srovnavaci-test-kia-stinger-v6-r4

Test: Kia Stinger dvakrát jinak – je šestiválec lepší volbou než čtyřválec?

Autor: Pavel Srp - Foto: Pavel Srp - 18. 3. 2018


Automobilky Kia i Hyundai představily v loňském roce auta, která způsobila opravdu velký rozruch. Hyundai s i30 N už jsme v testu měli, teď přišla na řadu Kia Stinger. A rovnou jsme si vzali obě benzinové verze, abychom zjistili, jestli má cenu přemýšlet o čtyřválci a nebo prostě nic neřešit a pořídit šestiválec.

Pohon všech nebo zadních kol

Pokud se podíváte do ceníku Kia Stinger, pak si můžete všimnout, že se nabízí s pohonem zadních a nebo všech kol. Jenže je škoda, že na výběr máte pouze u naftové verze, protože v České republice i ve zbytku kontinentální Evropy je šestiválec pouze s pohonem všech kol a čtyřválec jen s pohonem zadních kol. Třeba Britové mají šestiválec s pohonem zadních kol.

Pro českého zákazníka by to ale nakonec nemusel být zase takový problém, protože auta s pohonem všech kol jsou zde velmi oblíbená. Když dvakrát za rok nasněží, pohon všech kol nakonec oceníte. Stejně jako my, protože když jsme auta vyzvedávali, byla i v Praze sněhová kalamita. Naopak ale s pohonem zadních kol si v tu chvíli (i díky samosvornému diferenciálu) užijete docela dost legrace, a to i přesto, že se stabilizace nedá zcela vypnout. U šestiválce se stabilizace naštěstí vypnout dá.

Test: Kia Stinger

I díky tomu je ale u obou benzinových verzí hodně vysoký cenový rozdíl. Zatímco za čtyřválec zaplatíte 1,1 milionu korun, za šestiválec dáte o 300 tisíc víc. Naftové verze stojí 1 149 980 Kč s pohonem zadních kol, respektive 1 199 980 Kč s pohonem všech kol. Pro všechny modely bez výjimky je v základu osmistupňová automatická převodovka, kterou si Kia vyvíjela sama.

Poznáte šestiválec a čtyřválec?

Na první pohled se obě auta prakticky neliší, jde jen o drobné detaily. Verze se šestiválcem je ve výbavě GT, oba čtyřválce jsou pouze jako GT-Line. A právě štítky výbavy jsou jedinou věcí, díky níž při pohledu zezadu auta rozlišíte, protože čtveřici koncovek mají všechny Stingery. Ale zatímco šestiválec má na víku GT a nápis AWD (vínové auto), čtyřválec má jen plaketku GT-Line (žluté auto). To z boku je obě auta rozeznat mnohem jednodušší, i díky tomu, že GT má mnohem větší kola s červenými brzdiči, ty přední jsou navíc s nápisy Brembo.

Z předního pohledu se auta ale neliší vůbec. Jejich design je vážně ostře řezaný, což způsobuje, že ostatní řidiči (nejen) na dálnicích před vámi uhýbají. Překvapí vás to hlavně za volantem čtyřválce, protože jeho žlutý lak působí v kombinaci s výraznými výdechy a nádechy i nízkou přídí jako opravdu rychlé auto.

Test: Kia Stinger

Změny v interiéru jsou prakticky stejně decentní. Poznat to lze podle plaketky ve spodní části tříramenného volantu, ale i na opěrkách hlavy. V obou případech jde opět pouze o rozdíl loga „GT“, respektive „GT-line“. Mimochodem tříramenný volant skvěle padne do ruky a má příjemně tlustý věnec. Umístěny jsou na něm v obou případech i páčky pro manuální řazení. V obou autech jsou také velmi příjemná, nízko umístěná sedadla s možností prodloužení sedáku.

To po otevření kapoty je situace naprosto odlišná. Zatímco u červeného auta je prostor díky vidlicovému šestiválci vyplněn více, okolo čtyřválcového motoru je spousta místa. Je to i díky tomu, že motory jsou – podobně jako u BMW – kvůli co nejlepšímu vyvážení auta posunuty co nejvíce dozadu. Liší se i plastové kryty motorů, šestiválec na něm má červený písmeny TURBO, čtyřválec bílým písmem „GDI Turbo“. V obou případech si nelze nevšimnout výztuh vedoucí od hrnců tlumičů k přednímu čelu.

Jízda

Na pohled se tedy obě výrazně neliší, bude to při jízdě jiné? Rozhodně a poznáte to už po prvním nastartování. Šestiválec má sytější zvuk, ale ani čtyřválec není špatný. Oba motory jsou totiž velmi dobře odhlučněny. Šestiválec působí dospěleji a projevuje se to po celou dobu jízdy. Šestiválec jednoduše v přímém srovnání působí klidnějším a „dospělejším“ dojmem.

Test: Kia Stinger

To, co napovídají suché technické údaje, se při jízdě samozřejmě jasně potvrzuje. Dvěma turbodmychadly přeplňovaný šestiválec nabízí 272 kW/370 koní a masivních 510 Nm. Dvoulitrový motor má ale turbo jen jedno, výkon má 188 kW/255 koní a 353 Nm. Šestiválec je vlivem vyššího výkonu i pohonu všech kol při zrychlení z 0 na 100 km/h o více než sekundu rychlejší (4,9 proti 6,0 sekundám) ve zrychlování ale bude V6 pokračovat až k 270 km/h, zatímco čtyřválec se zastaví už na 240 km/h. I pocitově ale čtyřválec zrychluje dostatečně a z hlediska dynamiky vlastně nebudete pociťovat nedostatek výkonu. Naproti tomu šestiválec ale táhne mohutně a masivně napříč celým spektrem otáčkoměru. Jeho projev je celkově akčnější, čtyřválec je více rozvážný.

Překvapilo nastavení podvozku, který je sice v obou případech tužší, ale nerovnosti tlumí perfektně. Může za to i elektronicky nastavitelný podvozek DSDC ( Dynamic Stability Damping Control), který je nastavitelný v pěti úrovních, stejně jako zbytek auta. K dispozici jsou režimy: Smart, Eco, Comfort, Sport a Sport+ s omezenou stabilizací. Mimochodem nepřipomíná vám to něco? Stejné (s výjimkou Smart) jízdní režimy mají i bavoráky. Podvozek je skvělý na hladké silnici, to mají obě auta společné, ale i na rozbité cestě. Tady má ale navrch žluté auto, které má menší kola. Nejen, že je trochu klidnější, ale také se od kol neozývají rázy, jakkoliv jsou u šestiválce pouze tlumeně, „z dálky“.

Při jízdě v zatáčkách se projeví hmotnost obou aut i jejich koncepce. Šestiválec s pohonem všech kol je mnohem těžší (rozdíl je téměř tři sta kilo), je tedy jasné, že obratnější bude čtyřválec, který navzdory svým vnějším rozměrům zatáčí vážně dobře. Obě auta jsou ale opravdovými cestovními GéTéčky, nikoliv sportovními auty a podle toho také jezdí. Stabilizace se u šestiválce dá vypnout, chybí mu ale na zadní nápravě samosvorný diferenciál, který čtyřválec má. Jakýkoliv pokus o drift ale u čtyřválce stejně utne stabilizační systém, který v určitém úhlu zasáhne. Autu sebere výkon a zásahem brzd ho vrátí do „správné“ trasy.

Test: Kia Stinger

V obou případech se mi nelíbilo nastavení adaptivního tempomatu, jehož adaptivní funkce se nedá vypnout (na rozdíl od BMW nebo Subaru, za což jim vždy tleskám!). Ten totiž zasahuje příliš brzy a za pomaleji jedoucím autem začne brzdit hodně brzo, a to i s nejblíže nastavenou vzdáleností. Nejednou se mi také stalo, že Stinger brzdil i za kamionem v pravém pruhu. Hodně akční je i hlídání bezpečné vzdálenosti za autem, které také upozorňuje hodně brzy. Jsou to sice drobnosti, ale při delší jízdě dokáží naštvat, stejně jako mnohdy až nesmyslný důraz na bezpečnost posádky.

Proto, aby si třeba řidič mohl uložit nastavení svého elektricky seřízeného sedadla, musí zastavit a aktivovat režim „P“, stejně tak i pro některá další nastavení infotainmentu jako například spárování telefonu. Nezvládnete to tak udělat ani v zácpě, protože budete každou chvíli popojíždět.

Byli jsme zvědaví na spotřebu paliva obou motorizací a šestiválec příjemně překvapil. Při stejné trase vedoucí kousek ve městě a pak mimo město a po dálnicích nebyl totiž rozdíl nijak drtivý. Na palubním počítači se hodnoty lišily asi jen o dva litry. S dvoulitrem se dá jezdit kolem deseti litrů na 100 kilometrů s lehkou nohou, šestiválec to umí do 12,5 l/100 km. Jenže i tak by to sneslo v obou případech větší palivovou nádrž, protože auto je tak dobře naladěné, že vám to občas prostě nedá a plynový pedál sešlápnete víc. Pak ale spotřeba výrazněji vzroste, hlavně u šestiválce. 60litrové nádrže pak mizí docela rychle.

Test: Kia Stinger

Tak co? Šest a nebo čtyři válce?

Na jednu stranu je to vlastně úplně jednoduchá otázka, na tu druhou ale naopak docela složitá. Pokud to vezmeme čistě z hlediska srdce, pak je jasně lepší šestiválec. Jeho chování je „dospělejší“, má hezčí zvuk, je mnohem rychlejší a pružnější a dá se u něj vypnout stabilizace. A vlastně ani spotřeba paliva není výrazně vyšší. Jenže pokud se na to podívám z jiné strany, pak vlastně čtyřválec není o tolik horší. Dynamika taky vůbec není špatná, navíc je auto lehčí, o trochu lépe zatáčí a hlavně je o čtvrt milionu levnější.

Vlastně to bude asi nakonec záležet hlavně na tom, jestli potřebujete pohon všech kol (v případě, že nechcete naftu!) a nebo ne. Na druhou stranu pokud vám nevadí utratit o čtvrt milionu navíc, jděte do šestiválce, do toho auta prostě sedne o něco lépe.

Největším překvapením ale nakonec je, jak dobré auto se automobilce Kia podařilo postavit, navíc za jakou cenu… I když Stinger není bez chyby, jde vlastně o drobnosti.

[table caption=“Technické údaje:“ width=“98%“ colwidth=“30%|35%|35%“ colalign=“left|center|center“]
Značka:,Kia,Kia
Typ:,Stinger 2.0 T-GDI,Stinger 3.3 V6 T-GDI
Motor:,řadový čtyřválec (R4),vidlicový šestiválec (R6)
Objem válců:,1988 ccm,3342 ccm
Plnění motoru:,turbodmychadlo,2x turbodmychadlo
Palivo:,benzin,benzin
Pohon:,zadních kol,4×4
Výkon:,188 kW/255 koní při 6200 ot./min,272 kW/370 koní při 6000 ot./min
Točivý moment:,353 Nm při 1400 – 4000 ot./min,510 Nm při 1300 – 4500 ot./min
Zrychlení 0-100 km/h:,6.0 s,4.9 s
Maximální rychlost:,240 km/h,270 km/h
Převodovka:,osmistupňová automatická,osmistupňová automatická
Spotřeba paliva (l/100 km):,10.6 / 6.4 / 7.9,14.2 / 8.5 / 10.6
Objem nádrže:,60 litrů,60 litrů
Délka:,4830 mm,4830 mm
Šířka:,1870 mm,1870 mm
Výška:,1400 mm,1400 mm
Rozvor:,2905 mm,2905 mm
Pohotovostní hmotnost:,1642 kg,1909 kg
Objem zavazadlového prostoru:,406 / 1114 litrů,406 / 1114 litrů
Ceník:,ke stažení zde,ke stažení zde
[/table]

Štítky: , , , ,

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru