Škodu Octavii G-TEC, tedy verzi, která je schopná spalovat jak konvenční benzín, tak alternativní stlačený zemní plyn (CNG), jsme už v běžném redakčním testu měli. CNG je věc, o které se poslední dobou mluví častěji, a vzhledem ke stále relativně malému podílu na našem trhu může existovat prostor pro otázky, či snad obavu. Proto jsme na úplném začátku sezóny cestování do teplejších krajin vzali jednu takovou alternativní Octavii na pořádnou cestu, abychom si sami udělali objektivní názor a mohli i vám, čtenářům, předložit co nejvíce postřehů z reálného provozu. Pokud jste sledovali náš denní blog na facebooku, budete už v obraze.
Octavia G-TEC skrývá pod kapotou zážehový čtyřválec o objemu 1,4 a technologii TSI. V této konfiguraci nabídne 81 kW/110 koní výkonu a 220 Nm točivého momentu. To nejdůležitější se však skrývá pod podlahou zavazadlového prostoru. Tlaková nádrž na 15 kg stlačeného zemního plynu, který je tento motor také schopný spalovat. Technickým parametrům a dalším detailům se více věnoval kolega v redakčním testu. My se zaměříme na reálné používání a zkušenosti z praxe. Začnu úplně od podlahy.
První startování a rozjezd nepřináší oproti běžné benzínové verzi žádnou změnu, nic, co by vás měl překvapit nebo rozrušit. Po chvilce zkoumaní interiéru nacházíte jedinou změnu v druhém ukazateli stavu nádrže, který se nachází místo teploty oleje (opět žádný problém, teplotu oleje totiž naleznete v elektronické podobně v menu palubního počítače). Přiznám se hned na začátku, jednalo se o mou první zkušenost s CNG, a i když jsem věděl, že bude Octavia úsporná, stejně mi MAXI-DOT vyloudil úsměv na tváři, když po ujetých 200 km ukazoval průměrnou spotřebu 3,7 kg/100km.
Pro tuto cestu jsme snad ani nemohli zvolit jinou destinaci, než český druhý letní domov – Chorvatsko. O tom, že takovou cestu Octavia zvládne s naprostou samozřejmostí, snad nikdo nepochybuje. Vzhledem k nízké spotřebě a ceně zemního plynu je však potřeba toho maximálně využít a v aktuální situaci také pořádně plánovat. V České republice je situace poměrně přívětivá (aktuálně se u nás nachází přes 80 plnících stanic a toto číslo stále roste). Máte tedy poměrně široký výběr, kde můžete nádrž naplnit. Pokud však budete takový CNG-zelenáč, jako já, dejte si pozor na jednu věc. Nejširší síť aktuálně nabízí společnost RWE, jelikož má Octavia v navigačním systému Columbus všechny dostupné plnící stanice, navigace nám nabízí nejednu stanici po cestě, jejímž provozovatelem je právě RWE. U jedné z nich zastavuji a začínám číst podrobný návod na stojanu. Je mi vše jasné, až do bodu, kdy se má přiložit CNG karta platebního systému Card Centrum. Pokud váš svět zatím obsahoval pouze benzínové a naftové vozy, tohle bude problém. Jedná se totiž o kreditní kartu, ze které čerpáte, a jednou za měsíc uhradíte fakturu. Koncept to je hezký, ale v mé situaci poměrně nešťastný. Nedá se nic dělat, gumovým víčkem uzavírám hrdlo pro plnění CNG, které se nachází hned vedle hrdla benzínové nádrže, a pokračuji dál. Další stanice je necelých 40 km odtud a nachází se v areálu jedné společnosti. Navigační systém obsahuje také telefonní kontakty a možnost na ně rovnou zavolat. Činím tak a zjišťuji, že mají otevřeno non-stop, a že není problém platit kartou. Paráda. Zhruba za 20 km mě displej palubního počítače informuje, že dojezd na CNG je nula, záhy se ozve jemné pípnutí a další hláška informuje o přepnutí na benzínový pohon. K mému překvapení je tento krok naprosto plynulý a vy nemáte šanci změnu paliva poznat. Po příjezdu na plnící stanici opět následuji krok po kroku instrukce a teď už také platím a plním tlakové lahve. Je to poměrně zajímavý zážitek, systém různě vyrovnává tlaky a občas děsivě odfoukne. Poprvé si nejste jistí, jestli je vše v pořádku, ale věřte, že ano. Při některých dalších plněních jsme se také setkali se značkou, která nás nabádá dodržovat minimální vzdálenost 5 metrů od vozidla v průběhu plnění a velký rozdíl je také ve staří té konkrétní plnící stanice. Některé jsou naprosto tiché a také rychlé, některé naopak.
Jsou čtyři hodiny ráno a my vyrážíme na cestou dlouhou zhruba 1 000 km, jejíž cíl se nachází na Omišské riviéře v Chorvatsku. Tlakové lahve na CNG mají objem 15 kg a teoreticky se na tento pohon dá ujet téměř 400 km. Další zastávku tak děláme v Brně, kde se jedno z míst, kde doplnit CNG, nachází přímo v rámci klasické čerpací stanice. Otevřeno také non-stop a všemožné způsoby platby. Tohle se nám jeví jako nejlepší možný způsob.
Vzhledem ke startu ve Východních Čechách jsme zvolil trasu přes Brno – Vídeň – Graz – (Maribor) – Záhřeb – (Split) – Šestanovac. Na poslední čerpací stanici v České republice děláme krátkou zastávku na kávu a především na nákup rakouské dálniční známky. Rakušané se v této oblasti jeví poměrně rozumně a v nabídce mají desetidenní známku, která pojme většinu vašich cest na dovolenou i zpět. Taková známka vás vyjde na 8,7 €. A zde se dostáváme k první vtipné historce, která vznikla až při psaní těchto řádků. Jak správně počítáte, podle aktuálního kurzu, by vás tato dálniční známka měla vyjít na zhruba 235 Kč. Čeští pumpaři si ji však cení na 329 Kč. Takže známé pravidlo: „Co můžeš, vyřeš ještě před hranicemi”, tady tak úplně neplatí…
Hned po příjezdu do Rakouska, kousek za hraničním přechodem, se nachází malý obchůdek vedle restaurace, kde můžete také zakoupit „viněty”. Značka před obchodem slibuje i slovinské známky, takže zastavujeme znovu a kupujeme známku další. Zbavujeme se tak nepříjemného pocitu, který bychom měli před hraničních přechodem: kde zastavovat a kupovat známku? Slovinci jsou už ale trochu vychytralejší a nabízí pouze týdenní a nebo až měsíční verzi. I cena je trochu někde jinde, 15 € za týden a dvojnásobek za měsíc. A ano, do týdne se samozřejmě nevejdeme, takže na pokladně necháváme 30 € a pokračujeme dál.
V Chorvatsku je situace trochu jiná, za dálnici se zde platí pomocí dálničních poplatků, které se v průměru pohybují okolo 40 kun/100 km (přesnější ceník zde). V rámci naší cesty se jedná o nejvyšší položku, nicméně je potřeba zdůraznit, že na každém kilometru je vidět, že vybrané peníze se investují zpět. V tomto ohledu jsou suverénně nejhorší Slovinci, kteří mají dálnice jako dojnou krávu z návštěvníku, kteří míří především do Chorvatska. Za zhruba 100 km slovinských dálnic tak dáte neskutečných 820 Kč.
Pokračujeme dále do Rakouska. Tato země má k CNG velice kladný vztah a „tankování“ tak není vůbec žádný problém. Plánovanou zastávkou je plnící stanice v okolí města Graz, kvůli které je sice potřeba sjet z dálnice, ale opravdu jen kousek. V Rakousku je většina těchto stanic řešena právě v rámci čerpací stanice. Najíždíme na dálnici, projíždíme Slovinsko, kde trochu skřípeme zuby, nejen kvůli ceně viněty, ale také příhodě, která se nám stala. Z dálniční stotřicítky je najednou rychlost upravována až na 80 km/h a veškerá doprava stažená do jednoho pruhu. Pomocí kuželů je provoz stažen na dálniční odpočívadlo, kde jsou jednotlivá auta zastavována a každé kontrolováno, právě kvůli dálniční známce, hezké.
Hurá do Chorvatska, kde plánujeme zajet do hlavního města, Záhřebu. Zajedeme si doslova. Dálnice by normálně toto velké město s nešťastnou dopravou hezky objela, ale my chceme tankovat CNG. Chorvati jsou na tom se sítí CNG stanic úplně nejhůře. Jsou tu totiž jenom dvě! Jedna, ta naše záhřebská, a druhá, nacházející se na severu, ve městě Rijeka. Musíme projet de facto celé město, abychom se dostali do areálu místních plynáren, kde po chvilce hledání nacházíme poměrně zašle působící plnící stanici. Tři stojany jsou pro velice rozšířené LPG a ten poslední pro stlačený zemní plyn. Téměř okamžitě z budky vyskakuje sympatický pumpař. Zde bychom si na to sami netroufli (ani nemůžete), stojan vypadá, jak kdyby pamatoval první světovou válku, a pumpař navíc vytahuje z kapsy redukci, se kterou Octavii plní. Byť angličtinou nevládne ani trochu, slovanské jazyky se nezapřou a u toho nejdelšího tankování v historii, se z něj snažím dostat nějaká moudra. Prý mu tam přijede zhruba jedno auto za dvě hodiny a síť plniček zemního plynu se v příštích letech rozhodně nebude rozšiřovat. Chorvati CNG prakticky neznají, většinou se prý jedná o cizince. Jedním z důvodů může být opravdu velká základna pohonu na LPG, tuto přestavbu tu má snad každé druhé auto. CNG je tu, i kvůli tomu, poměrně hodně drahé. V ČR se průměrná cena pohybuje kolem 26 Kč/kg, v Rakousku je to zhruba 1 € (cca 27 Kč/kg) a Chorvatsko vítězí s cenou zhruba 38 Kč/kg. Což je sice hodně, ale vzhledem k nízké spotřebě se pořád vyplatí k záhřebské stanici zajet.
Tou špatnou zprávou je fakt, že zhruba po 380 km ujeté cesty směrem na jih vyprazdňujeme tlakové lahve a v tuto chvíli jsme pro veškerý přesun po pobřeží odkázáni na čistě benzínový pohon. Byť se cesta v tuto chvíli výrazně prodražuje, z hlediska spotřeby se nejedná o strašné hodnoty. Naložená Octavia si řekne o 6,3 – 6,8 l/100 km v rámci dálničního provozu.
Další přepnutí na benzínovou nádrž se konalo právě na dálnici a i v této rychlosti proběhlo naprosto bez povšimnutí. V tomto zaslouží Škoda velkou pochvalu. Přepnutí je bez problémů. A co nějaká změna projevu? Subjektivně bych řekl, že motor má na benzín o něco jadrnější a hezčí zvuk. Co je však znatelné, je rozdíl při pobídnutí plynovým pedálem. Největší rozdíl je patrný při rozjezdech a v městských rychlostech, ve prospěch benzínového spalování. Není to nijak extrémní, ale znát to je. Octavia vážící 1 390 kg má v této konfiguraci 81 kW, už na první pohled tušíte, že nebudete úplným králem levého pruhu, ale to vůbec nevadí. Nikdy jsem neměl pocit, že by výkon hmotnost Octavie nezvládal. A na nějaké sportování ani nebudete mít pomyšlení. Budete jen sledovat průměrnou spotřebu na displeji a radovat se z toho, za kolik jezdíte.
Převážná část cesty se samozřejmě skládala z dálnic, kde je při maximální povolené rychlosti Octavia tichá a pohodlná. A jak je u ní zvykem, více, než dostatečně prostorná. V testované nejvyšší výbavě má komfortní sedadla, která jsou čalouněná kombinací Alcantary a kůže, nejlepší palubní infotainment a také elektricky ovládané střešní okno. Jako cestovnímu vozu na dovolenou jí není naprotsto co vytknout. Octavia rozhodně nestála na jednom místě a „nekoukala“ na nás, jak se pečeme na pláži. Každý den podnikala delší i kratší trasy po okolí.
Vzhledem ke členitému pobřeží a velkému množství převýšení na trasách se spotřeba pohybuje od 6 do 8 litrů na 100 km. Vše funguje tak, jak má, s aktuálními teplotami (které se pohybují do 27 °C) neměla samozřejmě klimatizace sebemenší problém. Naopak jsme jí často nechávali v podstatě vypnutou a využívali možnosti otevření střešního okna. Alcantarové sedačky se projevily výborně v té nejtěžší disciplíně – dlouhé trase. Deset hodin cesty v nich nebyl sebemenší problém. Při vyšších teplotách pak jednoznačně vyhrává Alcantara v porovnání s běžnou kůží.
Octavia vše zvládla bez ztráty květinky. Je fakt, že při plně naloženém voze byste pár kW k dobru měli rádi, ale rozhodně to není nic limitujícího a Octavia G-TEC zvládá i přehnané tempo místních domorodců, kterým rychlostní limity neříkají vůbec nic. Celkově je v Chorvatsku jízda poměrně adrenalinovou záležitostí. Pokud budete chtít být za slušňáka a dodržovat rychlostní limity, které vám Octavia připomíná jak na MAXI-DOTu, tak na displeji navigace, dost často se dostanete do situace, že na vás troubí a předjíždí vás klidně i autobus nebo dokonce míchačka. Cesta na Sveti Juri, nejvyšší horu pohoří Biokovo po úzkých serpentinách byla takovou hrou na nervy, téměř nikdo vám totiž přednost nedá, a povětšinou staré Volkswageny na levé straně a kamenné patníky na straně druhé, jsou občas poměrně náročné.
Škoda Octavia G-TEC s námi nejdříve absolvovala 1 000 km cestu k Jadranskému moři, zde sloužila dalších zhruba 500 km jako nákupní vozík, drožka a zkrátka děvečka pro všechno, co bylo třeba. A dalších 1 000 km na cestě zpět. To vše bez jediného zaváhání. Octavia vyzkoušela takřka vše. Dálnice, městský provoz, rušnou Jadranskou magistrálu, stoupání na nejvyšší horu. Zažila si své při těsném parkování do prudkých kopců, kterých je ve zdejší oblasti vzhledem k umístění, opravdu mnoho. A my můžeme s klidným srdcem říct, že výtek k ní máme opravdu málo. Ve chvíli, kdy bude pokrytí plnících stanic alespoň trochu podobné tomu, jaké známe z konvenčních paliv, dává plynová Octavia G-TEC velký smysl. Aktuálně je to zatím bohužel hodně o plánování trasy a taky trochu o štěstí, které, jak se ukázalo při cestě zpět, je opravdu potřeba. Jediná dostupná plnící stanice v Chorvatsku byla totiž při cestě zpět zavřená, i když měla být otevřená. Jak jsem ale psal výše, situace v České republice a okolních zemích je příznivá a nám se pohon na CNG opravdu zalíbil. Je to perfektní varianta pro někoho, kdo má vysoký nájezd kilometrů, hodně řeší náklady a nafta mu dvakrát nevoní. Chápeme čím dál tím větší využití ve firemní sféře.
Provozní náklady na palivo u takového vozu vycházejí na 1 Kč na ujetý kilometr a to je zkrátka perfektní. Je to téměř poloviční hodnota, než u srovnatelného vznětového motoru. Octavia G-TEC je plnohodnotná varianta, která si zasluhuje stále rostoucí pozornost. Často používané slovo alternativní, které se v kontextu s G-TECem často používá je skoro až urážkou. Tohle je dospělé auto, které by nemělo uniknout vaší pozornosti.
[table caption=“Technické údaje:“ width=“615″ colwidth=“70|30″ colalign=“left|center“]
Typ vozu:,Nový
Značka:,Škoda
Typ:,Octavia G-TEC
Motor:,řadový čtyřválec
Objem válců:,1 395 ccm
Plnění motoru:,turbodmychadlo
Palivo:,benzín + CNG
Pohon:,přední kola
Výkon:,81 kW/110 koní při 4 800 – 6 000 ot./min
Točivý moment:,200 Nm při 1 500 – 3 500 ot./min
Zrychlení 0-100 km/h:,10.9 s
Maximální rychlost:,195 km/h
Převodovka:,šestistupňová manuální
Spotřeba benzínu (l/100 km):,7.0 / 4.5 / 5.4
Spotřeba CNG (m3/100 km):,6.9 / 4.5 / 5.4
Spotřeba CNG (kg/100 km):,přepočet cca 4.9 / 3.2 / 3.8
Emise CO2 (g/km):,127 (B) / 97 (CNG)
Objem benzínové nádrže:,50 litrů
Objem CNG nádrže:,15 kg
Délka:,4 659 mm
Šířka:,1 814 mm
Výška:,1 465 mm
Rozvor:,2 680 mm
Pohotovostní hmotnost:,1 390 kg
Objem zavazadlového prostoru:,460 / 1 450 litrů
Ceník:,k nahlédnutí zde
[/table]