Mladé lidi už dnes auta příliš nezajímají. Spíše je berou jako nutnost doby, prostředek pro cestu z bodu A do bodu B. Auto nechtějí vlastnit, půjčují si ho, sdílejí ho. A tomu odpovídají i výsledky ankety mezi výrobci mycích prostředků, vosků a podobného náčiní pro detailing.
Magazín nytimes.com se zaměřil hlavně na voskování karoserie auta a výsledky jsou poměrně zajímavé. Třeba jeden z tradičních výrobců vosků na auta Turtle Wax pociťuje pokles poptávky po svých produktech už od roku 2013, o další dva roky později se začaly prodeje propadat ještě více. Tato slova potvrzují ale i další výrobci vosků.
První poklesy byly zaznamenány už od roku 2007. To je podle amerického magazínu nytimes.com doba, kdy přestala v Americe vycházet spousta tištěných magazínů, omezily se klasické tuningové srazy a podobně.
To zásadní ale je, že dorostly děti, které už neměly nad postelemi plakáty superaut z osmdesátek. Auta je jednoduše s rozmachem elektroniky a hlavně mobilních telefonů přestala zajímat. Například v České republice klesá i počet 18letých, kteří si dělají řidičák.
Že je mytí auta jednoduché? Ale kdepak, profesionální detailer vysvětlí, že je to alchymie
Zajímavá je i statistika toho, jak se liší obrat u běžných, levných vosků na auto a naopak těch drahých, prémiových. Ještě počátkem milénia byl rozdíl 70:30 ve prospěch těch levnějších. Od té doby počet těch levnějších vzrůstá. Na druhé straně je tu ale druhá skupina, která pro své auto stále chce to nejlepší. Místo toho, aby trávili hodiny a hodiny mytím, sušením, dekontaminací laku a dalšími nezbytnými procedurami, své auto raději dají do nějakého detailingového centra, kde to někdo udělá za ně.
Současně se změnou zákaznického chování je třeba také upravit marketingové aktivity. To, co platilo před lety, nemusí platit dnes. Dnešní mileniálové jednoduše nemají auto jako ‚sociální status‘, ale jako pouhý dopravní prostředek a tak k němu i přistupují. Buď ho nemyjí vůbec anebo využívají mycí centra, případně klasické kartáčové myčky – pokud už tedy své auto vůbec myjí a nenechávají ho jen opršet.
A je to vlastně logické, naši otcové a dědové si nemohli koupit auto tak jednoduše, jak to můžeme udělat dnes. Detailing – ačkoliv tehdy ne v tom dnešním slova smyslu – byl tak hlavní možností toho, jak udržet auto hezké, protože tehdy jeho koupě nebyla roční, nebo dvouletou záležitostí, ale vlastnictví auta se počítalo i na desetiletí.