Tímto článkem bych si chtěl tak trochu postěžovat na chování lidí za volantem na českých silnicích. Nebudu tu dnes ani zmiňovat „vybržďování“ na dálnicích nebo úmyslné vytlačování z jízdních pruhů. Tyto činy už ani nemůžeme nazvat bezohledností, ale záměrem někoho zranit nebo dokonce zabít. Dnes si postěžuju na daleko „triviálnější“ chování, jenž si mnozí ani neuvědomují, že je špatné.
První věc, která mě ihned napadla v souvislosti s bezohledností, byla jízda na dálnici. Tam se vyskytuje vícero nešvarů. Například neustálá jízda v levém pruhu: Dojíždíte před vámi jedoucí auto předpisovou „stotřicítkou“, zařadíte se za něj do levého pruhu, protože nechcete porušit předpisy a podjet ho volným pravým pruhem, snížíte rychlost na jeho a čekáte, kdy konečně uhne. Jednou se mi stalo, že jsem za takovýmto „inteligentem“ jel pět kilometrů než milostivě přejel do pravého pruhu. Přitom si tito lidé neuvědomují, že levý pruh je vyhrazen pouze pro předjíždění.
Obdobou jízdy v levém pruhu je jízda v prostředním pruhu na více než dvouproudých silnicích. V poklidu si tito lidé jedou prostředním pruhem vstříc své chalupě, na rychloměru úsporných a bezpečných 100 km/h. Zezadu se ale blížíte vy, spořádaně v pravém pruhu, přibližně „stotřicítkou“. A najednou vyvstává problém co s tímto „středojezdcem“. Zprava nemůžete a abyste ho regulérně předjeli z leva musíte přejet přes dva jízdní pruhy.
Bezohlednosti se nedějí jen na dálnicích. V ulicích měst se s různými nešvary potkáváme neustále. Nepochopitelně častý zlozvyk, který dokáže během několika cyklů semaforu ochromit dopravu v polovině města je vjíždění do ucpaných křižovatek. Zákon ne nadarmo zapovídá vjíždění do křižovatky, pokud ji nelze bezpečně projet, ale pro mnoho řidičů jakoby tento předpis neplatil. Ve městě me iritují otáčející se auta na řízených křižovatkách. Lidé, kteří toto dělají, si vůbec neuvědomují, jak moc nebezpečné tohle konání vůbec je. Viděl jsem už plno „bouraček“ způsobené tímto způsobem bezohlednosti.
Jako veliký nešvar také všeobecně považuji nepoužívání blinkrů, obzvláště pak ve městech, kde se mění směr jízdy velmi často. Není to jen nudná nepotřebná páčka pod volantem! Je to znamení o změně směru jízdy! Už kolikrát jsem málem nedobrzdil člověka, který po plynulé jízdě rovně z ničeho nic začal brzdit a odbočoval vpravo – bez blinkru.
Velmi často se také setkávám s lidmi, kteří rádi jezdí po prostředku silnice. Jejími nerozlučnými souputníky bývají velmi, ale opravdu velmi uvolněné tempo jízdy, nejčastěji v rozsahu 45 až 60 kilometrů v hodině na rovinkách, a sklon zkracovat si levé zatáčky protisměrem. Co na tom, že danou zatáčku lze projet ve správné polovině vozovky i dvojnásobnou rychlostí, není do ní vůbec vidět a z druhé strany se zrovna blížíte vy. Takoví řidiči vedou svůj vůz klidně i půldruhého metru od pravého okraje vozovky. Takovéto řidiče nelze téměř vůbec předjet bez ohrožení jeho nebo sebe samého.
Toto byl krátký soupis nespočtu chyb a bezohledností, kterých se řidiči dopouštějí. Samozřejmě vím, že mezi našimi čtenáři jsou samí duševně, intelektuálně i řidičsky vyspělí jedinci, kteří chápou, že bez vzájemné spolupráce, ohleduplnost a vzájemného porozumění řidičů by nemohl efektivně fungovat provoz na našich silnicích, a podle toho se na silnicích chovají. Ale třeba máte ve svém okolí někoho, kdo se výše popsaných drobných každodenních bezohledností dopouští – a třeba si toho ani není vědom. Pokud někoho takového znáte, ukažte mu tento článek. Pomůžete jemu i všem ostatním řidičům.
Jaké další nešvary na českých silnicích trápí vás?
[nggallery id=187]
-TJ-