Pnamericana spojuje všechny pevninské národy Severní a Jižní Ameriky. Vine se skrze 14 států a mnohdy slouží jako velmi důležitá dopravní tepna, není to tedy jen nějaká kuriozita. Mezi nejznámější části Panamericany patří Aljašská dálnice a Interamericana, novější úsek mezi Spojenými státy a Panamským průplavem. Mexiko bylo první latinskoamerickou zemí, která dokončila svoji část silnice (v roce 1950).
Prapůvodní návrh z roku 1889 počítal s Panamericanou jako s železniční tratí. Tento návrh ale neprošel. Myšlenka vybudovat Panamerickou dálnici se objevila v roce 1923, kdy byla nejprve naplánována jako obyčejná silnice. Psal se rok 1925, kdy se o Panamericaně rozhodovalo porpvé oficiálně. Jednání se odehrávala v Buenos Aires.
Tato silnice má ale jednu malou vadu na kráse. Tou vadou je asi 87km dlouhé přerušení procházející hustým tropickým pralesem v Panamě v provincii Darien. Vyvstávají totiž důvody jako třeba snaha zachránit prales, ochránit živobytí domorodých lidí v oblasti a zabránit rozšíření slintavky a kulhavky do Severní Ameriky. Kdo by chtěl překonat kompletní Panamericanu, včetně tohoto úseku, musí se připravit na 87 km husté džungle, pohyblivé písky, rozlehlé bažiny a všudypřítomný hmyz. Navíc jsou cestovatelé ohrožováni ozbrojenými skupinami pronikajícími z Kolumbie.
Panamericana vede přes Kanadu (neoficiálně), USA (neoficiálně), Mexiko, Guatemalu, Salvador, Honduras, Nikaragui, Kostariku, Panamu, Kolumbii, Ekvádor, Peru, Chile a Argentinu. Dále se dá z Panamericany „odbočit“ do Bolívie, Brazílie, Paraguaye, Uruguaye a Venezuely.
Nebyl by to pěkný výlet napříč Amerikou? – 48 000 kilometrů dlouhý výlet!
-TJ-