Když jste mladý kluk s čerstvým řidičákem (to já už ale dávno nejsem) a přemýšlíte o svém prvním autě, většinou budete chtít nějaké sportovní auto. Ideálně dvoudveřové kupé, za kterým se každý otočí a které bude slyšet, když někde pojede. My jsme (skoro) takové našli v áčkách a museli jsme si jej půjčit na test. Strávili jsme týden za volantem první generace Hyundai Coupé z roku 2002.
„Starý Korejec“
Devadesátky byly v České republice hodně divoké a podobně divoký byl i design korejských aut té doby. Byly to začátky toho, kdy se korejské značky (hlavně právě Hyundai a Kia) začaly zajímat o evropské trhy ve větším měřítku. Tehdy nabízely levná auta, jejichž technika, design ani jízdní vlastnosti často na zavedenou evropskou konkurenci ještě úplně neměly. To dnes, o tři dekády později, je už situace úplně jiná a modely od značek Hyundai i Kia se s těmi tradičními evropskými značkami dají srovnávat.
Hyundai Coupé první generace je auto, které navazovalo na předchozí S-Coupé, jež se vyrábělo pouhé tři roky (1993-1996). Začalo se začalo prodávat v roce 1996 a v roce 1999 dostalo facelift. Testovaný kousek je z roku 2002, což byl poslední rok výroby, v němž ho vystřídala druhá generace. Ta vypadala o poznání lépe a moderněji.
Tahle první generace přijela s technikou malého sedanu Lantra, ale dostala sportovnější karoserii (fakticky to ale není dvoudveřové kupé, protože kufr se otevírá i s oknem). Měla navíc stylová bezrámová okna, takže pokud jste se otevřeli se staženými okny (v našem případě elektricky ovládanými), mohli jste je vážně stylově zavírat. Celkový design auta je ale pro Evropana vcelku odvážný, zejména u této verze po modernizaci, která vyměnila původní jednoduché přední světlomety za tyto dělené s čočkami. Mělo to možná připomínat starší modely BMW, Alfu Romeo GTV nebo Hondu Integra? Jedno je jisté, nevyšlo to tak hezky…
Vzadu se facelift nijak výrazněji neodrazil. Stále tu jsou vcelku rozměrné zadní svítilny, doplněné o křídlo na kufru a výdechy v bocích nárazníku. V pravé části nárazníku byla standardně decentní koncovka výfuku, ale u testovaného kousku je tu laděný výfuk, na kterém je docela překvapivě nápis Magnaflow. Auto teď zní o něco hlučněji než v sérii, ale překvapivě není uječené a zvuk z výfuku vlastně není ošklivý.
Co se interiéru týká, tady to jsou také ty pravé devadesátky. Všude jsou mechanické ovladače, některé jsou kolébkové, jiné jsou otočné a některé se i posouvají. Světlomety se tradičně ovládají na levé páčce blinkrů, kde to mají asijská auta dodnes. Nalevo od volantu v palubní desce je ovládání mlhovek a pod nimi ovládání intenzity osvětlení palubní desky. Pokud byste tam hledali i výšku světlometů, nenašli byste ji tam, její ovladač je totiž na středovém tunelu za řadicí pákou.
Ve své době bylo Hyundai Coupé vlastně docela hezky vybaveným autem. V testovaném autě najdeme elektrická okna i zrcátka, centrální zamykání (ale přes zámek, nikoliv dálkově), ale třeba i funkční klimatizaci. Rádio je tady také, dodělávané a neoriginální. A od něj vedou k autobaterii a do kufru viditelně kabely. Ano, jde o auto, u kterého se vyřádil nějaký milovník úprav. Kabely ale leží jen tak v interiéru vedle levého prahu (ty vedou do kufru k zesilovači a subwooferu) a mezi dveřmi (repro ke dveřím). Nijak zázračně ale tahle audiosoustava nehrála, prý je to ale tím, že zesilovač je odpojený.
Náš je nejslabší
Protože tohle auto stálo na platformě sedanu Lantra, nemá pod kapotou úplně výkonné motory. Na výběr byly dvě pohonné jednotky. V době, kdy se u nás tohle auto oficiálně prodávalo, byl dostupný pouze jeden motor, kterým byl nejvýkonnější dvoulitrový čtyřválec (ten se v průběhu let nabízel s výkony 99, 101 nebo 102 kW). Hyundai ale auto vybavil i slabší osmnáctistovkou s 97 kW anebo jako v případě testovaného auta ještě s motorem 1,6 16V se 79 kW/107 koňmi (v nabídce byly i verze s 84 nebo s 85 kW). Poháněna byla vždy pouze přední kola.
Není to popravdě žádné letadlo, dokonce by se tohle auto dalo popsat jako pomalé. Výhodou ale je, že na okreskách ho pak můžete v relativním bezpečí pořádně drtit. Je totiž jedno, jestli pojedete na půl plynu nebo na plný plyn, dynamika se prakticky neliší. Liší se jen zvuk vycházející z výfuku. Na plný plyn je o něco hlasitější. Skvělé je, že díky tomu lze prakticky všechny zatáčky projíždět pod plynem a cítíte se u toho skoro jako Vin Diesel…
Náš kousek má najeto jen něco málo přes 124 tisíc kilometrů, takže je i po téměř čtvrt století, co je na světě, docela zachovalý. Jen na větších nerovnostech se tu a tam ozve nějaké poťukání od náprav a také občas nějaké bouchání od výfuku. Přestože to není nic vážného a je to opravdu jen takové poťukávání, řešit by to asi chtělo. A určitě by to chtělo řešit přední brzdy, protože ty mají úplně křivé kotouče a pokud začnete brzdit na dálnici, začne to opravdu nepříjemně kopat do volantu. Nejlevnější přední kotouče se dnes dají sehnat bez slevy do tisícovky a destičky za něco málo přes pět stovek.
A když už v tom servise budete, udělejte raději rovnou i rozvody. Interval výměny rozvodového řemene je tu stanoven na 90 tisíc kilometrů, ale podle zkušeností to bylo často až moc a rozvodový řemen ještě předtím praskl. Ty nejlevnější startují podobně jako přední destičky asi na 15 stovkách, respektive na třech tisících s vodní pumpou.
Už jsme trochu naznačili, jak tohle auto jezdí. I když jde o sportovně tvarované kupé, rozhodně není rychlé, spíš je vlastně docela pomalé. Jenže díky tomu ho můžete ždímat jako mokrý hadr a ono vás nekousne. Do zatáček se vrhá ochotně a dokáže je projet docela svižně. Platí to i přesto, že jeho podvozek není nijak sofistikovaný. Na přední nápravě je sice nezávislé zavěšení typu MacPherson, ale vzadu byla tuhá náprava s torzní příčkou. Teprve až druhá generace Hyundai Coupé (známe ho také z Need for Speed jako Tiburon) přešla u některých verzí na nezávislé zadní zavěšení (multi-link).
Když navíc budete motor ždímat, často mu tím prospějete, protože podle dostupných informací trpěl na karbonové usazeniny. Kvůli tomu se pak někdy zapečou pístní kroužky, což může vést k velmi rychlému opotřebení motoru a vysoké spotřebě paliva. Důležité je také kontrolovat olej a lít do motoru minimálně polosyntetický olej. Motor je ale jinak spolehlivý a netrpí na žádné specifické závady.
Závěr
Tohle auto, které jsme si půjčili z AAA Auto, nás vrátilo do doby, kdy jsme měli čerstvý řidičák. Vždyť se na něj stačí jen podívat – pár odřenin, promáčklin, ale hlavně kola s blyštivými kamínky ve středech a upravený výfuk. K tomu přidejme subwoofer v kufru s kabely vedoucími jen tak interiérem a devadesátkový feeling se vším všudy.
Pokud byste tohle chtěli zažít, nebude vás to stát zase tak moc peněz. Tohle auto je aktuálně na prodej za rovných 50 tisíc. Navíc jeho karoserie není zrezlá, interiér není zničené a ani to v něm není nijak nepříjemně cítit. Hladký chod má i motor a z výfuku nejde žádný barevný kouř. Jen ty přední brzdy to chce určitě vyřešit hned.