„Mně létání přijde jednodušší než řízení automobilu. Když letím, tak mám velký kus nebe pro sebe. Zatímco s věncem na silnici je člověk daleko více sešněrovaný,“ poznamenává pětapadesátiletý pilot Jan Rudzinskyj. Člen Flying Bulls Aerobatics Team, české formace, která na obloze kouzlí řadu unikátních akrobatických kousků. Takových, jež neumí žádná jiná skupina na světě. Ostatně i proto vystupuje třeba na závodech formule 1. Jaký je Honza řidič? Nebo s kterým vozem začínal?
Motory miluje. Odmalička. Jeho motoristická cesta je vážně pozoruhodná. „Auto jsem poprvé řídil v deseti letech, kdy jsem známému seděl na klíně. Byl to, myslím, wartburg. Papíry jsem si ale nejdřív dělal na zemědělce na traktor,“ uvádí Jan. A rázem navazuje: „Za mě to byla super škola. Šlo o staré traktory, které neměly synchronizované převodovky. Z toho člověk čerpá celý život. Z těch všech rozjezdů do kopce se zatíženým vlekem, couváním. Vážně skvělý základ pro řízení.“
Jan byl s volantem v ruce tak šikovný, že se kolem dvacátého roku pustil do automobilových závodů. Víc ho té ale táhlo do vzduchu. „Pilotoval jsem poprvé v pětadvaceti letech, tedy poměrně pozdě. Komunisté mě totiž předtím nevzali do aeroklubu. O to intenzivněji jsem se do toho posléze opřel,“ podotýká Jan Rudzinskyj.
Plynulost vítězí
Dnes si pro mě nepřichystal adrenalinovou smršť jako před pár lety, kdy jsme ve vzduchu zkoušeli kolik „géček“ vydržím, respektive můj žaludek. Před chvílí na pardubickém letišti elegantně dosedl s replikou legendárního stroje Bleriot JK, s nímž létal průkopník českého letectví Jan Kašpar. „Nedávno jsem na něj dokončil zkoušky. To je ryzí radost. Jen nesmí foukat příliš silný vítr,“ popisuje Jan Rudzinskyj, jehož aktuálně zaměstnává organizace Aviatické pouti, která se tady uskuteční už sedmého a osmého června.
A Jan Rudzinskyj coby milovník aut se postaral o to, aby součástí obřího leteckého svátku byla také nemalá výstava aut. „Myslím, že zvlášť fanoušci armádní techniky a veteránů budou nadšení. Program bude ovšem tak nabitý, že si na své přijde celá rodina,“ slibuje fanda rychlé, ale současně plynulé jízdy. „Plynulost je pro mě klíčová jak při létání, tak při řízení auta. Preferuji svižnější jízdu, ale když se vracím domů z akrobatického tréninku, volím klidnější tempo,“ doplňuje muž, jenž navíc letadla testuje.
Zásadní zahřátí
Za volantem speciální rituály nemá, nicméně na několik věcí dbá. „Za jednu z nich platí důkladné zahřátí motoru. V letadle je to ještě důležitější, poněvadž potřebujete plný výkon. Máme dokonce určité procedury, jak ho správně zahřát na provozní teplotu,“ líčí Jan Rudzinskyj s tím, že si s chutí poslechne v autě rusko-ukrajinský pop nebo dobrou audioknihu, třeba Františka Kotletu. Jak je to vlastně s posloucháním písniček v letadle? „Moderní letadla to umožňují. Je to udělané tak, že když se ozvě věž, tak se to ztlumí. Za mě je to dobré na delší cesty, do akrobatických letadel se to však podle mě tolik nehodí,“ vysvětluje Jan.
Když jsme naťukli delší cesty, tak za nejlepší šoféry považuje Honza ty v Nepálu. „Tam panuje systém dopravy, kde nikdo nic nepředpokládá. Všichni jsou natěsno, mezi tím vším se proplétají chodci, ale dobře o sobě vědí. Nezaznamenal jsem v té zemi téměř žádné nehody. Má to svou svéráznou dynamiku. Vidím v tom harmonii a jistou poetiku,“ zamýšlí se nahlas elitní český pilot. Naopak za nejhorší šoféry považuje ty, kteří přespříliš předpokládají. „Takoví ti, kteří si myslí, že když je nějaké pravidlo, tak že ho všichni určitě dodrží. Takhle ale život nefunguje, nejsme stroje. Pravidla jsou fajn, ale lidství je víc,“ pronáší Honza velmi krásnou větu.
Modrá je dobrá
Stojíme opření o Janův Volkswagen Touran, sluneční kotouč slábne a on zničehonic spouští: „Já vím, že touran je jedno jedno z nejnudnějších aut na planetě. Ale udělá vše a nic po mně nechce. Pořídil jsem si ho kvůli dceři. Doma mám ještě Range Rover Sport, takového stařečka a BMW Z4 v modré metalíze, což je moje nejoblíbenější barva.“ I když teď uvažuje o přepřahování za něco silnějšího: do užšího výběru pronikly dva mustangy, Porsche 911 a Jaguar S-Type. Ano, vkus mu nechybí.
Pak už jen mlčky pozorujeme až surrealisticky naoranžovělé nebe. Kalendář v mobilu ukazuje 8. květen. Je přesně osmdesát let od konce druhé světové války. I to bude tématem blížící se Aviatické pouti. Dechberoucí rekonstrukce bojových scén, Douglas C-47 Skytrain alias Dakota, bezesporu nejslavnější transportní letadlo druhého globálního konfliktu nebo německý Messerschmitt Me 262 Schwalbe. „Na obloze však budeme vyprávět spoustu dalších příběhů,“ přerušuje ticho Jan Rudzinskyj.
Načež startuje vůz a stahuje okýnko, aby se rozloučil. Na tváři mu vyplul upřímný úsměv a je vidět, jak moc má motory rád. U letadel i aut.