Hyundai se za posledních pár let sakramentsky zlepšil a dnes šlape na paty i značkám, které dříve na trhu vládly naprosto neohroženě. Manažerský Hyundai i40 kombi nás už stihl překvapit, ale budeme pět superlativy také na zástupce nižší střední třídy, pětidveřový hatchback Hyundai i30 s naftovou 1,6 CRDi pod kapotou? To se dočtete v zápětí.

Aktuální generace Hyundai i30 již pár měsíců na trhu je a za tu chvilku si pozici jednoho z nejprodávanějších aut segmentu jen upevnila. Při pohledu na karoserii a do interieru není težké přijít na to proč. 🙂

Na pohled jde totiž o velmi povedené auto. Karoserie má líbivé tvary, spoustu kudrlinek, které rozhodně nepohoršují a její proporce jsou vyvážené. Boduje také několika drobnostmi, které si žádá moderní doba. LED denní svícení v rámečkách kolem předních mlhovek, přiměřené množství chromu a velká litá kola. Lahůdkou je umístění couvací kamery pod znakem na dveřích zavazadlového prostoru. Při zařazení zpátečky se znak odklopí a kamera se vysune. Hračička… Na poprvé se vám ale může stát (stejně jako mě), že se pokusíte otevřít kufr odklopením znaku a ono ejhle… Nic se nestane. Otevírání kufru zajišťuje výklenek ve spodní části.

 

Tak, jak „í-třicítka“ vypadá navenek, tak vypadá také v interiéru, kde na nás v našem případě čeká opravdu bohatá výbava zahrnující například kožená sedadla, navigační systém a mnoho dalšího. Posez je příjemný a nedalo nám dlouhou práci nastavit si sezení přesně podle našich představ. Boční vedení sedadel bylo dostatečné až do doby, než jsme s autem vyjeli na klikaté okresní silnice v okolí Křivoklátu a přišlápli pedál plynu blíže k podlaze, ale o tom později…

Posádka na předních ani na zadních sedadlech si na nedostatek prostoru stěžovat nebude. A to ani na ramena, ani na hlavu nebo kolena. Ačkoliv se auto obléklo do moderního kabátu se svažující se střechou, s mými 180 cm nebyl na zadním sedadle sebemenší problém.

I když jsme národ chatařů a chalupářů, kteří „OPRAVDU POTŘEBUJÍ KOMBÍK V NAFTĚ“, v i30 s karoserií hatchback můžeme svá zavazadla naskládat do celkem slušného kufru o objemu 348 litrů nebo 1 316 litrů se sklopenými zadními sedadly. Podlaha v kufru je dvojitá, takže drobné předměty jako lékárničku, trojúhelník nebo malý nákup můžete uklidit do spodního patra.

Po nastartování se ozve nepříjemný traktorový zvuk dieselového motoru, který ale po chvíli ztichne na snesitelnou úroveň. Po zahřátí si už jen tiše přede. Utlumení motoru by mohlo být lepší a do interiéru by se přece jen mohlo dostávat hluku méně. Zátah motoru je příjemný, ačkoliv se síla nedostavuje v celém spektru otáček. Nejlépe se pohonná jednotka cítí mezi dvěma a třemi tisíci.

Pod kapotou, jak první odstavec napovídá, se ukrývá naftový motor 1,6CRDi o výkonu 94kW/128 koní a s točivým momentem slušných 260 Nm. S takovými hodnotami nám „papír“ slibuje zrychlení z 0 na 100 km/h za 10,9 sekundy a maximální rychlost 197 km/h. Nijak oslnivě to nepůsobí, ale předjíždět s autem lze takřka bez problémů a na dálnici udržíte konstatní rychlost i vysoko nad českými limity. Velmi příjemně nás překvapila spotřeba, která nebude mít problémy se s lehkou nohou přiblížit „na dostřel“ výrobcem udávaným hodnotám.

Vždycky jsem razil heslo, že podvozek a brzdy by měly být alespoň o krok před motorem, protože auto rozjet můžeš, ale zastavit musíš. A v i30 to platí. Podvozek je na špičce třídy. Přední náprava používá běžné zavěšení McPherson se stabilizátorem, ale zadní již méně běžnou víceprvkovou nápravu, kterou můžeme najít v těch nejlepších: Ve Focusu nebo v Golfu. Díky tomu je podvozek klidný a přesný. Auto téměř nezná nervózní odskakování a v zatáčkách se chová spíše neutrálně. Brzdy mají příjemně ostrý nástup, ale po delší ostřejší jízdě vadnou. A právě i v takových rychlých zatáčkách by neuškodilo výraznější boční vedení sedaček. Ovšem nepředpokládáme, že si tohle auto koupí nějaký „závodník“, takže konfigurace je pro danou cílovou skupinu kupců ideální.

Elektronický posilovač řízení nabízí tři stupně účinnosti: Comfort, Normal a Sport. Je to sice pěkný nápad, ale kromě síly potřebné k otočení volantem, se nezmění takřka nic. Stále jde o elektronický posilovač, který nedokáže poskytnout informace o tom, co se pod předními koly nejen v zatáčce děje. Už si zvykáme…

Že podvozek zvládne sportovní jízdu už víme, ale jak obstojí při běžné jízdě? Řekneme vám, že naprosto bez problémů. Na první pocit by se mohlo zdát, že je spíše tvrdší, avšak po pár kilometrech si uvědomíme, že jeho nastavení je přesně takové, jaké by mělo pro auto na denní ježdění být. Můžeme se kochat krajinou nebo projet svoje oblíbené okresky stylem RZ při rally.

Hyundai i30 překvapil nejen novým vzhledem (to mají ale společné všechny aktuální modely Hyundai), ale také pohodlím, spotřebou a celkovým jízdním projevem. Otázka je, jak spolehlivá budou auta po ujetí několik set tisíc kilometrů… S našimi deseti tisíci na počítadle kilometrů toho moc nevykoumáme. Nemůžu ale nezmínit, že nám v průběhu testu přestal fungovat přední parkovací asistent, ačkoliv na něm nebylo viditelné žádné mechanické poškození…

Pokud přemýšlíte o autě nižší střední třídy a vašimi favority jsou zaběhlá vedoucí dvojice Ford Focus nebo Volkswagen Golf a nechcete slyšet o něčem jiném, pak byste své rozhodnutí možná měli přehodnotit a s Hyundai i30 byste se měli alespoň svézt. Věřte, že vás překvapí! 😉

-PS-

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s ostatními na sociálních sítích.