Test Alfa Romeo Giulia Tributo Italiano 2.2 JTDm 210k AT8 Q4

Alfa Romeo dělala vždy krásná auta, která byla na silnici hned jasně rozeznatelná. Nejinak je tomu i v případě sedanu Giulia, který před časem prošel modernizací. Ta byla sice poměrně decentní, ale auto znatelně osvěžila. Po testu benzinové verze jsme tentokrát vyzkoušeli naftový vrchol nabídky. Jak se nám Alfa Romeo Giulia 2.2 JTDm 210k AT8 Q4 líbila? Osvěžená Modernizace nebyla nijak zásadní, spíše auto citlivě osvěžila. Nejvíce patrná je v přední části, kde změnila grafiku, ale i techniku světlometů. Tady už konečně nejsou bixenony, jakkoliv nesvítily špatně, ale jsou tu fullLED světlomety, které mohou mít i funkci LED Matrix, tedy odcloňování okolního provozu na dálkové světlomety. Jejich design denního svícení se třemi oddělenými segmenty má odkazovat na legendární model Alfa Romeo SZ, která měla vpředu trojici samostatných oddělených světlometů na každé straně. [irp posts="442804" ] Decentně se změnily i zadní světlomety, které jsou také fullLED a mají novou grafiku. K tomu dostaly i jiné krycí plexi. To je tmavší a auto díky tomu působí moderněji. Víc se tu neudálo, ono to nebylo potřeba, protože tohle auto i po 8 letech na trhu tohle auto vypadá parádně. A platí to i pro interiér. Tady Alfa Romeo zachovala hlavně fyzické ovladače, dotekem se ovládá minimum věcí. A je to dobře, protože tady vždycky víte, kde se co ovládá a pokud chcete, intuitivně to nahmatáte. Zůstal i docela malý displej infotainmentu (úhlopříčka je 8,8") a neohromí ani jeho grafika a rozlišení i zobrazení couvací kamery rok uvedení modelu prozradí. Na druhou stranu to funguje bez problémů a systém je i docela rychlý. Ovládat lze dotekem nebo otočným ovladačem na středovém tunelu. V rámci faceliftu se do Giulie dostaly i některé nové asistenty. Přiznám se, že pro mě je to i jeden z těch v dnešní době vůbec nejotravnějších. Na rozdíl od Stelvia, které prošlo faceliftem ve stejné době, tu je totiž tzv. "inteligentní omezovač rychlosti". Já bych o tom, že je inteligentní hodně polemizoval, protože je prostě a jednoduše nastavený tak, aby i při sebemenším překročení maximálně povolené rychlosti (v tom konkrétním místě, kde se aktuálně auto pohybuje) řidiče akusticky i vizuálně upozornil, že rychlost překročil. Stačí tedy, abyste na padesátce jeli 51 km/h a auto už na vás otravně pípá. Jasně, dá se to vypnout, ale je to otravné a zdlouhavé. A navíc to musíte vypínat po každém novém nastartování. [irp] Naproti tomu Start/stop se dá deaktivovat jednoduše fyzickým tlačítkem na palubní desce nalevo od volantu a podobně jednoduše jde deaktivovat i aktivní hlídání jízdních pruhů. K tomu slouží tlačítko na levé páčce (blinkrů) na sloupku řízení. Oslava Itálie Auto, které dorazilo do testu, je navíc ze speciální edice Tributo Italiano, kterou je možné pořídit na modely Giulia, Stelvio a Tonale. Jde o speciální edici, kterou pokud víte, na co se máte zaměřit, poznáte. Karoserie je lakována vždy výhradně v jedné ze tří barev italské vlajky (červená Alfa, zelená Montreal nebo bílá Alfa) a kombinuje ji s černou střechou, u modelu Tonale volitelně také s panoramatickou střechou. K tomu je tu také bodykit v barvě karoserie či decentní italská trikolora na krytech vnějších zrcátek. Nechybí ani jiné disky kol (21“ u Stelvia, 19“ u Giulie, 20“ u Tonale), pod kterými hrdě vykukují červeně lakované třmeny brzd. [adrotate banner="20"] A několik vylepšení je i v kabině. Tady jsou nová černá sportovní sedadla z perforované kůže s červenými detaily, přičemž na opěrkách předních sedadel je vyšívané logo Tributo Italiano. Dojem výjimečnosti podtrhuje také červené prošívání palubní desky, sedadel a výplní dveří. Ovšem italskou trikoloru u voliče automatické převodovky najdeme ve všech modelech italské automobilky. Jde o aktuální vrchol nabídky, takže hodně bohatá je i standardní výbava. [irp] Jen spalovací motory a pohon zadních nebo všech kol Protože jde o vývojově poměrně staré modely, zachovávají si pod kapotou pouze čistě spalovací motory na benzin nebo naftu. Pro běžné verze jsou to čtyřválce, ale můžete mít i vrcholnou Giulii Quadrifoglio, kterou může pohánět 2,9litrový 520koňový šestiválec s dvěma turbodmychadly. To ale nebyl náš případ, my jsme měli pod kapotou nejvýkonnější naftový motor. Jde o 2,2litrový čtyřválec s jedním turbodmychadlem, který je vždy spojen pouze s pohonem všech čtyř kol (u Alfy Romeo označovaný jako Q4) a s osmistupňovou automatickou převodovkou ZF. Alfa Romeo udává výkon 154 kW/210 koní a točivý moment 470 Nm. Díky tomu je tato Giulia schopna zrychlit z nuly na 100 km/h za 6,8 sekundy a dokáže jet maximální rychlostí 235 km/h. Za volantem Naftová verze sice trochu kazí zážitek z jízdy (je prostě a jednoduše hlučný), protože podvozek je naladěn parádně, ale i tak je to jeden z nejlépe jezdících sedanů na dnešním trhu. Volant má poměrně tlustý věnec a skvěle padne do ruky. A taky se tu dobře sedí, sedadlo i volant nabízí hodně široké možnosti nastavení a problém nebudete mít ani pokud máte krátké ruce a dlouhé nohy. Volant jde přitáhnout k tělu dostatečně. [irp posts="444293" ] Mimochodem, páčky na manuální řazení jsou tady přímo na sloupku řízení, nikoliv na volantu jako je obvyklé. S volantem se tedy neotáčejí. Vy tak víte, že nahoru budete řadit vždy vpravo a podřazovat budete vždy vlevo. Problémem ale může být to, pokud máte krátké prsty, protože pak nedosáhnete dobře na páčky blinkrů a stěračů. "Správně" je tady ale i manuální řazení na voliči převodovky. Podřazujete směrem dopředu (souhlasí to s pohybem těla při brzdění) a nahoru řadíte směrem k sobě (tedy opět to souhlasí s pohybem těla při akceleraci). Motor působí docela živě, speciálně v dynamickém režimu (na voliči dna je to "d"). S autem vážícím s řidičem něco přes 1,6 tuny nemá příliš práce. V přímce jeho zátah sice úplně neoslní, ale potěší na klikatých okreskách. Přestože stabilizační systém nejde vypnout, ale ani omezit, do řízení prakticky nezasahuje. Jízda tak může být překvapivě svižná a vlastně i zábavná. Jakmile s autem chytíte dobrý rytmus, za volantem si to rozhodně můžete užít. Pomáhá i to, že primárně vás tlačí zadní náprava, která má navíc samosvorný diferenciál, netahá vás předek. [adrotate banner="22"] Tahle speciální Giulia Tributo Italiano má jako jediná Giulia z běžné nabídky (nepočítáme QV) adaptivní podvozek Alfa Active Suspensio. Tuhost odpružení se nastavuje tlačítkem uprostřed voliče jízdních režimu a pouze do měkčího nastavení než je nastaven zbytek auta (ve sportovním režimu jej tak můžete změkčit do normálního "Soft", opačně to nejde). Na nerovnostech podvozek velmi dobře pracuje a auto je na silnici i dálnici stabilní a jisté. Za celý týden se nestalo, aby jej něco rozhodilo. A to ani série nerovností ve svižně projížděných zatáčkách. [irp] A co spotřeba paliva? Poměrně slušně. V rámci testovacího týdne jsme přibližně ve stejném poměru využívali dálnice, město i okresky ve svižnějším tempu a výsledek byl asi 6,5 l/100 km. Nádrž má objem 52 litrů. Závěr a cena Alfa Romeo Giulia je po modernizaci více svěží, přestože nic zásadního nezměnila. V testované specifikaci Tributo Italiano navíc "oslavuje" Itálii specifickými doplňky i lepší výbavou. Nejvíc potěší asi tím, že jde vlastně o auto "ze staré školy" (myšleno ale v tom nejlepším slova smyslu), které si ponechalo fyzické ovladače, spalovací motory a mechanický pohon všech čtyř kol se samosvorným diferenciálem. Má to i nevýhody, které se nejvíce projeví například na displeji infotainmentu a jeho grafice. Testovaná Giulia má sice pod kapotou hlučnější naftový motor, ale díky tomu je úsporná. I tak ale dokáže v zatáčkách vykouzlit úsměv na tváři, protože oblouků se rozhodně nebojí. Její reakce jsou rychlé - a to jak na pohyby volantem, tak v dynamickém režimu i na pohyby plynového pedálu. To jí pak i odpustíte, že tu a tam něco v interiéru vrzne. [irp] A cena? Ta bohužel není úplně lidová. Nejlevnější Alfa Romeo Giulia ve výbavě Sprint startuje na 1,2 milionech korun. Za to je slabší naftová verze se 160 koňmi a pohonem zadních kol. Naftová čtyřkolka, kterou má i testované auto, je dražší o 80 tisíc. Ve vrcholné výbavě Tributo Italiano si ale připlatíte. Testovaná konfigurace začíná na 1 499 000 korunách, benzinová 280koňová čtyřkolka je ještě o sto tisíc dražší. [gallery ids="447128,447129,447130,447131,447132,447133,447134,447135,447136,447137,447138,447139,447140,447141,447142,447143,447144,447145,447146,447147,447148,447149,447150,447151"] [adrotate banner="23"] Technické údaje: Auto: Alfa Romeo Giulia Tributo Italiano 2.2 JTDm 210k AT8 Q4 Motor: řadový čtyřválec Objem válců: 2143 ccm Plnění motoru: turbodmychadlo Palivo: nafta Pohon: všech čtyř kol Výkon: 154 kW/210 koní při 3500 ot/min Točivý moment: 470 Nm při 1750 ot/min Zrychlení 0-100 km/h: 6,8 s Maximální rychlost: 235 km/h Převodovka: 8stupňová automatická Spotřeba paliva: 5,5 - 5,6 l/100 km Emise CO2: 144 - 148 g/km Objem nádrže: 52 litrů Délka: 4650 mm Šířka: 1860 mm (bez zrcátek) 2024 mm (včetně zrcátek) Výška: 1438 mm Rozvor: 2820 mm Pohotovostní hmotnost: 1565 kg Objem zavazadlového prostoru: 480 litrů

Test Alfa Romeo Giulia Tributo Italiano 2.2 JTDm 210k AT8 Q4 | 2024

1 názor na “Test Alfa Romeo Giulia Tributo Italiano 2.2 JTDm 210k AT8 Q4 | 2024”

Diskuze Zruš odpověď

Nové auto bez starostí?

Vaše nové auto.
Ihned.

Najděte si auto podle sebe