Existují auta na běžné ježdění a pak auta pro radost a BMW M3 zcela jistě patří do skupiny aut pro zábavu. Ne nadarmo bavorská automobilka používá pro reklamní účely slogan: „BMW – radost z jízdy“. V M3 E92 (tedy v poslední, současné generaci) toto platí beze zbytku.
První BMW M3 přišlo již před více než čtvrtstoletím. Jednalo se o verzi E30, která byla představena v roce 1986. Té v útrobách bilo čtyřválcové srdíčko o objemu 2,3 litru s výkonem od 143kW až do 175kW. O šest let později ho nahradila M3 typového označení E36. Technika postoupila dále, takže pod kapotu putoval šestiválec, nejprve o objemu rovných tří litrů, který nabízel výkon 210kW a později 3,2 litru o výkonu 236 kW. Ten se na trhu udržel až do roku 1999. Po dvouleté pauze se objevila generace E46, která zůstala věrná nepřeplňovanému šestiválci s objemem 3,2 litru, ovšem výkon stoupl až na 252 kW!
A to už se konečně dostáváme k poslední generaci E92. Ta přidala dva válce, takže se jich pod přední kapotou jen tak tak schovává osm. Motor o objemu 3 999 ccm s výkonem 309 kW/420 koní a s točivým momentem 400 Nm je zatím největší a nejsilnější, který ve vrcholných modelech trojkové řady můžeme najít. V našem případě byl spojen se sedmistupňovou automatickou převodovkou.
Motor měl opravdu úžasný zvuk, a to jak v nízkých, tak i ve vysokých otáčkách. Vzhledem k tomu, že na autě nebyl instalován sportovní výfuk, jeho zvuk vás nebude obtěžovat, ale když budete chtít, uslyšíte ho. Stejně jako lidé stojící na okolních autobusových zastávkách… :)
Výkon motoru je k dispozici již téměř od volnoběhu a tím, že není potřeba motor „nafouknout“ turbem, táhne skvěle v celém spektru otáček. Je jedno, jestli se rozjíždíte z místa (tam je trochu problém s prokluzujícími pneumatikami), z 50 km/h nebo ze 150 km/h, protože po každém sešlápnutí plynového pedálu vás akcelerace zatlačí do sedaček a na tváři se vám vyloudí ten typický úsměv od ucha k uchu. A je jedno, jestli zrovna řídíte nebo sedíte „vedle“.
Díky velkému výkonu je tlačítko DSC OFF, které vypíná stabilizační systém, třeba používat s rozmyslem. V běžném provozu by si ho měl vypnout jen člověk, který s volantem a auty už trochu umí. Sebemenší zatáčka, nerovný povrch či nečistoty na silnici mají za následek prokluz zadních kol a tím pádem možný smyk, který stabilizace (i za cenu snížení výkonu) pomůže vyrovnat. Pokud si věříte (a nebo to nemáte v hlavě úplně v pořádku :) ), vypněte si ho a potom zažijete nepopsatelné zážitky jízdy bokem (občas aniž byste chtěli). Do zatáček nejde najet bezhlavě s „nohou na zemi“ jako ve Fábii. Nicméně o všem, co se s autem děje, se vám M3 ráda pochlubí, takže přesně cítíte, že zadek už vám ujíždí a máte čas na to, abyste mu buď ještě pomohli a nebo vznikající smyk zachránili. Výborné je i nastavení ABS, které vám do pedálu nemlátí při každém prudším sešlápnutí brzdového pedálu, ale dovolí kola na chvíli zablokovat.
Naše verze měla standardní tlumiče a pružiny (nenastavitelné) a neměla kouzelné tlačítko „M“. Na jejím středovém tunelu se hrdě tyčilo „jen“ tlačítko POWER. I tak ale bylo o „radost z jízdy“ postaráno. Podvozek byl při klidné jízdě tvrdý, ale neodskakoval a nerovnosti tlumil slušně i přes použití velkých 18″ kol obutých do nízkoprofilových pneumatik. Při rychlejší a razantnější jízdě by zasloužil možná ještě přitvrdit, šlo spíše jen o pocity, protože jízdní stopu držel stále parádně.
Ruku v ruce mu perfektně sekundovala převodovka, která se plně přizpůsobí vaší jízdě a pokud jedete klidně, řadí tak hladce, že přeřazení poznáte jen na zvuku motoru. Pokud ale plynový pedál nohou drtíte, z auta se stane šelma. Je jedno, jestli zvolíte režim manuálního řazení nebo automatického řazení, ale s „těžkou“ nohou převodovka řadí opravdu rychle a přeřazení doprovodí výrazné cuknutí, při kterém auto na okamžik přijde o mohutný přísun výkonu, aby mohla převodovka „přehodit kolečka“. Po přeřazení auto táhne opět jako smyslů zbavené.
Doporučuju vyzkoušet si manuální režim. Rychlostní stupně pak měníte excelentně umístěnými pádly na volantu nebo malým voličem převodovky na středovém tunelu, mimochodem řadí se tu správně: dopředu „-„, dozadu „+“, jako v závoďáku. Ovšem nespoléhejte se na to, že když zapomenete přeřadit, převodovka to udělá za vás jako v jiných autech… Neudělá! Nechá vás klidně „štěkat“ v omezovači.
Pokud necháte režim automatický, můžete si nastavit jak převodovka bude řadit. Nastavení je možné v pěti stupních. Od „děda“ stylu, kdy se další rychlostní stupeň zařadí už před 2 000 otáček až do možnosti, že vám převodovka rychlost podrží mnohem déle. Rozdíl je v takovém případě dokonce až tři rychlostní stupně. Ještě větší rozdíl však můžete zaznamenat u tzv. „Kickdownu“. Převodovka umí ze „7“ podřadit třeba i na „2“!
Ale nebojte se, s autem se dá jezdit i klidně, i když ten vnitřní hlásek napovídá: „Sešlápni mě!“ Při klidné jízdě vám pak ale budou vadit některé nedostatky. Odkládacích prostor v autě mnoho není a když si na pumpě zastavíte, abyste doplnili tekutiny (které jste spotřebovali díky potu na čele po cestě), zjistíte, že flašku není kam odložit. Do loketky se nevejde, do dveří taky ne. No co, bude lítat po zemi…
Rád bych vám taky něco pověděl třeba i o tom, jak auto hraje nebo jak funguje klimatizace, ale přiznám se, že to byly ty poslední věci, které mě za volantem BMW M3 zajímaly. Rádio nebylo potřeba – zvuk motoru byl lepší a teplota na palubě byla „dobrá“ :)
S autem jsme strávili příjemný jeden den, projeli jednu celou nádrž, pobavili spoustu (nejen) mladých kluků na autobusových zastávkách a strávili nejeden radostný okamžik.
