nedočkaví a chcete vědět, na co se můžete těšit, tady je malá nápověda! ;)
[nggallery id=1529]
-PS-