Místa pro rodiče s kočárky nejsou jen dekorace. Pokud na nich zaparkujete, můžete se dočkat trestu od policie

Místa pro rodiny s dětmi a pro osoby s kočárkem patří na parkovištích u obchodů k nejčastějším zdrojům hádek. Jedni je berou jako samozřejmou ohleduplnost, druzí jako pohodlnou zkratku k vchodu. A do toho se přidává ještě jedna věc: spousta lidí si není jistá, zda jde o místa, kde hrozí postih, nebo jen o malůvku na zemi bez právní váhy. Příběh z ulice Vejprnická u prodejny Lidl to ukazuje jednoduše. Hlídka si všimla vozu Škoda stojícího na místě určeném pro osoby doprovázející dítě v kočárku. Řidič dorazil a vysvětloval, že tam stál „jen na chvíli“, jenže zároveň přiznal, že dítě ani kočárek nemá. Takové využití „rodinných“ míst je přesně to, co lidi dráždí nejvíc, protože nejde o nouzi, ale o pohodlí. Proč jsou ta místa u vchodu a často širší Smysl těchto stání není v tom, aby měl někdo „lepší parkování“, ale aby se dalo bezpečně fungovat s dětmi. Proto bývají blíž vstupu a bývají širší. Manipulace s kočárkem, autosedačkou nebo malými dětmi obvykle znamená otevřít dveře naplno, dítě usadit nebo vyndat, připnout, vytáhnout kočárek, případně teprve potom řešit nákup. Širší místo zároveň snižuje riziko odření sousedního auta, což je na plných parkovištích běžná realita. [clanek id="465299" pocet="3"] I proto vznikají spory typu: má na takové místo nárok rodič se staršími dětmi, nebo jen s miminkem? V praxi se někdy stane, že řidič zaparkuje s dětmi (třeba ve věku 4 a 10 let, mladší ještě v sedačce) a jiný mu začne vysvětlovat, že „tohle je jen pro kočárky“ a děti, které už chodí, se nepočítají. Jenže právě tady je dobré oddělit dvě věci: co říká zákon, a co je jen obecné „rodinné“ doporučení. Rozhoduje značka, ne piktogram na zemi Pokud se řeší postih podle pravidel silničního provozu, klíčové je, zda jde o vyhrazené parkoviště ve smyslu zákona. To vzniká jen tehdy, když je místo označeno svislou dopravní značkou IP 12 (Vyhrazené parkoviště) a doplněno symbolem 226, tedy osobou doprovázející dítě v kočárku. V takovém případě nejde o „slušnost“, ale o vyhrazené místo, které má jasně stanovené určení. Naopak, pokud je na zemi jen piktogram nebo vodorovné značení bez svislé značky, z pohledu zákona o silničním provozu nejde o vyhrazené parkoviště. Tady se pak často láme kámen úrazu, protože malba „rodiny“ nebo „mámy s dítětem“ může vypadat autoritativně, ale právně to samo o sobě nestačí. Pokuta může být vyšší, než si lidé myslí Častý argument zní, že „za to přece nikdo nic nedá“. Jenže na řadě parkovišť u obchodů platí běžný režim pravidel silničního provozu a případné prohřešky řeší policie nebo strážníci. Pokud je místo správně označeno jako vyhrazené, může neoprávněné stání skončit pokutou na místě až 1 500 Kč. A tím to nemusí končit. Ve správním řízení se sankce podle uvedených pravidel může pohybovat v rozmezí 2 000 až 5 000 Kč. Kromě toho může být auto také odtaženo, přičemž náklady jdou za řidičem. Právě tahle část lidem často uniká: nejde jen o symbolickou „pokutu za lenost“, ale o reálné náklady a nepříjemnosti. [clanek pocet="3"] Veřejné versus soukromé parkoviště: jiná pravidla, stejný problém Další zmatek vzniká na soukromých parkovištích, typicky v podzemních garážích nebo v areálech se závorami. Tam se vedle dopravních pravidel uplatňují i smluvní podmínky provozovatele. Jinými slovy: i když někde chybí svislá značka, provozovatel může řešit porušení pravidel podle podmínek vjezdu a parkování. Pro řidiče to v praxi znamená, že „když to není podle značek, nic mi nehrozí“ nemusí platit ani zde. Nejde o dokonalost, ale o ohleduplnost Incidenty se sice občas dějí, ale některé řetězce zároveň uvádějí, že nejde o zásadní problém a že těchto míst bývá vyhrazeno dost. To ovšem nic nemění na tom, proč existují. Stačí pár metrů navíc a někdo, kdo opravdu řeší kočárek nebo dítě v sedačce, nebude muset kličkovat mezi auty a lovit prostor na otevření dveří.