Když jsem byla ve věku holčičky na dnešním videu, dělal se mnou táta stejné výlety po okolí a učil mě jak vypadají jednotlivá auta a jejich znaky. Nakonec to došlo tak daleko, že jsem prý stála na autobusové zastávce a hulákala na všechny strany značku auta, které právě projelo. Moje máma tiše trpěla a díky otřesnému sestřihu si všichni okolo mysleli, že jsem roztomilý chlapeček. :)
Jenomže já to s tím poznáváním v roce 1986 měla kapánek jednodušší. Značek tu bylo tolik, že se daly spočítat na prstech jedné ruky. Naše hlavní hrdinka to má o mnoho složitější, ale zjevně nemá jediný problém poznat o jaké auto se jedná. Vzhledem k jejímu věku to opravdu není tím, že by si značku přečetla. Já se jí klaním, po dlouhé době o nějakém dítěti řeknu, že je opravdu roztomilé. :)
-AR-