Jednou z nejnebezpečnějších situací, které může každý z řidičů čelit v každodenním provozu, je takzvané „vybrzďování“. Viníkům v nejkřiklavějších a mediálně hojně sledovaných kauzách soudy vyměřily přísné tresty, přesto jako by ani tento preventivní účinek nezabral. Řidičů, kteří se rozhodnou podle jejich soudu nevhodně se chovajícího kolegu za volantem vybrzdit, neubývá. Dá se na tuto nečekanou situaci připravit? Jak správně reagovat? Novináři hledají odpovědi také u instruktorů mosteckého autodromu, kde si lze pod jejich dohledem, a tedy bezpečně, na uzavřených plochách polygonu modelové situace i vyzkoušet.
Podle hlavního instruktora bezpečné jízdy společnosti AUTODROM MOST Marka Kohoutka není snadné úmysl řidiče, který začne vůz jedoucí za ním náhle vybrzďovat, odhadnout. „Nejdůležitější je plně se věnovat řízení. V kurzech simulujeme krizové situace a řidiče učíme, jak jim předejít, což je základem takzvané defenzivní jízdy. Patří k nim zejména účinné brzdění či dodržování bezpečné vzdálenosti,“ vysvětil.
Součástí defenzivní jízdy je i dovednost hledat neustále únikové zóny, tedy místa, kam nasměrovat vůz, kdyby se něco stalo. K tomu je nutná správná jízda v pruhu, i při jízdě na dálnici by se měl řidič držet u pravé strany. „Získá tak prostor vlevo, kam může manévrovat. Navíc jej poskytne i ostatním, kteří tak mohou bez následků napravit svou chybu při předjíždění nebo nouzovém brzdění,“ upřesnil Kohoutek.
Pokud se řidič stane terčem agresivního vybrzďování, má podle něj tři možnosti. Buď vůz zastavit, pokusit se vyhnout nebo, nelze-li už střetu zabránit, bourat řízeně.
„Když přede mnou někdo krizově brzdí, musím umět brzdit také. Platí jediné pravidlo. Vyšlápnout spojku a tlačit na brzdový pedál největší možnou silou. Jen tak se docílí nejkratší brzdné dráhy. Platí to pro brzdění na všech površích, tedy na suchu, mokru či sněhu. U vozů s automatickou převodovkou nebo elektromobilů, které spojku nemají, se prostě jen vší silou brzdí. Automat si s tím poradí,“ popsal instruktor první z vyjmenovaných možností.
Vyhýbací manévr se zdá být logickým řešením, v praxi je však nejkomplikovanějším. „Nemáte totiž obvykle čas hledat si únikovou zónu. Pokud strhnete volant a vyletíte do krajnice, můžete narazit do stromu. Špatná je i snaha objet agresora v protisměru, kde může jet jiné vozidlo. Následky pak mohou být až fatální,“ objasnil Marek Kohoutek.
Variantu řízeného střetu označil za krajní. „Podle situace ji ale preferuji před možností strhnout volant naslepo. Vždy platí, že když už střet, pak volit čelní. Je dobré trefit auto před sebou pokud možno rovnoměrně. Náraz tak pohltí deformační zóny,“ doplnil.