Počet ukradených automobilů v Česku sice podle policejních statistik dlouhodobě klesá, každoročně ale o vůz stále přijde na šest tisíc motoristů. Systém krádeží je podle policistů v podstatě velmi jednoduchý, zato však účinný. Jak tedy krádeže probíhají a co se s vozem děje poté, co o něj majitel přijde?
Zámek vytrhnou, přeprogramují řídicí jednotku
Dostat se do zaparkovaného vozu není pro zloděje zpravidla problém a současná pokročilá technika jim v tom mnohdy i sama nahrává. „Vyhlédnuté vozidlo je odemčeno buď mechanickým překonáním uzamykacího zařízení, tedy stržením či vytržením zámku a podobně, nebo v případě bezklíčového mechanizmu pomocí elektronického zařízení, které prodlouží signál karty náležící k vozidlu,“ popsal Alexander Zajíc z Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, který se tímto druhem kriminality dlouhodobě zabývá.
Jakmile je zloděj v autě, musí ještě překonat jeho elektronické zabezpečení. To se podle Zajíce provádí buď pomocí zařízení, které přeprogramuje řídicí jednotku vozidla a vyřadí tím jeho imobilizér, nebo se, zjednodušeně řečeno, celá řídicí jednotka rovnou vymění za jednotku, která je předprogramovaná přímo ke krádežím. Samozřejmě záleží na značce a konkrétním modelu auta.
Auto nechají pár dnů „odstát“, teprve pak se k němu vracejí
Kdo by čekal, že zloděj s ukradeným autem ihned odjede stovky kilometrů daleko, by byl na omylu. To je spíše výjimka. Velkou část ukradených aut lapkové naopak odvezou jen o několik kilometrů či desítek kilometrů dál v závislosti na tom, odkud si pro auto přijeli. „Po odcizení je vozidlo odstaveno na jeden dva dny, ale někdy i na týden. Pachatelé se tím snaží eliminovat riziko, že je vozidlo monitorováno nějakým vyhledávacím zařízením,“ vysvětlil policista.
Základním prvkem takzvaných pokrádežových systémů, jichž se zloději obávají, je totiž malá jednotka, která se nainstaluje do auta tak, aby ji nebylo snadné rychle najít a vyjmout. „Jednotka je napojená na privátní rádiovou síť, která je běžnými prostředky neodrušitelná. V případě krádeže za ukradeným vozidlem vyjíždí zásahový tým, jenž spolupracuje s policií,“ popsal Petr Rybníček, specialista na zabezpečení a vyhledávání vozidel systémem SHERLOG. „Úspěšnost systému při vyhledávání odcizených vozů činí dlouhodobě více než 98 % a vůz se průměrně majiteli vrátí do dvou hodin,“ dodal specialista.
70 až 80 % ukradených aut je rozřezáno na náhradní díly, část se zlegalizuje
Teprve po nějaké době, pokud vůz nenajde policie nebo pokrádežový systém, zloděj vůz převeze koncovému odběrateli či na místo, kde je auto rozebráno na náhradní díly. Právě to je podle policie běžná praxe u 70 až 80 procent ukradených vozů. Menší část vozů je pak na padělané doklady – zpravidla se jedná o doklady auta z dovozu nebo totálně havarovaného vozu – v Česku zlegalizována.
Vozidla, jež se zpravidla kradou na náhradní díly, pocházejí tradičně z továren Škoda, přičemž dlouhodobě vedou modely Škoda Octavia a Škoda Fabia, Ford nebo Renault. Do budoucna lze však podle odborníků očekávat, že se do hledáčku zlodějů dostanou i dnes hojně kupované vozy korejských a japonských automobilek. Na tuzemských silnicích jich rychle přibývá a jak stárnou, bude pozvolna růst poptávka po jejich náhradních dílech.
Dražší auta míří do zahraničí, jezdí si pro ně organizované skupiny cizinců
U části kradených aut zloději s odvozem neotálejí. Velký podíl na těchto případech mají podle Zajíce takzvané mobilní organizované kriminální skupiny, jež jsou tvořené například Poláky, Litevci či Ukrajinci. Tyto skupiny odcizená vozidla ihned po krádeži odvážejí za hranice. Mezi vozy, jež se často kradou na zakázku a směřují do zahraničí, patří například Land Rover, vyšší řady BMW, Audi či Mercedes-Benz.
Zájem je ale také třeba o tuzemskou Škodu Superb s vyšší výbavou. Dva takové vozy, oba s pořizovací cenou 800 000 korun, byly například ukradeny majitelům letos v červenci. „Ve spolupráci s Policií ČR a Interpolem se ještě týž den podařilo oba vozy i s pachateli dohledat. Jeden byl zadržen u francouzského města Orleans, druhý dojel do maďarského Szegedu,“ uvedl dva příklady Petr Rybníček.