Škoda Auto je už od roku 2004 hlavním partnerem a dodavatelem vozů slavné Tour de France. Organizátorům poskytuje vozový park, přičemž v letošním roce se jedná pouze o hybridní a elektrické vozy.
Vedle vozů pro ředitele závodu – v posledních ročnících je to Škoda Enyaq iV – i dalších aut nezbytných pro samotné zabezpečení průběhu Tour, jezdí především před závodníky několik vozů s hosty, kteří tak závod zažijí z opravdu nebývalé a velmi blízké perspektivy. Zvlášť, když se třeba při úniku několika závodníků ocitají v jejich bezprostřední blízkosti. Právě řidiči těchto vozů teď ve spolupráci s profesionálním cyklistou, influencerem a propagátorem cyklistiky Cameronem Jeffersem poodhalují zákulisí práce řidičů na Tour de France.
Jinak to nejde
Tato práce je nečekaně náročná. Vozy jedoucí před závodníky řídí zkušení akreditovaní řidiči, ale mezi cyklisty v plném závodním tempu se za volantem auta s hosty nemůže pohybovat jen tak někdo. „Není jiná možnost, než aby to byli bývalí profesionální cyklisté. Jen ti totiž znají specifika pohybu závodníků, dovedou vnímat změny tempa a číst reakce a záměry cyklistů,“ vysvětluje Jan Hejna z WeLoveCycling. K tomu, aby vůbec na trati závodu mohli za volant usednout, musí dokonce tito řidiči získat od Mezinárodní cyklistické unie speciální povolení. A to nedostanou, pokud nemají zkušenosti z menších závodů. „Je to takový extra řidičák,“ vysvětluje Hejna.
„Pro toho, kdo jede před závodníky, je například kritická rychlost z kopce, cyklisté totiž umí být v prudkém sjezdu na náročné trati rychlejší než auto,“ dává Hejna příklad situace, se kterou se jinak běžný řidič nesetká. I v takových situacích si řidiči pochvalují vozy Škoda Superb iV a Enyaq iV, kterými jezdí. „Přizpůsobí se každé situaci, podle toho, co je aktuálně potřeba, mohu zvolit sportovní nebo komfortní režim. Někdy totiž musíme jet skutečně hodně rychle,“ vysvětluje Paul Moucheraud. Plynulý výkon a svižné reakce obou aut si na Tour de France chválí všichni jejich řidiči.
Náročný den
Auto jim navíc usnadňuje jejich práci. „Na konci Tour míváme najeto tak 8 až 9 tisíc kilometrů,“ popisuje týdny strávené za volantem Pedro Horrillo. Značnou porci z toho přitom auta stráví skutečně přímo „uvnitř závodu“, tedy na trase etap poblíž cyklistů. Když se vpředu odpoutají závodníci k úniku, může ředitel závodu některým autům dovolit se prosmýknout kolem hlavního pelotonu a únik dojet. Musí k tomu nastat samozřejmě ideální podmínky, například se musí únik vzdálit dostatečně od pelotonu. Řidiči aut proto mají ve vozech vysílačky, pomocí kterých získávají instrukce od vedení závodu, mohou sledovat celkové dění a zároveň se dorozumívat mezi sebou.
„Našim hostům vždy říkám, že blíže, než se dostaneme my, už se k závodníkům dostat nemohou. Je to opravdu nádherný zážitek a to i pro mě, kdo Tour absolvoval coby jezdec v pelotonu. Mám z toho vždy husí kůži,“ popisuje práci na trase Staf Scheirlinckx. Všichni řidiči se vesměs shodují v tom, že je ovšem taková práce velmi náročná. Zodpovědnost řidičů je opravdu velká. Musí sledovat závodníky, dávat pozor na diváky i další vozy na trase. „Kdybyste se třeba s někým z úniku zapletl do havárie, budete další den ve zprávách po celém světě. To je něco, čemu se rozhodně chceme vyhnout,“ dodává Staf Scheirlinckx. Jak náročná práce je, ilustruje svým komentářem Maurice Borghouts: „Když jsem byl cyklista, nemusel jsem se tu vlastně o nic starat, vše pro nás bylo připraveno a mou prací bylo soustředit se na lídra a získat výsledek pro tým. Teď je to úplně jiná role.“
„Nervozitu a stres na sobě přitom řidiči nesmí nechat zdát. „Beru to tak, že i já jsem tu pořád host a snažím se si to pořádně užít. Tuto náladu pak předávám svému pasažérovi v autě. Někdy ani nemám pocit, že bych tu pracoval, prostě se bavím. Ale dělat to den za dnem po celou Tour je někdy náročné,“ popisuje Pedro Horrillo svůj přístup.
Práce řidiče přitom neobnáší jen onu jízdu po trase závodu. Musí se také přesouvat na start etapy a po jejím skončení zase do místa ubytování, takto klidně řidiči najedou další stovky kilometrů denně. „Někdy strávíme cestou na etapu třeba hodinu a půl, dalších pět hodin v závodě a pak zase hodinu a půl cestou do hotelu,“ popisuje Pedro Horrillo stručně pracovní den. Letos navíc řidiči museli po úvodních třech dánských fázích závodu absolvovat více než tisícikilometrový přejezd do severní Francie.
Odpočinout si
Ve všech řidičích, kteří letos za volantem vozu Škoda Superb iV nebo Enyaq iV při závodu sedí, vyvolává účast na Tour de France vzpomínky na jejich závodní kariéru. „Když jedete na kole, je to mnohem náročnější na fyzičku. Nemyslím si, že bych byl dnes fit na to to zvládnout,“ odpovídá Paul Moucheraud na Cameronovu otázku, zda by si Tour chtěl užít spíš v závodním sedle, nebo je spokojen s pohodlím auta. „Kdybych si musel vybrat, asi bych si sedl sem do auta,“ dodává. Jsou ale tací, kteří by raději naskočili do sedla: „Líbí se mi to i tak, ale upřímně, raději bych tu byl jako cyklista,“ říká Staf Scheirlinckx.
Na kolo se ale v průběhu Tour nejspíš nakonec i řidiči doprovodných vozů posadí. A to v průběhu volného dne. „Když je k tomu příležitost, rozhodně do toho jdeme. Jízda autem se samozřejmě pohodlná a příjemná, ale nikdo z nás neodolá příležitosti zavzpomínat na časy v sedle,“ shodují se v podstatě všichni.
Štítky: bezpečnost cyklistů, bicykl, Cameron Jeffers, cyklisté, jízdní kolo, Škoda, tour de france, závod