Jak čistíte interiér svého vozu? Stačí jen vyluxovat, utřít plasty i okna hadříkem a máte hotovo? Pokud chcete dopřát svému autu důkladnější péči, přečtěte si o detailingu interiéru.
Detailní vyčištění interiéru automobilu je „piplačka“. Pokud se mají demontovat části interiéru, začíná se právě tím. Pak se otevřou všechny schránky, přihrádky a kapsy, vyndají se veškeré zákazníkovy věci a dají se stranou. Následují mezidveřní prostory, na něž se používá kombinace detergentů a parního čističe. Podle rozsahu znečištění se na špinavá místa a do skulinek nastříká univerzální čistič APC a pomocí kompresoru se z nedostupných míst vše vyfouká.
Že je mytí auta jednoduché? Ale kdepak, profesionální detailer vysvětlí, že je to alchymie
„Pak přichází pro mě osobně nejnáročnější část – vysávání. Je k němu potřeba silný vysavač, různé prodlužovací adaptéry a řada detailingových štětců na uvolnění prachových částic. Vždy postupujeme od stropu dolů ke kobercům. Ty občas bývají zapeklité – z některých jdou kamínky a prach skoro samy, v některých ale zarputile drží. Pokud máme vyndané sedačky, pohrajeme si i s nimi: na jejich spodku bývá spousta pavučin a nadrobeného lepivého molitanu. Pojezdové kolejničky ukrývají dávku mazlavého prachu. To vše se odstraňuje pomocí čističe, štětce, hadru a vzduchu,“ vyjmenovává jednotlivé kroky detailer Karel Bubela z plzeňské firmy Car Detailer Garage.
Hadry z mikrovláken neperte s aviváží. Nejlepší je prát na nižší teplotu v pračce s pracím prostředkem na bázi mýdla a následně vysušit v sušičce. Ta hadry zjemní a odstraní z nich chlupy.
Následuje mokré čištění, k němuž se podle stupně zašpinění používá tepovač, univerzální čistič, nebo silný hydroxidový přípravek, s nímž je ale nutné zacházet opatrně – umí pomáhat, ale některé materiály i poničit. Začíná se opět od stropu. Na ten Karel Bubela nedoporučuje používat extraktor, který dokáže oddělit látku od molitanové výplně, čímž může dojít k prověšení látky. Do tepovače v Plzni přidávají koncentrovanou vůni, která interiér vozu na delší čas provoní.
„Při tepování se voda s tepovačem usazuje na plastových částech kokpitu a vytváří na nich jemně zašedlý film. Proto se plasty čistí až po vytepování celého interiéru. Díky účinné chemii je většinou nemusíme drhnout kartáčem, postačí nastříkat detergent, který film uvolní, a mikrovlákennou utěrkou s vysokou gramáží pak vše setřeme. Občas je potřeba setřít i okna, která bývají zamaštěná od ventilátoru nebo cigaretového kouře. Zapomenout nesmíme ani na bezpečnostní pásy a těsnicí gumy kolem dveří. Pak zbývá už jen naimpregnovat plasty a je hotovo.“
Na spreje zapomeňte
Karel Bubela přidává i několik užitečných tipů, jak se o interiér automobilů starat. „Základem je pravidelně vyklepávat koberce a v autě nejíst. Vysvětlete to ale dětem, že. Nejčastější poničení, které je navíc v autech nejvíc vidět, bývá na tvrdých plastech. Ty se používají čím dál častěji a k jejich poškození stačí i zdánlivě lehké otření batohem či kabelkou. Jednoduše je třeba dávat pozor. Ovlivnit lze barevnou stálost plastů a životnost koženého čalounění. Interiér nikdy nečistěte na přímém slunci, ani když je vůz rozpálený – je třeba jej nechat zchladnout.“
„Plasty dlouho vydrží, jsou ale velice citlivé na UV záření – tedy barevně nestálé. Technologie samozřejmě postupují kupředu a s touto vlastností je to čím dál lepší, stejně je však nutné plasty impregnovat a posilovat ochranný film na jejich povrchu. K tomu slouží mléka na plasty, která nejen chrání, ale vytvářejí krásný matný sametový vzhled. Díky tomu, že povrch není mastný, nelepí se na něj prach a na rozdíl od kokpitových sprejů nešpiní,“ říká Bubela.
Právě tyto kokpitové spreje bývají trnem v oku profesionálů. Bohužel je nezřídka používají i firmy, které si chtějí usnadnit práci a ušetřit čas, a tak plasty nevyčistí, ale sprejem vlastně jen „zamaskují“. Nelze je proto doporučit ani pro domácí použití. „Doporučuji i doma používat profesionální chemii. Je bezpečná a funguje, nemluvě o tom, že když si ji koupíte u někoho, kdo s ní pracuje, poradí vám, jak s jednotlivými prostředky zacházet. To se v supermarketu nebo na benzinkách nedozvíte,“ varuje Bubela a přidává ještě jedno upozornění.
„Jde o v poslední době velice moderní nanohoubičky. I my je někdy používáme. Ale pozor – nikdy na kůži. Mikroabrazivní vlastnosti ubírají onen zmiňovaný transparentní lak a snadno se tak může stát, že při dalším čištění půjde dolů i barva. Na kůži vždy jen kartáček, mikrovlákenné hadry a speciální čističe pro ni určené.“
Jak na kůži?
U vozů s koženým interiérem se postupuje stejně, jen namísto tepování se kůže čistí ručně. Většina interiéru se sice dá vyčistit univerzálním přípravkem APC, na kůži ale nepatří. Většina čisticích prostředků totiž má vysoké pH a silně narušuje její transparentní ochranný „lak“. Ideálními prostředky na čištění kůže tak jsou ty kyselé, které se po aplikaci neutralizují, a vše se následně zakonzervuje impregnací. Ta dokáže kůži rozjasnit a zvláčnit. Lze rovněž použít různé otěruvzdorné nanopovlaky. Důležité je kožené části pravidelně impregnovat, zhruba jednou za čtyři až šest měsíců.
Pro maximální ochranu laku karoserie se používají různé keramické nátěry. Podobné vychytávky existují ale i pro interiér. Například prostředky na textilie – potahy sedaček, koberce, speciální na alcantaru – které obalí jednotlivá vlákna ochranným filmem, čímž zamezí vsakování tekutin a špíny a zároveň chrání před UV zářením a blednutím. Na kůži lze nanést otěruvzdorné povlaky. Na lesklé plasty a displeje se aplikují keramické nátěry, případně polyuretanové ochranné fólie. Je nutné si uvědomit, že všechny kroky, o kterých byla řeč, mají za cíl snižovat opotřebení materiálů, nikoli jejich absolutní ochranu, jak někdy uvádějí reklamy.
Jak na okna?
Zapeklitá část automobilu. Pokud jsou hodně zašpiněná a mastná, Karel Bubela doporučuje vzít je nahrubo něčím silnějším a až poté čističem na okna. Je několik variant – tekuté, krémové nebo pěnové. Všechny odvedou stejnou práci, jde především o zvyk. „My používáme tekutý čistič a dva hadry. Nejprve nastříkáme čistič na jeden hadr a tím sklo utřeme a ihned druhým suchým hadrem zaleštíme. Nezapomeňte o pár centimetrů stáhnout boční okénka a vyčistit i tu část, která zajíždí do gumového těsnění v rámu dveří.“
Samostatným tématem jsou takzvané tekuté stěrače, tedy film na čelním skle odpuzující vodu. Je to jako se vším ostatním: ty levné jsou k vzteku, kvalitní dokážou výrazně zvýšit viditelnost při jízdě v dešti. A usnadní i následné čištění. A jak vybrat ten správný přípravek? „Je to velmi obtížné, na trhu jich je řada a všechny se pochopitelně předhánějí v tom, který má lepší účinky a delší životnost. Doporučuji orientovat se podle uživatelských recenzí a zkušeností na internetu, případně si nechat poradit v detailingovém centru. Kvalitní tekuté stěrače vydrží zhruba půl roku až rok a vyjdou zhruba na 800 korun,“ popisuje expert z Plzně.