Automobilky podléhají tlaku zákazníků čím dál tím více. Z pravých uskákaných offroadů vznikla pohodlná silniční SUV, která se do terénu za svůj život mnohdy ani nepodívají a stejným směrem se, zdá se, ubírají původně pracovní stroje v podobě pick upů. Stačí se jen podívat na to, jak dnešní pick upy vypadají.
Typickým příkladem toho, že za chvíli půjde spíše o auto na denní ježdění do práce, do divadla nebo na nákupy, než o pracovní nástroj, je třeba dnes testovaný Ford Ranger. Navíc ve velmi bohaté výbavě LIMITED s provedením kabiny Double Cab (se čtveřicí dveří a plnohodnotnou kabinou), se slabším naftovým motorem 2,2 TDCi o výkonu 110 kW/150 koní a s 375 Nm točivého momentu. Motor byl v našem případě spojen s manuální šestistupňovou převodovkou a pohonem všech kol. Zrychlení z 0 na 100 km/h udává Ford za 12,3 sekundy a maximální rychlost až 175 km/h.
Druhá nejvyšší výbava LIMITED nabídne karoserii, která má lakované všechny části včetně nárazníků a designové kudrlinky například v podobě chromových krytů zrcátek nebo nášlapů. Ale to ještě není to největší překvapení. Stačí otevřít dveře a nakouknout do interiéru. Kožené čalounění sedadel, dvouzónová klimatizace nebo ovládání rádia na volantu mi pracovní auto opravdu nepřipomínají ani náznakem. Pojali jsme tedy test tak, jako by šlo o moderní auto na denní ježdění po městě, nikoliv jako nástroj farmářů.
Hned první pohled na auto zveční prozradí, že jeho proporce městu příliš svědčit nebudou. Rozměry (délka 5 359 mm, šířka 1 850 mm a výška 1 815 mm) nejsou úplně běžné a pokud často parkujete v přeplněných centrech měst, budete mít problém a jen tak někam se nevejdete. S odhadnutím délky auta vám nicméně pomohou (v této výbavě sériově nabízené) zadní parkovací senzory, které, kromě zvukového signálu, zobrazí vzdálenost od překážky také na grafickém displeji rádia. Věřte mi, že je to pomocník, kterého oceníte při jakémkoliv couvání.
S velkými rozměry jde ale ruku v ruce další věc. Za celou dobu ježdění působil Ranger rozruch a vypadalo to, že se ho na silnici a v přeplněných ulicích velkoměsta ostatní řidiči bojí. Nikdo se na něj netlačil, nikdo mu neházel „myšky“ ani nedělal jiné podobné naschvály. Nevěřím tomu, že jsem měl prostě „dobrý“ den, vlastně spíš několik dnů…
Za volantem mi ale auto nijak přehnaně velké nepřišlo. Jasně, sedím tam, kde má většina aut střechu, na přechodu přes vysokou a dlouhou přední kapotu steží vidím předškoláky pospíchající do škloy, ale manévrovat se s autem dá celkem bez problémů.
Oproti nedávno testovanému Isuzu D-MAX se ale Ranger na silnici cítí mnohem lépe. Ano, s prázdnou korbou je stále uskákaný a je potřeba si na to zvyknout, ale oproti Isuzu již o poznání méně. Dálniční rychlosti s ním nebyly žádným problémem a nejednou se mi stalo, že jsem se dostal i přes povolené české rychlostní limity. V autě to nebylo nijak poznat.
Když vezmu v potaz, že auto v takové výbavě budou případní kupující používat hlavně na přepravu po silnicích, nikoliv pro práci v terénu, pak mám k interiéru tři malé výtky. Tou první je nešikovně vyřešená odkládací schránka před spolujezdcem. Její otevření téměř vždy znamená náraz do spolujezdcových nohou. Tou druhou je ovládání palubního počítače. Pro přepínání údajů je potřeba prostrčit ruku volantem neboť je tlačítko na ovládání umístěno ve středu budíků. A tou poslední, třetí, je věnec volantu. Ten by mohl být tlustší. Pokud budete Rangera používat na práci, pak pravděpodobně koupíte základní výbavu a nebudou vám vadit titěrná tlačítka ovládání klimatizace vedle jinak velkých a robustních ostatních ovladačů. V pracovních rukavicích je ale nestisknete.
Při denním ježdění po městě budete po čase zcela jistě nadávat na manuální převodovku. Řazení není příliš přesné a jde hodně ztuha. Převodovka je s motorem spojena tak důkladně a pevně, že řadící páka se při přidání plynu a zhoupnutí motoru pohne a při ubrání se zase vrátí na původní místo. Pokud plánujete Rangera jako „moderní“ způsob dopravy místo „okoukaného „SUVečka“, určitě si připlaťte za automat.
Navíc si s pick upem budete moci o víkendu přivydělávat třeba jako stěhovák. Ložná plocha je dlouhá i široká 1 560 mm a naložit na ní můžete až 1,1 tuny. Celková hmotnost auta je až 3,2 tuny a maximální hmotnost soupravy je až 5,95 tuny. Za Rangera tedy můžete zapřáhnout přívěs až o hmotnosti 3 350 kg.
Jste zvědaví, jaký je závěr našeho tak trochu jiného testu Fordu Ranger? Asi takový, že Ford v případě nového Rangera udělal auto, které je na pomezí mezi „klasickým“ pracovním pickupem a autem na denní ježdění. Ranger (prý) zvládne i těžší terén (nezkoušeli jsme to), pro nějž je vybaven pohonem všech kol a redukční převodovkou. Stejně tak se ale neztratí ani v městském provozu nebo na dálnici. Zbývá již jen krůček k tomu, aby se z pickupů stala oblíbená módní auta jako z dnešních SUV. Zdá se mi, že tahle doba není úplně daleko…
Základní Ford Ranger pořídíte s jednoduchou kabinou a pohonem pouze zadní nápravy za 485 500 Kč (bez DPH), naše provedení vyjde na základních 762 000 Kč (bez DPH).
Za zapůjčení vozidla bychom rádi poděkovali společnosti Ford AMB Praha (www.fordamb.cz).
Kompletní ceník a technické údaje jsou ke stažení TADY.
-PS-
Štítky: ford, ranger, test