Žijeme v době, kdy se musíme vyrovnat s postupným, nicméně povinným nástupem elektromobility. Důvodem je hlavně snaha šetřit životní prostředí s cílem ideálně naprosté uhlíkové neutrality. To, jestli se takový cíl podaří naplnit, je zatím ve hvězdách, ale snad všechny automobilky se tomuto nutnému trendu více či méně přizpůsobují. Některé značky přesto neztrácejí benzinovou naději.
Mezi takové automobilky se řadí třeba Toyota, Subaru, Kawasaki a Yamaha. Ne snad, že by právě Toyota a Subaru neplánovaly elektromobily, právě naopak, ale i přesto se snaží najít cestu, jak alespoň nějakou formu spalovacích motorů ponechat. Yamaha a Kawasaki zase hledají cestu, jak místo klasické elektromobility do jednostopých dopravních prostředků zakomponovat vodík.
Toyota a Subaru pak chtějí zkoušet štěstí hlavně v závodech s uhlíkově neutrálním palivem získaným z biomasy. Subaru má v plánu toto palivo testovat v sérii Super Taikyu se závodním speciálem postaveným na základech BRZ, Toyota samozřejmě se speciálem na základech GR86.
Pokud by se ukázalo, že je bio ekologický benzin dostatečnou náhradou za ten klasický a dostatečnou alternativou k elektromobilitě, mohly by se obě značky zasadit o to, aby mohly dále produkovat a prodávat auta se spalovacím motorem. Jenomže to, jestli takové snahy nebudou úplně marné, je zatím velkou otázkou.
Celý svět se žene za elektromobilitou, jako kdyby to byla jediná možná cesta. Jak ale vidno, jsou značky, které to tak jasně nevidí a snaží se najít i jinou cestu. Pokud by se ukázalo, že elektromobilita může jít ruku v ruce s bio palivy, bude zajímavé sledovat, jak se k tomu postaví jak třeba úřady, tak ekologičtí aktivisté. Netřeba si dodávat, že pro řidiče by to bylo jen plus.
Štítky: bio paliva, e-palivo, ekologické palivo, elektromobil, elektromobilita, GR86, kawasaki, subaru, subaru brz, syntetické palivo, toyota, Toyota GR86, vodík, Yamaha
Hrozně se těším, až začnou všechny automobilky vyrábět elektromobily na plný výkon. Kovid nás bohužel zdržel, už to mohlo být. A že až ta výroba začne, že se ukáže, že čtyři pětiny produkce milé automobilky neudají ani se slevou. Ovšem ta zbývající pětina, co se prodá, tak ta ucpe nabíječky takovým způsobem, že budeš muset plánovat nabíjení dva týdny dopředu. Lidi po nocích přestanou chodit na rande, do hospody, do divadla, nýbrž budou jezdit k nabíječce. Vyplatí se to, vždyť noční proud bude několikrát levnější než v dobu, kdy by si dotankoval v klidu ten, co jezdí na naftu nebo na benzín. A že by měl být celosvětově konec spalovacích motorů ? To si jako někdo představuje, že budou jezdit náklaďáky a džípy několikadenní trasy po džungli s úsměvem na rtech, poněvadž za každým druhým stromem nabíječka? Že budeš jezdit do odlehlých oblastí, kde sotva znají elektřinu, tak tam že budou za každým patníkem nabíječky pro tvůj elektrickej křáp ? Že ve stepi někde v Mongolsku pustí svoji elektrocentrálu na naftu, aby sis mohl slavnostně dobít ? Že na celým světě není dost mědi, abys potřebným způsobem zadrátoval Afriku, aby tam ty nabíječky mohly stát v potřebném množství ? Je vůbec k dispozici dostatek lithia? Nebo kde jsou ty bezlithiové baterie budoucnosti ? Plná ústa řečí má kdekdo, ale kde je ta masová výroba těch nových baterií ? Dovedete si představit třeba Indii, kde pro miliony a miliony lidí je maximální luxus autíčko v ceně tak 150 tisíc našich, jak hromadně přecházejí na třikrát nebo pětkrát dražší elektrická autíčka? Najděte si nějakou fotku třeba Bombaje. Tisíce a tisíce na sebe nahečmaných aut. Představit si,že jsou to všecko elektromobily, to třeba jde. Kde ale budou stát nabíječky pro ty tisíce a tisíce elektromobilů ve stísněné a přelidněné Bombaji ? Ne ne, spalovací motory mají před sebou světlé zítřky. A když je nevyrobíme v Evropě, no tak je vyrobí někdo jiný. Třeba v Japonsku.
Kdysi se rozlišovalo mezi
– ELEKTRIFIKACÍ
a
– ELEKTRO-FIKCECÍ
laskavý čtenář rozdíl najde sám
Tomu se říká „pud sebezachovy“. Jo Japonci vědí svoje.