Psal se rok 1976, kdy Mercedes-Benz vyjel s novou generací předchůdce dnešní třídy E. Před 49 lety začal vyrábět „piáno“ (W123), dnešní legendu střední třídy a zejména konce osmdesátých a začátku devadesátých let v Československu. Jde o auto, které pro mnohé znamená „ten opravdový mercedes“ a my jsme se na něj podívali v trochu jiném testu ojetiny.
Do testu jsme si vzali jen velmi málo ojetý sedan z roku 1982 se čtyřválcovým motorem 230 E s elektronickým vstřikováním paliva. Ten poháněl zadní kola prostřednictvím mechanické čtyřstupňové převodovky a byl v opravdu parádním stavu. Vždyť na počítadle ujetých kilometrů svítí necelých 90 tisíc kilometrů. Auto pochází z Francie, o čemž svědčí nejen samolepka na zadním víku kufru, ale také kartička dokazující sjednané pojištění na čelním skle, ale i retro přívěsek na klíčích.
Ve Francii bylo auto pravděpodobně někde na jihu, kde je tepleji, protože i po těch 43 letech je jeho karoserie v parádním stavu. Najdeme na ní sice několik zubů času (například promáčklé dveře nebo odřený, ale opravený zadní lem), ale je prakticky takřka bez rzi. A to je u starých mercedesů – a speciálně právě u W123 – skoro malý zázrak. Modrou barvu karoserie navíc doplňuje modrý interiér – modrá je nejen palubní deska, ale také kůže použitá na sedadlech i na čalounění dveřních panelů.
Na začátek…
Vývoj Mercedes-Benzu W123 začal už v roce 1968 a funkční prototypy byly hotové už v roce 1974. První auta pak z továrny v Brémách vyjela v roce 1976. Přestože to z dnešního pohledu zní možná až úsměvně, tehdy šlo o jedno z nejbezpečnějších aut. Ve Stuttgartu zapracovali na deformačních zónách, ale také na novém bezpečnějším sloupku řízení a W123 dostala ke konci výroby možnost příplatku za airbag pro řidiče (přestože první auto, které jej dostalo, byla vlajková loď W126, tedy předchůdce dnešní třídy S).
Při vývoji W123 se na ničem nešetřilo, Mercedes-Benz nechal inženýrům volnou ruku a to se na samotném autě projevilo. Jeho mechanická odolnost je legendární a to, proč tohle auto zmizí ze silnice, bude pouze rez. To se ale bohužel týká všech starších aut, protože tehdy nebyla antikorozní úprava karoserie na tak dobré úrovni jako dnes.
Zpočátku výroby se „piáno“, jak se W123 přezdívá podle tvaru víka kufru – to lidem totiž připomínalo sklopné víko klavíru kryjící klávesy (je to čistě česká, respektive československá přezdívka) – nabízelo se čtyřválcovými a šestiválcovými motory, přičemž vybírat bylo možné mezi benzinovými a naftovými (byly atmosférické – nesmrtelné, ale opravdu líné). Nabídka motorizací se ovšem v průběhu výroby měnila. Vývoj zcela nových pohonných jednotek byl zahájen v roce 1978 a už o dva roky později se objevil nový čtyřválec. A právě ten nás zajímá. V základním modelu s označením 200 se o přísun paliva do válců staral karburátor, ale existoval i ve verzi 230 E se vstřikováním a výkonem 100 kW/136 koní. A právě tento motor poháněl testovaný kousek. Ke konci výroby se do nabídky motorizací dostaly i pětiválce a přeplňované naftové motory.
Auto má samonosnou ocelovou karoserií s nezávisle zavěšenými předními koly na mohutné nápravě s dvojitými příčnými rameny a zadní nápravu tvoří kyvná ramena. Odpružení zajišťují teleskopické tlumiče a vinuté pružiny a vpředu i vzadu je zkrutný stabilizátor. Do W123 se dostal i takzvaný neutrální poloměr rejdu, což znamenalo, že geometrie kol byla naladěna tak, aby se kola při brzdění nenakláněla ven ani dovnitř a styčné plochy pneumatik byly vždy v perfektním kontaktu s vozovkou.
Mercedes-Benz W123 se vyráběl jako tradiční sedan, ale později vznikl i jako dvoudveřové kupé, ale také jako praktické rodinné kombi. O tom se před jeho vznikem ale vedly v Mercedesu dlouhé debaty. Vždyť k prémiovému výrobci aut se kombík nehodí, ten musí nabízet jen auta s klasickou tříprostorovou kabinou, kde je prostor pro posádku jasně oddělen od zavazadlového prostoru i od motorového prostoru, případně kabriolety a roadstery. Kombík nakonec prošel a stal se poměrně úspěšným. Nejvíce se ale přesto prodalo sedanů, těch po silnicích jezdily miliony.
Zajímavé byly některé detaily, které W123 dostala. Jednou z nich je i tvar předních světlometů. Testované auto má čtveřici předních světlometů, které jsou zdánlivě spojeny do jednoho celku. Toto řešení od počátku schytávalo vlnu kritiky, nelíbilo se. Z počátku výroby to tak měly všechny sto dvacet trojky s výjimkou šestiválcových vrcholných verzí (280 a 280 E), které měly skleněné obdélníkové světlomety. Mercedes-Benz kritiky vyslyšel a v rámci modernizace v roce 1982 (naše auto je sice rok 1982, ale před modernizací) dostaly všechny verze obdélníkové.
Cesta Mercedes-Benzu W123 se začala chýlit ke konci v roce 1984, kdy byla představen nástupce v podobě generace W124. Ta změnila obliny sto dvacet trojky za hranaté tvary, tehdy pro osmdesátá léta tolik moderní. Zajímavé je, že Mercedes-Benz vyráběl W123 ještě asi rok souběžně s W124, protože byla mezi zákazníky stále velmi oblíbená. Dokazuje to i fakt, že za 10 let výroby vzniklo celkem 2,7 milionu aut, přičemž 2,4 milionu bylo sedanů Kombíků bylo vyrobeno asi 200 tisíc a kupé asi sto tisíc. Necelých 14 tisíc vzniklo prodloužených limuzín a něco přes 8 tisíc bylo vyrobeno podvozků. Poslední sedan sjel z výrobní linky v listopadu 1985 a poslední kombi pak v lednu 1986.
TIP: Prověření ojetého auta před koupí
Ověřte si ojeté auto před koupí. Prověření pomocí VIN (čísla karoserie), ale také fyzické prověření vozidla (aktuálně se slevou 200 Kč): více zde
Za volantem
Už příchod k tomuhle autu ve mně vyvolává příjemné pocity. Mám rád stará auta, protože po testování všech těch nových, která dělají úplně všechno sama, si o víkendu rád sedám do některého ze svých youngtimerů, kde je řízení jen na mě. A tady to bude ještě intenzivnější zážitek, protože tohle auto nemá vlastně skoro žádnou výbavu – má pouze posilovač brzd a posilovač řízení.
A když říkám, že nemá žádnou výbavu, tak nemá ani dálkové centrální zamykání a dokonce ani centrální zamykání, takže se do něj dostanu jen tak, že otočím klíčkem v zámku a pak mohu dveře otevřít. Všechny další dveře pak musím otevřít zevnitř za kličku. Venku už teď panuje velké horko, takže další věcí hned po usednutí do kabiny je to, že manuálně ručkou stahuju okýnka. U starých aut je ale výhoda, že se dají okny vyvětrat mnohem lépe než ta nová, takže pokud nestojíte ve městě v kolonách, ani v 30° C vedrech se v autě neupečete. Mimochodem, líbí se mi zvuk zavření dveří, protože tak zvláštně cinká, ale ne tak „papírově“ jako u škodovek, ale máte z něj pocit solidního a bezpečného auta…
Starší auta měla sedadla s pružinami, molitan a podobné materiály přišly až později. Pár let jsem vlastnil nástupce téhle W123, měl jsem W124 před faceliftem (tzv. „lišťáka“) a i ten měl ještě pružinová sedadla, změna u něj přišla až po faceliftu. Pružinová sedadla jsou hodně specifická tím, jak se na nich člověk cítí. Jsou totiž hodně měkká, takže doplňují komfortní podvozek při jízdě a posádka se v autě opravdu velmi příjemně pohupuje a jejich zadky nepocítí prakticky žádnou nerovnost. Na druhé straně nemají tahle sedadla vůbec žádné boční vedení, takže v zatáčce na nich spolujezdec – tím spíše v autě s koženým čalouněním jako jsme měli my – jezdí ze strany na stranu. Drží ho alespoň trochu pás a on se může držet masivního střešního madla.
V interiéru si připadáte jako v opravdu luxusním autě, samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že jde o půl století staré auto. Kožené čalounění je v našem případě nejen na sedadlech, ale i na dveřích a kvalitně působí i palubní deska – jak na pohled, tak i na dotek. U našeho auta je navíc v parádním stavu a není popraskaná od sluníčka, což se u těchto aut také často stává. Díky tomu, že má tohle auto najeto 90 tisíc kilometrů a Mercedes-Benz na něm při vývoji nešetřil, je interiér v parádním stavu. Ani sedadla nejsou popraskaná nebo odřená a všechno tady vypadá takřka nepoužitě.
Palubní deska je jednoduchá. Základem je přehledná kaplička přístrojů s trojicí kruhových budíků. V tom úplně vlevo najdeme palivoměr, ukazatel teploty vody a tlak oleje, v tom prostředním je rychloměr a počítadlo kilometrů a v tom úplně pravém klasické analogové hodiny. Otáčkoměr tu není, řadit musím podle zvuku motoru. A ten má parádní zvuk, protože výfuk je tady výfukem a ne nosičem čidel a filtrů. V palubce jsou také kruhové výdechy pro ventilaci (klimatizaci tohle auto nemá), přičemž ta se ovládá trojicí otočných ovladačů ve středovém tunelu. Úplně dole je pak dobové a funkční autorádio na kazety a s čistě analogovým laděním kolečkem. Příjem rádia není vůbec špatný, přestože často zrní (nedá se naladit úplně přesně). Pomáhá tomu i (funkční) elektricky výsuvná anténa v zadním blatníku.
Protože jde o verzi se vstřikováním paliva, nemusíte po startování řešit sytič, ten je tady automatický. Studený motor startuje takzvaně na brnk, kdy se startér pocitově snad téměř ani nepootočí. Za tepla startuje auto o něco hůř, respektive točí déle. Jakmile motor naběhne, běží krásně hladce. Zlehka jde i řazení manuální převodovky, která má poměrně dlouhý chod, ale je radost s ní manipulovat. Aby jednotlivé rychlost na svá místa zapadly, stačí s pákou zacházet opravdu jemně. I tady je jasně poznat aristokratický původ.
A teď už se pojďme projet. Spojka zabírá hodně nahoře, ale rozjezd je parádně plynulý a hladký. I tohle auto má ale typickou nemoc starších mercedesů, v řízení má obrovskou vůli, takže i když jedete rovně, budete volantem směr jízdy poměrně hodně korigovat. Nápravy jsou ale pevné, nerovnosti tlumí perfektně a naprosto bez jakýchkoliv nepříjemným ran nebo jiných zvuků. Stejně parádně fungují i brzdy, které mají slušný nástup i účinek. Jen pozor, pokud by bylo potřeba zabrzdit ostře, není tady ABS. To ale Mercedes-Benz začal nabízet jako první automobilka v roce 1978 do tehdejší třídy S (W126).
Na palubě tohoto auta panuje parádní atmosféra, nic vás nenutí pospíchat, přestože 100kW motor s autem dokáže poměrně slušně hýbat. Nejvíc mě baví si jen tak plout krajinou se staženým oknem, pozorovat se stále ještě probouzející se jarní přírodu a nikam se nehnat. Za volantem tohoto auta jednoduše zapomínám na ten shon dnešního rychlého světa. Podvozek je spíše měkčí, auto houpavé a jízda je neskutečně pohodová.
Jenže pak z volných okresek přijedu do města a zase si na to vzpomenu. Jenže… Je to staré auto, u kterého nebyl teplotní management motoru na tak dobré úrovni jako je u dnešních aut a stát v kolonách v 25 °C by mohl být problém. Naštěstí není. Motor funguje parádně, termostat také funguje. Teplota se sice zvedá, ale i tak drží stále na rozumně hodnotě. Pro svůj klid otáčím teplotu topení na maximum, abych teplo z chladicího okruhu odebral. Je to ovšem pouze preventivní opatření, přeci jen nechci řešit přehřátý motor…
U všech starých aut je potřeba se připravit na to, že nebudou občas fungovat na 100 %. A ani u našeho testovacího auta, které jsme si půjčili z Mototechna Classic (stojí tři sta tisíc), tomu není jinak. Jde ale pouze o drobnosti jako jsou nefunkční osvětlení palubní desky, ukazatel paliva ukazuje nespolehlivě a přestože ukazuje, že nějaké palivo v nádrži je, tak už není. A v době, kdy jsme jej testovali, měl problémy s klínovým řemenem, který po startu prokluzoval. To se ale prý bude ještě řešit.
Závěr
Mercedes-Benz W123 je autem, které vás přenese do doby, kdy čas plynul pomaleji, kdy se na silnicích jezdilo pomaleji a kdy bylo řízení řízením. Jde o auto, na jehož palubě si budete užívat klid a pohodu a každá cesta bude zážitkem. A to jak samotnou jízdou, tak možná třeba i tím, kdy vám dojde palivo, protože palivoměr se zbláznil úplně, anebo třeba proto, že vám lidé auto pochválí a budou si s vámi o něm chtít povídat. Tohle auto lidem vytváří úsměvy na tváři.
Technické údaje: Mercedes-Benz 230 E (W123) | 1982
- Motor: řadový čtyřválec, 2299 cm³, benzinový s elektronickým vstřikováním paliva, atmosférické sání vzduchu
- Výkon: 100 kW/136 koní při 5100 ot./min
- Točivý moment: 205 Nm při 3500 ot./min
- Převodovka: 4stupňová manuální
- Pohon: zadních kol
- 0-100 km/h: 11,5 s
- Maximální rychlost: 180 km/h
- Rozměry (délka × šířka × výška): 4725 mm × 1786 mm × 1438 mm
- Rozvor: 2795 mm
- Pohotovostní hmotnost: 1360 kg