Elektromobilů v Evropě rychle přibývá. Lidé je používají jako své jediné auto, takže s nimi jezdí i dlouhé trasy po dálnicích. V anketě německého ADAC téměř polovina řidičů, kteří jezdí přes 100 kilometrů, uvedla, že obvykle nabíjí přímo u dálnice. Dalších 36 % to dělá alespoň občas. Logická otázka tedy zní, jak rychlé nabíjení u dálnic ve skutečnosti vypadá.
ADAC poprvé systematicky prověřil podmínky na 15 nejdelších německých dálnicích. Na každé z nich si posvítil na 25 odpočívadel přímo na dálnice a 25 odpočívadel v těsném okolí dálnice. Hodnotil počet a výkon rychlodobíjecích stojanů, jejich funkčnost, možnosti platby a srozumitelnost cen. Čtvrtina výsledné známky patřila komfortu. Bralo se v potaz, zda je u nabíjení přístřešek, zázemí na občerstvení a jídlo a toalety. A také to, jak je to celé uspořádané.
Přečtěte si také:
Výsledek testování pro uživatele není potěšující. Víc než polovina míst dopadla nedostatečně až velmi nedostatečně. Známku dobré získalo jen 13 lokalit a hodnocení velmi dobré se neobjevilo ani jednou. Lepší skóre měla odpočívadla u dálnice (někde na sjezdu – autohof), klasická dálniční odpočívadla (přímo na dálnici – Rastanlage) na tom byla hůře.
Kde to drhne a co už funguje
Velkým kamenem úrazu jsou stále slabé, jen 50kW stojany. Pro zastávku dlouhou 20 až 30 minut je ideálně potřeba mít alespoň 150 kW. Navíc nestačí, když takový výkon dává celá dobíjecí stanice, ale pokud se pro nabíjení připojí víc elektromobilů, výkon se mezi ně rozdělí. Navíc se často opakoval ještě jeden problém. Na zhruba třetině prověřovaných míst našli testéři alespoň jeden nefunkční konektor. A jen čtvrtina všech areálů měla dostatečnou kapacitu, tedy deset a více rychlých míst s výkonem od 150 kW výš.
Je tady ale i pozitivní zpráva. 62 % hodnocených areálů už má ultrarychlé stojany s výkonem do 300 kW, takže i při současném nabíjení dvou aut se každému může dostat kolem 150 kW. Dvě lokality šly ještě dál. Rosis Autohof Fulda Nord na A7 a Inntaler Autohof Raubling na A93 nasadily dokonce ještě výkonnější 400kW nabíječky, takže si odnesly celkové hodnocení „dobré“.
Komfort ale napříč testem pokulhává. Nikde nebyla stání pod střechou. Pouze dva autohofy měly stojany situované tak, aby bylo možné podélně zaparkovat s karavanem nebo s přívěsem. Často vadila i vzdálenost nabíjení od budov, slabé osvětlení či chybějící místa k sezení. Na 36 z 50 prověřených areálů nebyl žádný piknikový set, pokud tam byl, byly maximálně dva. Služby pro rychlou údržbu auta v dosahu nabíjení se objevily jen u 8 lokalit a většinou šlo o autohofy.
Velkým tématem je stále i placení dobíjení a jeho ceny. Přímá platba kartou na stojanu byla možná jen u něco málo přes polovinu testovaných míst. Přehlednost končila často u ceny za kilowatthodinu. Konečnou cenu před zahájením nabíjení ukázalo jen 16 areálů, což by si na tradiční čerpací stanici asi nikdo nedovolil.
Přečtěte si také:
Metodika pod lupou
Test ADAC přinesl jasné signály, ale vyvolal i otázky. Autoklub vybíral lokality náhodně po celé délce tras. Kritici namítají, že takový postup může zkreslit realitu, protože běžný řidič dlouhé trasy dnes plánuje podle navigace a aplikací a často míří k nabíječkám hned u sjezdů. Řidič tak reálně nemusí zůstat odkázaný jen na místa, která v testu propadla.
V ČR je to podobné
Test je sice německý, ale pokud se podíváme na to, jak se dobíjí elektromobily na českých dálnicích, o moc jiné to není. Stojanů tam také často bývá málo, nemají vždy úplně vysoký dobíjecí výkon, ale díky velké hustotě čerpacích stanic se dá alespoň dojít na záchod, pořídit nějaké občerstvení anebo se schovat před deštěm. Ani u nás totiž u dobíjecích stanic nejsou přístřešky.
Platíte za autopojištění zbytečně moc?
Najděte nejlevnější nabídku během 2 minut a ušetřete až 4 500 Kč.
🔍 Porovnat ceny zdarmaNezávazné srovnání • Okamžitý výsledek