Po dlouhé pauze se dostáváme ke třetímu dílu seriálu bláznů od Foxtoys, kteří jsou doslova zapáleni pro veterány a klasické automobily. Po prvním seznámení a následném představení Chevroletu Camaro Z28 se dnes podíváme na dvojici Ferrari.
Možná si teď řeknete, co to plácám. Vždyť na fotkách je jen jedno Ferrari a nějaké velká limuzína, ale právě ta velká limuzína v sobě ukrývá jedno velké překvapení. Pod kapotou se totiž schovává motor Ferrari! Jde o velmi raritní model Lancia Thema 8.32. Zvenku na první pohled vypadá stejně jako jakákoliv jiná Thema té doby, ale detaily ji prozradí. Určitě pochopíte, že jsme obě auta museli představit společně… :)
Fotky jsme připravovali ještě na podzim, kdy venku panovalo krásné počasí, sluníčko pálilo a mělo sílu. Když jsme ke Kotům přijeli, před domem už na nás čekala celá rodina. Martin leštil poslední kapky z karoserie Lancie a my jsme plni nedočkavosti vyhlíželi Ferrari. Zatím marně…
Nevadí. Alespoň jsme měli dost času prozkoumat Lancii. Je to kousek z roku 1989, ale není to na něm znát, však také prošla náročnou a velmi pečlivou renovací. Na první pohled jde opravdu o zcela běžnou limuzínu stojící na relativně malých kolech s designem Ferrari 348 se žlutými logy vzpínajícího se koně. Ani interiér nedá znát, že pod kapotou se nachází opravdové peklo – dřevěná palubní deska, kožené sedačky jsou pohodlné a výraznější boční vedení nenabídnou. Nestandartní je pouze shluk budíků a rychloměr končící číslovkou 280 km/h. A věřte, že toto číslo tam není jen tak.
Hliníkový osmiválec do V pod dlouhou přední kapotou má objem rovné tři litry, čtyřventilovou techniku, čtyři vačky a výkon 205 koní. Motor má svůj původ ve Ferrari 308. Na první pohled se to zdá málo, , ale jedná se o italské koně (výkon byl nejspíš továrnou záměrně uváděn nižší než je ve skutečnosti). Lancia Thema 8.32 dokáže zrychlit z 0 na 100 km/h za 6,8 sekundy a není problém uhánět (samozřejmě po německých dálnicích) rychlostí až 240 km/h.
I v tak vysokých rychlostech si budete díky aktivnímu sportovnímu podvozku s nastavitelnou výškou nebo vysouvacímu křídlu z víka zavazadelníku jistí.
Cesta k autu nebyla vůbec jednoduchá. Vše začalo, když Martin brouzdal po internetu, kde narazil právě na tento kousek. Jirka, původní majitel, byl do auta opravdový blázen a renovaci má na svědomí právě on. Auto původně dělal pro sebe, takže všechny díly pečlivě spasovával, používal pouze originální díly a kvůli zlatým lištám kolem oken koupil ještě jedno celé auto. Když bylo vše hotovo, nejspíše převážila vášeň jeho manželky ke koním a on musel ustoupit a auto šlo do inzerce.
Původní cena byla přes 400 tisíc korun,což je vzhledem ke stavu vozu adekvátní, ale protože jsme v České republice, kde lidé nemají peněz nazbyt, šla cena postupně dolů. Když cenovka spadla natolik, že se již nedalo odolat, tak se na ní společně se stejně nakaženým synovcem vyrazil podívat – i s penězi v kapse. Jenže věci nikdy nevycházejí tak, jak si je člověk naplánuje a nejinak tomu bylo i v tomto případě. Než se domluvila návštěva, Lancia už visela na německém aukčním serveru, kde se o ni strhla mela. Po marných pokusech a máváním penězi nakonec zasáhla manželka, která si vzpomněla na typické české přísloví: „Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.“
Slovo dalo slovo a prodej byl domluven, cenovka byla nakonec o trochu vyšší než ta původní a tolik peněz u sebe neměli. Naštěstí se s Jirkou dalo jednat a domluvili si doplatek o pár dnů později. Neveřili byste, jak rychle nový majitel Martin Kot na auto nasadil převozní registrační značku a uháněl domů… :)
Martin se při vyprávění úplně zasnil a Thema už je krásně naleštěná a svítí novotou. „Je čas vyrazit do garáže pro Ferrari,“ ozvalo se ze zahrady, kde jsme si všimli jeho otce. S radostí jsme přikývli a vydali se na krátkou procházku. Po několika minutách jsme došli ke garáži, která zvenku vypadá ošumtěle, vrata s oprýskaným lakem už měla pár křížků na krku… Kouknu na Martina a říkám: „Co to je?“ A Martin odpovídá: „To je garáž! A za těma vratama stojí.“ Přiznám se, že se mi úplně nechtělo věřit, že to myslí vážně. Zacinkal klíčema, zastrčil klíč do zámku. Pasoval. „Hmm, on si asi nedělá legraci,“ otočil jsem se na Aninu, která už s vytřeštěným výrazem pozorovala otevírající se vrata.
A bylo tam! Nízká placka na červeném koberci přikrytá plachtou, na jejíž sundání jsme byl nadržený tak, jako puberťák na svůj první sex. Jasně, už jsem ho viděl na Prague Car Festivalu, ale tam byla spousta podobných aut. Teď to bylo tady a jen pro nás. Plachta je dole a Martin otevírá dveře. Ty zvuky, neskutečná nostalgie. Ale během sekundy to přebije ještě lepší zvuk…
Odpoledním tichem sídliště (ano, opravdu je garáž na sídlišti) se rozezní ječák laděného výfuku Larini, který na auto putoval už v továrně. Se zvukem Themy 8.32 se to nedá srovnat. Je to jako nebe a dudy. Lancia má hluboký a brumlavý zvuk, naopak Ferrari 308 quattrovalvole (tak se jmenuje celým jménem :) ) má hlásek vysoký a uřvaný tak, jak se na správné Ferrari sluší a patří.
Nevěřili byste, jak je složité s takovým autem jezdit. Jen na výjezd z garáže je potřeba několik prken k vyrovnání malého schůdku. Tohle auto je nesktečně nízké a nejen přední nárazník je jen pár centimetrů nad zemí. Stačí malá nerovnost a slyšíte zvuky, které vás úplně tahají za uši – a několikrát jsme si škrtli i při jízdě na místo focení.
Bylo krásně, takže střecha musela dolů – je to Targa. Je na ní místo za zadními sedačkami. Díky tomu si zvuk výfuku můžeme vychutnávat ještě o fous více a nic nás neruší. Není totiž slyšet vlastního slova… I když sedím jen na místě spolujezdce, cítím, že se tvářím jako debil. Úsměv se mi roztáhl od ucha k uchu a užívám si pohledy okolních lidí. Není člověk, který se za námi neotočí! :)
To v Lancii za námi je atmosféra jako v pravé limuzíně. Na zadních sedadlech je místa narozdávání, posez je příjemný a pohodlný a motor si zepředu i zezadu z výfuku spokojeně brumlá. Stačí ale přidat plyn a rozpoutá se peklo. Velká a těžká loď se změní na rychlý sportovní člun. Nevím, co bych si vybral…
Jsme na místě a já fotím. Přitom poslouchám vyprávění, jaký příběh se ukrývá za pořízením Ferrari. Zdá se mi, že žádné auto v garáži Kotů nebylo koupeno normálně… :D
Ferrari je původem ze Slovenska, kam se dostalo z Ameriky. Dovezl si ho tam jeden postarší slovákoameričan (Slovák žijící v New Yorku, kam kdysi tam emigroval). Nevracel se zpět do vlasti, ale Ferrari mu mělo v Bratislavě sloužit na přesun po městě při návštěvách sestry. Za dva roky, co tam auto měl, s ním jel jen párkrát a dospěl k názoru, že je to škoda, takže se rozhodl auto prodat.
Psal se rok 2007 a Martin se náhodou zase nudil. Aby nudu zahnal, brouzdal po německých aukčních serverech, když tu náhodou mu do oka padlo právě toto krásné červené Ferrari. Neváhal prý ani sekundu a vyrazil na Slovensko. Když přijel na místo, majitel už na ně čekal. Po pozdravu natáhl ruku s klíči se slovy: „Jeď sám, mně už se nevejdou nohy k pedálům a nechce se mi tam lézt a ohýbat se pod volant.“
Auto bylo v super stavu za velmi slušné peníze. Zkrátka, nezbývalo, než ho koupit. Jelo se do Prahy pro peníze, vyměnit koruny za dolary, zapřáhl se vlek za auto a jelo se zpátky. A pokud si matně vzpomínáte na první díl o Kotech, tak tohle Ferrari je to vánoční překvapení.
Třistaosmička se totiž kupovala tajně, takže po příjezdu domů se auto zavřelo do garáže a čekalo se na Vánoce. Celé dva měsíce to nikdo neprokoukl a pod vánočním stromečkem to mělo prasknout. Jedním z dárků byl přesně stejný model Ferrari, v němž byly schované klíčky od opravdového auta. To je jak z pohádky…
Věřte nám, že se s Kotovými máte ještě nač těšit. Jejich garáže jsou plné podobných aut k prasknutí a my s nimi máme ještě plno plánů! ;)
[nggallery id=1912]
-PS-