Anketa ukázala, že mladí řidiči z generace Z se bojí jízdy ve tmě a po dálnici

Řízení auta bývalo pro řadu lidí synonymem svobody. Sednout do vozu a vyrazit, kdykoli je potřeba. Jenže moderní provoz má jednu nepříjemnou vlastnost. Umí člověka vyčerpat dřív, než dojede do cíle. A čím dál častěji se ukazuje, že nejde jen o únavu, ale o stres, který se za volantem u části řidičů mění v opravdovou úzkost. Právě mladí řidiči dnes otevřeně přiznávají, že se v provozu necítí tak jistě, jak by si sami přáli. A nejde o ojedinělý dojem. Naznačuje to i nový průzkum mezi 1 068 řidiči v Nizozemsku, který se zaměřil na to, co lidem při řízení vadí, čeho se bojí a jak to ovlivňuje jejich každodenní život. Když řízení není jen „dovézt se“, ale mentální výkon Za volantem se dnes neodehrává jen jednoduchá činnost typu „z bodu A do bodu B“. Řidič musí sledovat rychlost, značky, dopravní situaci a zároveň odhadovat, co udělají ostatní. Do toho přibývá hluk, navigace, zprávy, telefon, tlak na výkon a někdy i nepříjemný pocit, že okolní provoz je rychlejší a ostřejší, než by bylo zdrávo. [clanek pocet="3"] Tohle všechno může být pro zkušeného řidiče rutina, ale pro někoho s menším nájezdem kilometrů už jde o náročnou kombinaci soustředění, rozhodování a zvládání stresu. Právě tady se začíná lámat rozdíl mezi tím, co člověk objektivně zvládá, a tím, jak se u toho subjektivně cítí. Co průzkum ukázal: nejistota roste hlavně po setmění Průzkum naznačuje, že část mladých řidičů za volantem nepociťuje klid. Každý čtvrtý mladý člověk přiznává, že se při řízení necítí úplně uvolněně. A jakmile se přidá tma nebo nepříznivé počasí, nepohoda se podle odpovědí ještě zvyšuje. Výrazné číslo se týká jízdy v noci. Až 43 % mladých řidičů uvádí, že řízení po setmění v nich vyvolává stres nebo strach. To už není drobná nervozita před první delší cestou. Spíš to připomíná opakující se pocit, který může ovlivnit, kdy a kam se člověk vůbec rozhodne jet. Zároveň nejde jen o tmu samotnou. Téměř 40 % respondentů říká, že se cítí nejistě právě v kombinaci náročnějších podmínek, typicky v noci, v dešti nebo v dopravní zácpě. Jinými slovy, nejde o jednu konkrétní situaci, ale o to, jak se nároky postupně vrství. https://auto-mania.cz/nejcasteji-boura-kategorie-mladych-ridicu-v-silnych-vozidlech-zni-z-pojistovny-v-zavesu-jsou-seniori/ Největší spouštěč není počasí, ale ostatní řidiči Možná překvapí, že za velkou část napětí nemůže samotné ovládání auta. Mladé řidiče podle průzkumu výrazně znervózňuje chování ostatních. Nečekané brzdění, rychlé manévry, agresivní jízda nebo tlak zezadu jsou situace, které dokážou rozhodit i ostřílené motoristy. U méně zkušených řidičů ale často fungují jako spouštěč dlouhodobější nejistoty. Konkrétně 33,5 % mladých řidičů uvádí, že je ostatní účastníci provozu dokážou výrazně rozhodit. A právě tady se z běžné nepříjemnosti může stát něco víc. Pokud člověk několikrát zažije situaci, kdy měl pocit, že ji sotva ustál, mozek si začne podobné scénáře předem promítat. Výsledkem může být vyhýbání se místům a podmínkám, které to „mohou zase udělat“. Změna chování: delší cesta jako cena za klid Úzkost za volantem se podle průzkumu promítá i do toho, jak mladí lidé plánují trasy. Více než každý pátý řidič si cíleně vybírá cesty, na nichž se cítí jistěji, i když to znamená delší dobu jízdy. Nejde tedy jen o pocit, který přijde a odejde. Je to faktor, který vstupuje do rozhodování podobně jako cena paliva nebo čas. [clanek pocet="3"] Nejviditelnějším symbolem téhle opatrnosti jsou dálnice. Až 13 % mladých řidičů uvádí, že se jim snaží vyhýbat. Přitom právě dálnice se často zmiňují jako typ komunikace, kde bývá provoz předvídatelnější a bezpečnostní parametry jsou zpravidla lepší než na běžných silnicích. Jenže pocitově může dálnice působit opačně. Vyšší rychlost, hustota provozu, připojování, předjíždění a menší prostor na chybu jsou pro nervóznějšího řidiče silná kombinace. Když stres z jízdy přesáhne auto Možná nejdůležitější je, že úzkost za volantem nekončí vypnutím motoru. Téměř 12 % mladých řidičů v průzkumu říká, že stres z řízení ovlivňuje jejich studium, dojíždění do práce nebo společenský život. To je chvíle, kdy se z „nepříjemného pocitu“ stává reálné omezení. [adrotate banner="22"] V praxi to může znamenat vynechávání večerních aktivit, odmítání delších cest, složitější logistiku, přehnané plánování nebo závislost na tom, kdo zrovna může řídit. A tím se problém postupně uzavírá do kruhu. Čím méně člověk jezdí v náročnějších podmínkách, tím méně si na ně zvyká. A čím méně si zvyká, tím víc se jim příště bude chtít vyhnout. https://auto-mania.cz/tankovani-jako-nocni-mura-generace-z-ma-strach-z-cerpacich-stanic/ Rozdíly mezi muži a ženami: nejde o schopnosti, ale o prožívání stresu Průzkum upozorňuje i na rozdíly mezi pohlavími. Zhruba 30 % žen uvádí, že během řízení pociťují úzkost pravidelně, zatímco mezi muži je to 11 %. Tenhle rozdíl se objevuje opakovaně i v jiných debatách o dopravním stresu. Neříká nic o tom, kdo umí řídit „lépe“. Spíše ukazuje, jak odlišně lidé prožívají tlak a jak otevřeně o něm mluví. A pokud se podobný trend bude potvrzovat i v dalších zemích, půjde o téma, které se vyplatí brát vážně. Ne proto, aby se z řízení stal strašák, ale aby se s realitou dnešního provozu pracovalo rozumně. Ať už ve výuce, v praxi, nebo v tom, jak společnost toleruje agresi a bezohlednost na silnici. [clanek pocet="3"] Nejde o „měkkou“ generaci, ale o nový typ zátěže Je lákavé shodit problém jednou větou o citlivější generaci. Jenže moderní doprava je opravdu jiná než dřív. Je rychlejší, hustší, méně trpělivá. A vedle toho roste tlak na výkon i v běžném životě. Pokud se pak do auta posadí člověk s menšími zkušenostmi, není překvapivé, že si některé situace „odnese“ víc. Průzkum z Nizozemska každopádně ukazuje jednu jasnou věc. Stres za volantem není výjimka, o které se nemluví. U mladých řidičů se objevuje poměrně často, má konkrétní spouštěče a u části z nich ovlivňuje i to, jak žijí. A to už je důvod, proč se na téma dívat jako na běžnou součást moderní mobility, ne jako na selhání jednotlivce.